Trip, The - Atlantide (1972)

Na chvíli zase zafušuji do Snakeova teritoria a jen ve stručnosti zde připomenu další ze zapomenutých italských kapel sedmdesátých let. S krásným obalem, zajímavým textovým konceptem a v okleštěném tříčlenném složení vám nabízím desku Atlantide kapely The Trip.

Totální emersoňácký přístup (mám na mysli nezpochybnitelnou inspiraci kapelou ELP, to jen pro nováčky), lze vypozorovat nejen ve stejném nástrojovém složení, ale i ve velice podobném hudebním rozpoložení. Trip válí opravdu obstojně, desku provází slušná dynamika tepající rytmické dvojice umístěné do popředí. Různobarevná schemata klávesových nástrojů a někdy pěkně od plic soptící vokál Joe Vescoviho. Nejlahodnější jsou místy doslova vymazlené černobílé rejstříky, ženoucí desku po atmosférické cestě k bortící se Atlantidě.

Nahrávce udělím tři body, jelikož mě materiál obsahově až příliš připomíná ony ELP, kterým jsem za Tarkus objednal čtyřku. Navíc bubenické sólo v části číslo sedm mě pořádně irituje a raděj ho pokaždé přeskakuji. Ovšem jejich zástupci nechť si bodík navíc klíďo dosadí sami.
reagovat

Snake @ 13.04.2018 07:48:09
Copak, ty sóla na buben nerad ? Já si v nich rochním a zrovna Fuorio Chirico je světová extratřída. Nemlich takové zahrál i na koncertě v roce 2010 (mám na DVD) a to je pastva pro oči aj uši.

Proti předcházejícímu albu "Caronte" působí Atlantide poněkud chladněji, ale je bezva. Dík za recku.

horyna @ 13.04.2018 08:09:21
Čau Sneji, pravda, tlučmistrovská sóla a ještě takto dlouhá mě do euforie neposílají :-) Naživo to je jiná, tam jenom zírám.

I ve třech a bez kytary se dá dělat docela slušnej bugr, o tom už jsem se přesvědčil v mnoha případech. Když se tedy odporoučel Billy Gray, nahráli The Trip své třetí album v obsazení percussioni, basso i tastiere a kytaru tady opravdu neuslyšíte. Nebo jsem si jí aspoň nevšiml. Hlavní břímě na sebe vzal klávesista Joe Vescovi a už to není jen o Hammond Organu či mellotronu, jako v případě o rok staršího předchůdce. Vescovi se obklopil celou baterií tehdy dostupných nástrojů a nahrávka mi tak svým zvukem připomíná ELP z období Trilogy a Brain Salad Surgery, Le Orme na desce Contrappunti, nebo Triumvirat na Illusions On A Double Dimple.

Atlantide - instrumentální skladba nabízející dvě naprosto rozdílné polohy. Brilantně technický náklep i oddech za zvuků připomínajících šumění moře, s éterickým vokálem v bookletu neuvedené dívčiny.

Evoluzione - nahalovaný zpěv v angličtině, precizní a velmi variabilní bicí se spoustou breaků, klávesové sólo a hlavně - skvělý zvuk.

Leader - základní bum čvacht rytmus, tepající basa, snadno zapamatovatelná vokální linka. The Trip si nejspíš řekli, že v jednoduchosti je síla a tohle je určitě nejchytlavější kousek na desce.

Energia - instrumentální pokračování předchozí skladby. Basa a bicí drží rytmus, řádí tady především Vescovi a energie má opravdu na rozdávání. Znovu musím pochválit krásně sejmutý zvuk. Dosyta užít si tak můžete chrchlání kláves, basového dunění i cinkání činelů. U desek nahraných v Itálii to není - bohužel - vždy pravidlem.

Ora X - trochu více prostoru pro zpěv, skladba mi svou strukturou připomíná dvojku Evoluzione. V poslední třetině je slyšet kytaru, nebo pořádně zkreslenou a vyhulenou basu ?

Analisi - na úvod elektrické piano a zpěv, v pompézním refrénu přidávají se chrámově znějící varhany a bicí. Zní to velmi naléhavě.

Distruzione - skáza Atlantidy. Neprve pár tajemných zvuků a pak skvěle nazvučené, téměř pětiminutové sólo na bicí. K jeho bližšímu popisu si najděte hejkalovu recenzi, ale máte li doma trochu větší stereo, přidejte na zvuku a Furio Chirico se rázem ocitne na návstěvě u vás v obýváku.

Il Vuoto - krátké klávesové outro v New Age stylu udělá tečku za celou půl hodinky dlouhou deskou.

A to je vše. Na jednu stranu mi tady chybí pecka kalibru Caronte I, na stranu druhou na mě Atlantide působí vyhranějším, akademičtějším a kompaktnějším dojmem. Hodnotím podobně, jako předchozí album Caronte, tedy za čtyři.


reagovat

pito63 @ 16.08.2014 17:00:34
"Caronte" a "Atlantide" som si zamiloval po prvom kontakte. To sú momenty, keď si poviem - toto musíš mať v zbierke.
A ako sa vraví; opakovanie je matka múdrosti, tak s radosťou poďakujem za veľmi peknú recenziu.
Snake, díky za "Atlantide"!

Po dvoch príjemných, ale predsa len trošku archaicky ukotvených albumoch sa v The Trip udiala vážna zmena. Psychedelický gitarista sa porúčal a s ním bol odídený aj prezentačne jednoduchšie vybavený bubeník. Vescovi sa evidentne rozhodol, že je potrebné nastúpiť cestu britských art rockových veličín typu Emerson, Lake & Palmer a Yes. Preto, po vzore prvej menovanej, najal technicky i interpretačne brilantného bubeníka Fuoria Chirica (taký taliansky Neil Peart) a v trojke s pôvodným basákom Andersenom sa vrhli na čistý klávesový classical rock.

Evidentne koncepčný album Atlantide začína rovnomennou skladbou. Klavírne virtuózovanie postupne doplní um-ta, um-ta basa a parádne technické bubnovanie, radosť počúvať. Zvuk je čistý a prierazný, preč je huhňanie i škrípanie minulej zostavy. Rockovejšia spievaná vec Evoluzione nemá chybu, rovnako ako um-tatácka (už zasa , viem, ale je to tak)skladba Leader. Jej ťah mi reže, rozhodne jej nechýba energia, rovnako ako skladbe Energia, ktorá tvorí jej prirodzené pokračovanie. Vlastne je to jej sólová pasáž. Druhú stranu platne v čase vydania uvádzala skladba Ora X. A je to rockovica ako remeň. Baví ma zachrípnutý spev, baví ma úplne jasné odkazovanie sa na ELP. Dokonca sa na chvíľku ozve aj špinavá gitara. Ďalší klavírny úvod, tentoraz sprevádzaný jemným spevom, sa pretaví do chrámovej pompéznej a klasikou načuchlej Analisi. Vrcholom celého albumu je však bubenícka exhibícia Distruzione. Obligátny úvod si netreba všímať, čo sa nedá prepočuť, je nadanie i brilantná úroveň zvuku i hrania Fuoria Chirica. Už počiatočné rytmizovanie na virbel, kopák a činel všeličo naznačí, postupne sa zapojí celá bubenícka súprava a po mohutnom temnom nástupe celej skupiny sa mi chce lietať po izbe ako zamladi, keď som ešte hudbu preciťoval v pohybe. Postupne sa dvaja spoluhráči odpoja a Chirico začne svoje frajerinky. Ako správny technik si dlho vystačí s už zmienenou trojkusovou sadou, postupne sa pridáva hajtka i iné časti súpravy, páči sa mi, že atmosféru buduje postupne, dokáže sa stíšiť a chvíľku v tejto polohe aj vydržať, kým zasa rozmláti blany i plechy. Obligátna kotolňová (prím hrajú kotle a prechody) vsuvka, vírenie, sekané stopkové výbuchy mlátenia, činelová exhibícia, nič nechýba. Ani záverečný chrámový dovetok kapelníka Vescoviho Il Vuoto.

Ku špičkovo interpretovanému classical rocku chovám vo svojom srdci nejednu slabosť, k emersonovskému obzvlášť. Keď sa k tomu pridá pekný mapový obal, nemôžem inak, ako dať plný počet hviezd.

reagovat

pito63 @ 05.11.2012 08:16:47
Som naozaj veľmi milo prekvapený z albumov "Caronte" a "Atlantide". Na prvý raz ma to zaujalo a chytilo, výborná hudba!
Hejkal, díky za recenziu!