Astralis - Bienvenida al Interior (2006)

Zásilka s dvojicí desek chilských artových vyslanců Astralis dorazila do mé sbírky až v posledních dnech. Musím ale upřímně říct, že už nesčetné nástřely z rádia na ProgArchives, mě dokonale uhranuly. Je nejvyšší čas, abych kolegům tu mistrovskkou nadílku přiblížil.

Nástup titulní pecky už má božské proporce a strčí do kapsy i většinu matadorů, to mi tedy věřte. Vzdušná i hladová kytara Patricia Vera-Pinta, okolo prýští adrenalin a rozlévá se elixír života. Klávesy jen zlehounka hladí. Už první doteky hrozí fyzickou závislostí... A s jemnou pavučinou Gaetových keyboardů a ortelnými údery bubnů vstupuje Nocturno Urbano. Kytarově-klávesová exploze melodií. Dezert pro všechny, naladěné spolu se mnou třeba na krasopisný polský styl, ale i hogartovské Marillion, Jadis, Pendragon i trochu toho ´gilmourovského´ spiritu. Skoro dvanáct minut Noventa Y Nueve je dalším korunním démantem na 60-minutovém náhrdelníku. Fortelný rytmický nápřah dua Heredia/Arcis se znovu přelomí do bytostně melodické přehlídky. Pintovo hrdlo a Gaeteho čistý klavír vystaví hudební profesuru. Nádherně do prostoru vypuštěné gilmourovské sólo mistra kapelníka uvodí šest a půl minuty Doble Arcoiris. Orgastický, suverénní a nepopsatelný nápřah, který opět konkurenci staví do role statistů. Příjemným, lehkým vybočením je Bajo El Domo De Cristal. Technicky i instrumentálně se pánové vyřádili snad nejvíc. Nese se v yesovsko-genesisovském duchu, ale přesto ani na vteřinu nepřijde na mysl, že by se opisovalo. Ano, jak dobře podotkl Braňo, klávesové sólo je maximální. U závěrečné Kinnara se zase neubráním dojmu, že tak svěží nápady by jiným stačily na dvě alba. Deset minut až rituálně opanují lehké gilmourovské tahy, bujné trsy klavíru i kláves a vokální drama, odrážející to hudební. Finální nástrojová srážka pak působí jako výbuch supernovy. Nebo snad nový začátek?

Podíváte-li se na Braňovo pojednání níže, není k němu co dodat. Vždyť právě jeho recka mě přiměl do téhle fantastické kapelky "zainvestovat". A byl to královský kup, v téhe hodině opravdu marně hledám slabší místečko Melodické orgasmy, ale přesto absolutní ovládání nástrojů. Geniální momenty přichází snad v každém kousku.
Ano, bodování ... ale jak se tohle dá bodovat...?
reagovat

Brano @ 10.12.2020 17:27:50
Veľmi pútavo a brilantne napísaná recenzia,ktorú je radosť čítať.Tento album je totiž moja srdcová záležitosť už roky a spoločne s Nexus-Metanoia ho považujem vôbec za to najlepšie z Južnej Ameriky.Easy,veľká vďaka!

EasyRocker @ 10.12.2020 17:41:52
Braňo: díky a já ještě jednou děkuju za tento megaTIP, protože tak skvělou nahrávku jsem nečekal.. můj laitnskoamerický výlet jsou zatím samé srdcovky... Tempano, co jsem si strašně oblíbil, je i skvostný hammond-pozitivní nádhera Perpetuum Karma od Nexus (zajímal by mě i tvůj názor - mj.). O něco méně zaujali CAST, ale dávám tam zatím, protože do nich jsem se oprabdu teprve nesměle pustil. A po prvních dvou posleších paráda i Brazilci Tempus Fugit... jak říkám, paráda. Tak hodnotnou dávku novinek ani nevím kdy naposled pamatuju...snad jen z Polska, Švédska, :)

Brano @ 10.12.2020 18:18:47
Nexus-Perpetuum Karma je skvostný album.Lalo Huber a jeho klávesy-organ,hammond,mellotron,piano a všetky možné synťáky,to je úplne iný vesmír v akom sa momentálne nachádzame.Ale k úplnej dokonalosti mi tam chýba vokál Mariely Gonzáles,ktorá spievala na prvých dvoch albumoch(Detrás Del Umbral a Metanoia).A práve tá syntéza Huberov organ a Gonzálesovej vokál dáva tejto hudbe obrovský rozmer.Perpetuum Karma je u mňa za 4* a Metanoia za plných 5*.

EasyRocker @ 10.12.2020 18:24:08
Brano: díky za postřehy. Časem zkusím i Metanoiu, všichni o ní básní a i recenze na Prog Archives jsou skoro absolutní... po Novém roce se do toho pustím.

Nielen vo Veľkej Británii,vo Švédsku,v Poľsku sú kvalitné progrockové kapely ale platí to aj na opačný kus sveta-Južnú Ameriku.Keď sa povie Chile,hneď sa mi vybaví krajina sa pohnutými dejinami,známa skôr diktatúrou generála Augusta Pinocheta ako nejakou bohatou kultúrnou scénou.Zdanie však klame.Čírou náhodou pri surfovaní na nete som objavil túto skupinu,najskôr som si stiahol mp3,potom Lossless a nakoniec som si kúpil originál CD.Dovolím si,podeliť sa so svojimi zážitkami z tejto muziky,s Vami.

BIENVENIDA AL INTERIOR:Titulný song začína ako jednoduchá nenáročná popová pesnička,avšak už prvá inštrumentálna pasáž signalizuje,že až také jednoduché to zase nebude.Patricio Vera spieva zvláštne zafarbeným vypätým vokálom,ktorému nechýba patričná naliehavosť a tiež poriadna dávka úprimnosti.Miestami jeho spev skôr pripomína oduševnené recitovanie.Skvelý úvod!
NOCTURNO URBANO:Jednoznačne vrchol tohto albumu.Za dunenia hromu a doznievajúcich zvukov búrky sa rozpúta veľkolepé divadlo.Masívne klávesové steny alá Clive Nolan a do toho drsný gitarový rif,vypätý Verov hlas a napätie trochu opadá až s nástupom krásneho oduševneného gitarového sóla,za aké by sa nemusel hanbiť ani samotný David Gilmour z Pink Floyd.Hudba v týchto minútach osciluje až niekde na pomedzí space rocku.
NOVENTA Y NUEVE:Ďaľší epický veľkovýpravný song,ktorému dominujú všadeprítomné sóla a sóličká na elektrickú gitaru.Vidieť,že autorom je gitarista Patricio Vera,ktorý si pre seba doprial teda poriadny priestor.Jemné symfonické plochy striedajú čarovné zasnené gitarové sóla.Nádhera!
DOBLE ARCOIRIS:Začína krásnym pomalým sólom na gitaru.Okrem Veru,ktorého hra je skutočne impozantná,treba vyzdvihnúť aj ostatných členov skupiny.
BAJO EL DOMO DE CRISTAL:Ďaľší epický song,pripomínajúci miestami sôr scénickú hudbu k nejakému napínavému deju,ktorý vygraduje na konci piatej minúty.Song je doslova vyšperkovaný nádhernými gitarovými sólami ako bohatá pestrofarebná výšivka.Paráda!
KINNARA:Posledná vyše desaťminútová skladba zaskočí neobvyklým úvodom,ktorý pôsobí skôr ako fade-out,keď však začne Vera spievať,mraky sú hneď rozohnané.Juan Pablo Gaete v ôsmej minúte strúhol také klávesové sólo až ma to usadilo.Ako Tony Banks v čase najväčšej slávy.

K textom a ich obsahovej stránke sa bohužiaľ neviem vyjadriť.Nerozumiem po španielsky.Španielčina však v tomto prípade nepôsobí nijako rušivo,skôr naopak.Po hudobnej stránke je to u mňa láska na prvé počutie.Škoda ,že informácií o tejto skupine je málo a veľa sa toho nedozvieme ani z oficiálnej stránky skupiny.Jedno je však isté,ak chcete prežiť príjemnú hodinku,tak si vypočujte Astralis.
reagovat

EasyRocker @ 09.12.2020 13:53:57
Tak dnes (ač jsem objednal najednou) teprve dorazil víc než očekávaný Latino-Am zbytek - dvojka alb právě Astralis, Al-Bandaluz od Cast (Mex) a brazilští Tempus Fugit a The Dawn after the Storm. Ohromná zvědavost a natěšenost, až to večer vpluje do přehrávače :)