Mars Volta - Noctourniquet (2012)

Po nějaké době je tu máme opět. Dva týpky s hispánskými kořeny a gigantickými afry, kteří - alespoň dle mého názoru - každým albem přepisují dějiny progresivní scény. Noctourniquet, tedy "noční škrtidlo", navazuje na temnost desek předchozích, leč Mars Volta nikdy nestojí na místě a nové album je opět překvapením a skokem vpřed.

Na Internetu najdeme spousty názorů, že Mars Volta nejsou originální, že pouze tvoří mišmaš namíchaný z ingrediencí legend, jako jsou Led Zeppelin, King Crimson, Frank Zappa, Can apod. Něco na tom zřejmě bude, nicméně Mars Volta míchají po svém a výsledek zní do značné míry nezaměnitelně.

Originalita je u Mars Volta zastoupena především osobitým stylem hry na kytaru hlavního autora a kapelníka Omara A. Rodrigueze-Lopeze, a svojským, emocemi nabitým zpěvem jeho hlavního kumpána, Cedrika Bixlera-Zavaly.

Co se kytar na tomto albu týče, jsou více než kdy jindy upozaděny, Omar je již více nekonečně nevrství, ale hraje mnohem více pro celek, a spíše doplňuje všudypřítomnou elektroniku. Cedric pak předvádí svůj prozatím nejvariabilnější výkon, kdy oproti minulosti používá mnohem více poloh, výrazů a efektů. Výsledkem je zatím nejrozmanitější deska s nejkratšími a v nejvyšším počtu zastoupenými písněmi v historii souboru (najdeme jich tu 13).

Ačkoli mi komplikovanost kapely na předchozích deskách nijak nevadila, za jednoznačné pozitivum považuji redukci používáných prostředků při zachování stejného výsledku, tedy především naléhavé atmosféry a technické brilance (což platí o všech nástrojích, nejvíc mě ale asi uhranuly bicí). O kvalitě této desky také něco vypovídá fakt, že mě neomrzela ani po cca 80 posleších v poměrně krátkém časovém horizontu. Shrnuto, podtrženo, Noctourniquet je pro mě jedním z nej alb roku, a určitě i jedno z nej alb od Mars Volta, ne-li úplně to nej.
reagovat