Demon - Taking the World by Storm (1989)

Deska Taking the World by Storm patří mezi fanoušky k nejoblíbenějším dílům anglických (chce se mi napsat staroanglických, jelikož mi zvuk a hudební produkce evokuje viktoriánskou epochu tohoto ostrova) Demon. Pod dohledem dvorního producenta kapely M. Stonea vzniká roku 1989 materiál podstatně hrubšího zrna, než který doposud kapela produkovala (vyjma snad prvních dvou desek).

Po předchozím, dle mého názoru nevýrazném a s několika slabými místy paběrkujícím albu Breakout se rázem velí k stylotvornému obratu a soft rock, pompa i artové období je (z části) zapomenuto. Nahrazuje ho svižnější, ráznější, mocnější a hlavně dravější kytarový přístup. Skladatelský rukopis doznává změn, kytara je ta první, která určuje ráz nových skladeb, Dave přidává na výrazivu (viz ďábelská What Do You Think About Hell?) a hlavně zvuk nahrávky je oproti letům předešlým tvrdý jako žulový kámen.

Úvodní štych mě svým pozitivním textovým i hudebním charakterem v mládí totálně trýznil, Commercial Dynamite jsem nesnášel, stačilo pouze vyslovit první část názvu a ve spojitosti s tímto slovem se mi ježily chlupy na těle. Věkem se člověk povznese nad ledacos a dokonce dnes píseň vnímám jako poctivý bigbeatový náhul. Taking the World by Storm i The Life Brigade jdou už o poznání dál, plné velkým melodií a solidních kytarových vyhrávek, refrény jsou dobře zapamatovatelné až návykové, člověk si je po pár poslších zpívá s kapelou.

Stěžejní skladby alba vidím v pomalých věcech, jako dominanta se zde tyčí píseň Remembrance Day (A Song for Peace uvozena krásnou flétnovou melodií, kupou nápadů a cítit je v ní právě ona stařičká dobová atmosféra. What Do You Think About Hell? je v repertoáru kapely velké novum, pesimisticky vyhlížející, pomalu se plazící věc s mohutnou klávesovou hradbou a silově démonickým Hillovým vokálním ponorem se vám pomalu absorbuje pod kůži a po těle se rozprostře příjemný pocit.

Blue Skies in Red Square se zprvu tváří podobně tajemně, ovšem velká melodika rázem zavelí skladbě do cvalu a o zábavu se stará její hymnicko pompézní charakter. Dvanáct minut závěrečné Time Has Come s folkovým začátkem se nese opět v emotivním duchu Daveova hlasového prožitku a podpůrné atmosféry.

Přebal cd vypadá naprosto úchvatně, a co teprve v lp verzi. 4,5*
reagovat

dan @ 27.02.2017 12:35:39
Demon vytvořili kopec dobré hudby, záměrně píšu že vytvořili, jelikož to co předkládají po svém obnovení už velkou originalitu nevlastní. Taking... je jejich poslední velké album. Docela překvapuje fakt, že v roce 1989 stvořili tak tvrdou a přitom tvárnou desku.

oř @ 23.05.2017 07:01:52
Demon si svou mystickou aurou vytvořili kultovní známku hned na svém počátků. Alba z osmdesátých let se vesměs povedla všechna, tohle je zřejmě jejich špička. Výborná, tady dosti hymnická muzika.