McLaughlin, John - Shakti with John McLaughlin (1976)

Jsou určitá rozhodnutí, které se v životě člověka dělají a mají určitý dopad na to, jak se věci dál vyvíjejí.
Moje setkání s hudbou JMcL bylo v jisté půjčovně CD v Hradci Králové. Měli tam bohatou diskografii tohoto umělce, tak sem si jí stáhl.
Samozdřejmě jsem vycházel i z toho, co jsem si o tomto hudebníkovi dočetl.
Shakti a JMcL byli součástí nabízené kolekce, tak jsem to vysmahl cd-r s tím, že časem podstoupím i tenhle hudební experiment....Čekání se vyplatilo. Cd-r jsem vyhodil do koše. Shakti jsou opravdová super jízda. Dnes mám od nich originály. Tohle album je live záznam, čistě instrumentální, akustická kytara, housle a indické perkuse a s jistým monotoním zvukovým podkladem, nahraným na zvukovém nosiči, charakteristickým pro indickou hudbu.
Na druhou stranu, tohle album řadím mezi nejslabší Shakti ze sedmdesátých let. A proč?
Tak tady jsou uvedené důvody:
Album obsahuje celkem tři songy.
Joy je název prvního z nich a má to spočítaný za pět kusů. Je to parádní skladba, co si plný počet zaslouží.
Následuje jakési intro k jedné z nejkrásnějších skladeb,/LOTUS FEET/ co kdy John napsal. Bohůžel kapacita vynilu neumžnila to zahrát celé, tak to prostě utnuli. Max jedna ježatá. Tohle si mohli odpustit.
Jako třetí track je skladba s nejdelším názvem, co jsem se kdy setkal. Kdybych ji tady jmenoval, tak mám v pohodě těch 250 povinných znaků k uveřejnění recenze.
Je u mě za tři hvězdy. Celé mi to sedí, skvěle je to zahrané i aranžované, bylo by to za plný počet, ale co nemusím v hudbě, jsou dlouhé separátní onanie, které v tomto případě přesahují víc než deset minut. Myslím tím ty desetiminutové indické perkuse. Kdybych byl osobně přítomen na koncertu, tak to asi skousnu , ale takhle z cd asi ne, Proto mažu dvě hvězdy z pěti.

Takže to mám 5 plus 1 plus 3 je 9, děleno třemi skladbami je 3. Tohle album si to zaslouží. Je to dobré album.

Shakti s Johnem jsou jasným důkazem, že hranice hudby jen tak nekončí. Jsou to nové výzvy, výzvy a nápady propojovat hudební kultůry na protipolech světa. A hlavně, dělat to inteligentně a s citem, jako McLauglin.
reagovat

jiří schwarz @ 15.11.2020 23:15:38
Ahoj Vzhlížeči ku hvězdám. Fajn, že jsi se (konečně 😊) dostal k téhle desce. Já jsem vždycky vnímal indické vlivy na pop-music a jazz jako hezké okořenění, už co s Indií začal koketovat Lennon. Vliv toho už se objevil na Revolveru v r. 1966 (např. zajímavá Tomorrow Never Knows) a pak na Sgt. Pepperovi (přenádherná Within You Without You) o rok později. A pak štafetu propagace indické hudby převzal Harrison, vždy, když vzpomenu na Koncert pro Bangladeš, vybaví se mi Ravi Shankar. Mahavishnu John tedy v tomto nebyl extra průkopníkem, ale přece jen, projekt Shakti narouboval Indy do světa jazz-rocku.

Já mám v nějaké formě doma tohle LP už krátce po jeho vydání - nevracím se často, ale přece rád (jako i dnes). Mám jinou matematiku než Ty, celá první strana desky udržuje člověka v napětí, pro mě 5*. Netuším, proč tak krásný kus muziky, jako je skladba Lotus Feet (byť jde možná jen o její fragment, ale krásný, jemňounký, s mistrovskou kytarou), odsuzuješ k 1*. Já mám jinou matematiku – cca 33 min 5* hudby, a zbytek trochu méně záživné sólovaní pro ty, kdo nebyli v publiku, tak třeba 3*, takže mně z toho vycházejí hodně dobré 4*, a ještě se rdím, že nedávám 5*, jelikož úcta k tomuto docela legendárnímu dílu z mé strany je značná – album s přelomově jiným zvukem, než bylo v jazz-rocku obvyklé (i přes vše, co do té doby Mahavishnu John už nahrál), s virtuózními hráči (jo, baví mě zde houslista L. Shankar, hraje na ten nástroj úplně jinak, než třeba jazzový J.-L. Ponty, nebo Sugar-Cane Harris, nebo Jerry Goodman z Mahavishny). A ještě noticka z Wikipedie: šakti je ženská kreativní síla či energie, která se aktivně podílí na existenci celého vesmíru 😊.