Davis, Miles - Star People (1983)
01. Come Get It (11:01)
02. It Gets Better (10:07)
03. Speak (8:28)
04. Star People (18:46)
05. U'N'I (5:55)
06. Star on Cicely (4:26)
All songs written by Miles Davis.
Recorded live between 11. 8. 1982 and 3. 2. 1983.
Obsazení:
Miles Davis - trumpet, keyboards
Mike Stern - guitar
Bill Evans - soprano saxophone, tenor saxophone
Marcus Miller - bass (1-2, 4-6)
Al Foster - drums
Mino Cinelu - percussion
John Scofield - electric guitar (2-3)
Tom Barney - bass (3)
Silena vec. Od prvej skladby po poslednu. Tento album je silne poznaceny vplyvom Gil Evansa, ktory to cele prearanzoval, specialne saxofony a Milesovu trubku. Vznikol popici pocin ktory patri medzi posledne super diela skurvysyna Milesa, ak teda mam pouzit jeho terminologiu.... :-D jazykovi puristi a ti co necitali jeho autobiografiu prosim na vulgarizmy nereagovat.
Napad pouzit dvoch gitaristov co sa nemusia a co hraju uplne inac dal tomuto vinylu uzasny drive a istu davku jemne sutaziveho exhibicionizmu, ktory vsak ti dvaja curaci perfektne zvladaju a pridavaju hviezdicku naviac. dokopy 4, co sa celkom zhoduje s hodnotenim vacsiny kritikov, pretoze na 5 hviezd by tam muselo byt nieco sialene a to tu nie je.
reagovat
Kristýna @ 20.04.2013 17:23:57
Zvláštně pojatá recenze (autobiografii jsem opravdu nečetla, takže k vulgarizmům se vyjadřovat nehodlám), nicméně mě trochu zaráží hned první věta - "Silena vec." a poslední souvětí, ze kterého si dovolím kousek citovat; "...na 5 hviezd by tam muselo byt nieco sialene a to tu nie je."
?
I tak vím, jakým albem bych měla po již trochu naposlouchaném Kind of Blue pokračovat. Díky.
adam @ 20.04.2013 18:21:19
Skusim ti to vysvetlit. Som Slovak a v prejave nepouzivam slova ktore nie su slovenske. Ak pouzijem cudzie slovo, v tomto pripade ceske, vacsinou ide o slang "mojho kmena" rozumej spolocenstva ludi s ktorymi som travil vela casu. Sileny sme pouzivali a teda pouzivame ak je nieco naozaj vyborne. Na konci recenzie je slovo sialeny v slovencine a teda ma svoj povodny vyznam. Vysvetlim na priklade s Milesovej tvorby. Star People je vyborny album, ale nie je v nom element prekvapenia taky silny ako napriklad na Filles de Kilimnajaro, alebo In the silent way, Bitches Brew, On the Corner a podobne. Proste Star people nie je taky zasadny a teda neni dostatocne sialeny vo svojej podstate aby dostal 5 hviezd. No a k tym vulgarizmom. Ked si precitas autobiografiu Milesa v povodnom jazyku pochopitelne, tak zistis ze najcastejsie pouzivane slova su: Jazz, I, motherfucker, fuck, bitch, black a white. Dufam ze som vsetko vysvetlil ako som mal.
PS: Po Kind of Blue by som asi isiel najprv na In the silent way... to je dostatocne divoke a naozaj originalne.
Kristýna @ 20.04.2013 18:23:02
Díky za vysvětlení. Už si rozumíme. :-)
Petr Gratias @ 21.04.2013 20:06:42
Zdravím, Adame...
nemýlím-li se, patříš zde na Progboardu mezi
recenzenty, kteří se zesíleněji orientují na fusion music potažmo jazz rock.
To nás tak nějak spojuje. Já jsem tenhle žánr objevil už v dobách jeho největší slávy a ani v osmdesátých letech, kdy byl řadě nových posluchačů hudbu "pro smích" jsem ho programově neopustil...
Před delší dobou jsem si pořídil velmi zajímavou biografii o Milesu Davisovi, který je obecně považován za "praotce" fusion music. K řadě jeho alb z různých uměleckých období mám velký respekt, ale osmdesátá léta mě do jisté míry v jeho tvorbě míjela.
Jednoduše jsem všechno obsáhnout nemohl. Něco jsem slyšel a byl jsem překvapen tím obratem k elektronice a funku. Někteří posluchači s viditelnou nadsázkou označovali jeho hudbu tohoto období za "diskotéku" a "funkový popík". To se mě zdá hodně nadsazené.
Mám k Milesovi Davisovi, ke kterému chovám stejný respekt (i přes jeho řadu úletů) jako k Jimi Hendrixovi. Na DVD mám jeho koncert z Paříže (Foyle: kytara, Benny Rietveld: bass, Kenny Garrett: saxofon, Kei Akagi: klávesy.... ) a není to vůbec žádná "diskotéka". Hodně nadupaného funku, ale i minimalizovaného jazzu. Miles Davis místy pracuje v tom komplexním slova smyslu jako Maurice Ravel (cítím vliv evropské hudby a promítání Davisova pobytu v Paříži koncem padesátých let) a Igor Stravinskij a jeho práce s vygradovanou dynamikou je famózní. Opakovaný motiv s připojovanými lichými rytmy... chce to hodně koncentrace...
Je škoda, žes Davisovo album shrnul hodně "minimalisticky". Já vím, že sám píšu na široké ploše třeba rozsahově ne pro každého stravitelně, ale já se těšil, že se o Davisově projektu dozvím něco víc a že sem vložíš více postřehů a pocitů..
To není výtka....
Až sem vložíš recenzi na TUTO, DECOY, WE WANT MILES, AMANDLA.... věřím, že to "napravíš".
Předem Ti děkuji! Zdravím!
PaloM @ 21.04.2013 20:36:01
Petr Gratias: prepáč, že reagujem lebo oslovil si Adama. Vážim si tvoj veľký záber spektrom hudobných žánrov. Pokiaľ ide o biografickú knihu M.Davisa, ktorá vyšla v českom preklade (zrovna sme sa cez mail s Adamom o nej bavili cez víkend, aj o origináli v angličtine), nespomínam si, žeby Miles uvádzal ako zdroje inšpirácie Igora Stravinského, či Ravela (možno ma Adam opraví).
Dve veci sú faktom: Miles všeobecne neznášal belochov a uznával v hudbe iba pár výnimiek (u žien mu rasa vôbec neprekážala) a v Paríži mal okrem hrania jeden a najväčší objekt záujmu - Gretu Garbo :-)
adam @ 22.04.2013 05:00:13
PaloM: stravinskeho priznava ze pozna v nejakom interview, neviem ci nie nahodou i v knihe. A ak som spravne cital, tak Peter tam Ravela subjektivne pocuj. Na druhej strane preco nie, ak si vezmeme Sketches OF Spain, pripadne siestu, tak tam tie vplyvy su a myslim ze Gil Evans Milesovi silno otvoril dvere klasickej hudby.
Peter: Pokusim sa to napravit. :-)
Jardo @ 31.01.2016 22:36:52
PaloM: "Miles všeobecne neznášal belochov"... ale keď kupovali jeho hudbu a navštevovali koncerty vtedy mu asi nevadili. Pokrytectvo.
alienshore @ 01.02.2016 16:22:28
Jardo keď museli černosi uvoľňovať miesto belochom by si nazval ako?, spravodlivosťou?, tam kde niet rovnocennosť nečakaj formálnu slušnosť, inak povedané každá palica má dva konce ...
PaloM @ 01.02.2016 17:43:19
Jardo: keď si reagoval na moju poznámku, tak ešte doplním. Odporúčam Ti prečítať si tú knihu o živote Milesa Davisa >> odkaz - možno v knižnici požičiaš.
Vôbec nie je iba o jazze, je o lesku a biede života v tej dobe a je to aj pre nás veľmi poučné. Miles Davis mal veľmi zložitú povahu a miloval ženy, mnoho žien bez ohľadu na rasu :-)
Práve ak prečítaš knihu, zistíš, že vôbec nebol pokrytec.
Jardo @ 01.02.2016 20:20:33
Palo: ale veď práve preto, že som ho nepoznal som nenapísal pokrytec, ale pokrytectvom som nazval ten postoj.
alienshore @ 01.02.2016 20:49:45
keď beloch-muzikant povie že nemá rád černochov, nie je to pokrytectvo? :-) ..., tiež nedokážem pochopiť ako si černoch môže dovoliť neznášať belocha, keď pre belocha je to v podstate prirodzená vec a prirodzene sa to berie že je to OK :-) ...
Jardo @ 02.02.2016 12:04:48
Nechcel som, aby sa debata uberala "rasistickým smerom". Jednoducho v súvislosti s tým, že nemal rád belochov mi ako prvé napadlo, že peniaze od nich (ako jeho fanúšikov - kupujúcich jeho hudbu, navštevujúcich jeho koncerty) mu určite nesmrdeli. Toť vsjo.
A samozrejme, že to platí aj opačne a v iných prípadoch (beloch, černoch, aziat...). Ale mnohí hudobníci práve veľmi dobre vedeli, kto sú ich oddaní a skvelí fanúšikovia (a aj preto k nim chodievali vystupovať) a napokon boli nimi vyburcovaní k tým naj výkonom a naj albumom (napr. Deep Purple, Jeff Beck s Bogertom, Appiceom a ich koncerty v Japonsku).
- hodnoceno 0x
- hodnoceno 0x