Steve Miller Band - Sailor (1968)

Sailor - druhá deska amerických Steve Miller Band - snad ve všem, co se na ní odehrává, navazuje na velice povedený debut Children Of The Future, kterému se svou koncepcí i dost podobá. I zde se střídají výrazné nálady, jimž dominuje do psychedelického oparu zahalený bluesrock. Obě desky také vyšly krátce po sobě v roce 1968.

Do alba nás uvádí šestiminutová, náladou líně pinkfloydovská instrumentálka "Song For Our Ancestors", která přezurčí do následující křehce vzletné pomalé "Dear Mary" ozdobené tlumeně tančící trubkou. Pak kapela přidá rázně do kroku v písni "My Friend": pozdně šedesátkový big beat s tím, co k němu patří - hammondův organ, melodická kytara, šlapající spodek a dechy. Z výborné "Living In The USA" s foukací harmonikou je cítít řádnou porci soulu a rythm´n´blues. Zklidnění přichází s další pomalou, jemnou a krásnou písní "Quicksilver Girl".

Druhou stanu LP otvírá lehce jižanský "Lucky Man", který se opět nikam nežene. Krátkou "Gangster Of Love" vnímám jako takovou vsuvku mezi předchozí věc a moc příjemnou dvanáctku "You're So Fine", v níž si dvakrát pěkně zakvílí foukačka. "Overdrive" patří k těm živějším, schématicky jednodušším ale přesto zajímavým beatovým písním. Závěrečná "Dime-a-dance Romance" má nejrockovější drive a jednou nohou má nakročíno do následujícího desetiletí. Je to nejtvrdší věc na desce a opravdová jízda :-)

Musím konstatovat to samé, co jsem napsal už na závěr recenze debutu SMB Children the Future. Album Sailor v sobě má kouzlo doby, citlivě spojuje rock s bluesovou tradicí a sanfranciskou psychedelickou atmosférou. Je nápadité, barevné, rozmanité a přesto nepůsobí roztříštěně. Obě se mi líbí stejně, obě také stejně ohodnotím.
reagovat