Anathema - Weather Systems (2012)

Rozkvétá nám ta Anathema, kvete pěkně do krásy, s každou další kolekcí písni, kterou naděluje, se kousek po kousku vzdaluje ze svých původních teritoriálních vod a míří do hájemství čistého rocku, čisté muzikantské krásy, jež zosobňuje prostřednictvím vlastních pocitů a prožitků dávajíc plně na odiv těm, kteří po takovýchto smyslech touží. Na zmíněném albu dostává ještě větší prostor andělský hlásek zpěvačky Lee Douglas a jistě tak přispívá k velké barevnosti a variabilitě předloženého materiálu, navíc zvuk snad krystaličtější být nemůže a tak vysoký závěrečný dojem je umocněn nanejvýš pestrou sbírkou prezentovaných písní.

Rychlý spurt španělek nám nabízí první mimořádného zástupce této desky, skladba Untouchable, Part 1- uhání v rytmu ne zrovna typickém pro kapelu, oduševnělý Vincentův zpěv k nám promlouvá v klidnějších rozměrech než instrumentální složka písně, kterou dusot bicích neúporsně žene kupředu. Untouchable, Part 2- jemná klavírní melodie a zastoupení obou vokálních složek činí z této záležitosti zarmouceně uhrančivý drahokam. The Gathering of the Clouds- famózní zvuk klasických kytar v tempu upomínající na začátkek alba, doslova strhává pozornost svými vyjadřovacími schopnostmi, skladba postupně kulminuje, na pomoc přispěchá smyčcová sekce a finále je obdivuhodné. Oproti tomu čtvrtá Lightning Song- je zcela v režii Leeho vokálního vedení a poukazuje na lyričtější stránku alba. Rozjívená Sunligh- patřící spíše ke standardu alba, záhy přejde v jednu ze stěžejních kompozic desky, píseň The Storm Before the Calm- ve svém výpravném stylu vyzařuje velké napětí a změny, její pohnutá nálada a ponurá aura vytváří neklid a pochyby, akustické kytarové stěny padají pod údery samplovaných bicí. Po rezonujíích tónech instrumentální souhry souboru, se prostřednictvím orchestrální sekce dostavuje odpuštění a konečné smíření. The Beginning and the End- posmutnělý žalm s výstižnou textovou výpovědní hodnotou, deroucí se postupně na emoční povrch. The Lost Child- elegické klavírní noty nesou na svých bedrech Vincentův emotivně doširoka rozprostřený vláčný vokál, divák bedlivě poslouchá a cítí, že se s písní dokáže plně ztotožňit. Závěr, podobně jako u minulé sbírky vyznívá velice pesimisticky a duchovně prostřednictvím Internal Landscapes.

Nedá mi to, abych na konec této recenze krapet nepodráždil kobru bosou nohou. Nabízí se totiž srovnání s podobně začátečnicky vyhlížející kapelou gothického stylu anglické domoviny- Paradise Lost. Vývoj obou spolků byl totiž podobně strmě raketový, postupné zjemňování produkce se dělo, dá se říci v obdobných mantinelech, ovšem podstatný a zásadní rozdíl se objevil v dalším směřování a rozvoji tvorby každé z nich. Zde se najednou P.L. prudce otočili a vrátili ke svým kořenům, prakticky své rozvíjející volnomyšlenkářství zahrabali pod zem, pohřbili ho svým návratem k těžkému kovu a v myslích pokrokových posluchačů dávno skončili. Kežto Anathema si jde celou tu dlouhou dobu svou vlastní cestou, bez ústupků a jakýchsi návratů, držíce se svých ideí, pevně kormidluje svou bárku melancholickými vodami za svým cílem. A nejen proto, je mi tento spolek mnohem, mnohem sympatičtější.
reagovat

john l @ 26.09.2016 10:58:31
Kvalitní sbírka, přesně tak, Anathema rozkvétá každým novým albumem, předešlý mám možná radši, vlastně i ty starší jsou výborný. Dnes už klasika.

Balů @ 26.09.2016 12:00:40
Jedním slovem PARÁDA .
Ještě stále dokáží naplnit každou další desku novou náladou, a to se cení!
:)

K tejto kapele som sa dostal cez ich CD Alternative 4. Počul som ju v predajni Roxy Music v Bratislave a hneď som ju bral domov. Potom som si postupne kupoval ďalšie cd vrátane výberoviek, dozadu som však necúvol. Každé ich cd ma utvrdzovalo v tom, že ešte sa robí poctivá muzika. Najnovšie cd ma však úplne položilo. Nádherné melódie, neskutočne aranžované skladby, nenápadné ale skvelé nápady. V skladbe č. 4 je úžasne aranžovaná a najmä hraná gitara, ten riff je jednoduchý ale geniálny. Vydýchnutie gitary mi pripomenulo obdobné vydýchnutie saxofónu na cd Pink Floyd Final Cut. V jednej skladbe zase spev chvíľami pripomína Tears for Fears, gitara trochu U2 ale to je OK. Záverečná oseminútovka s hovoreným úvodom a opäť geniálnym riffom je hudba z inej planéty.
Nezdieľam názor, že chlapci smerujú k popu, zaradenie ženského spevu je oživujúci prvok.
Po dlhom čase zase jedno cd kedy som mal zimomriavky na chrbte. Ani nový Lucassen ma tak nenadchol. Dávam 5 hviezdičiek, lebo som presvedčený, že to je album roka, aspoň pre mňa.
reagovat

Velmi stručně. Mám za sebou jen 5 poslechů této fošny a tahle kapelka mi dělá čím dál tím větší radost. Na předchozí studiovku to nemá, to je bez pochyby, ale aktualní zvuk mě zaujal. Danny tu muziku opravdu umí. Docela jednoznačně nám pánové utíkají do popových vod u některých songů, což ovšem není na škodu. S hodonocením si počkám na pozdější dobu, nechám se ovlivnit i nadcházejícím konceretm v Krakově, na který se chystám. Přeji příjemný poslech.
reagovat

Tomáš Rojt @ 10.06.2012 18:33:19
Anathema nám utíká k popíku, ale to vůbec nevadí. Především tam nedoběhla a dělá to velmi inteligentně. Příjemně se to poslouchá a vy máte pocit, že se k této hudbě chcete stále vracet. A o to tady jde.