Anathema / Weather Systems (2012)

Rozkvétá nám ta Anathema, kvete pěkně do krásy, s každou další kolekcí písni, kterou naděluje, se kousek po kousku vzdaluje ze svých původních teritoriálních vod a míří do hájemství čistého rocku, čisté muzikantské krásy, jež zosobňuje prostřednictvím vlastních pocitů a prožitků dávajíc plně na odiv těm, kteří po takovýchto smyslech touží. Na zmíněném albu dostává ještě větší prostor andělský hlásek zpěvačky Lee Douglas a jistě tak přispívá k velké barevnosti a variabilitě předloženého materiálu, navíc zvuk snad krystaličtější být nemůže a tak vysoký závěrečný dojem je umocněn nanejvýš pestrou sbírkou prezentovaných písní.

Rychlý spurt španělek nám nabízí první mimořádného zástupce této desky, skladba Untouchable, Part 1- uhání v rytmu ne zrovna typickém pro kapelu, oduševnělý Vincentův zpěv k nám promlouvá v klidnějších rozměrech než instrumentální složka písně, kterou dusot bicích neúporsně žene kupředu. Untouchable, Part 2- jemná klavírní melodie a zastoupení obou vokálních složek činí z této záležitosti zarmouceně uhrančivý drahokam. The Gathering of the Clouds- famózní zvuk klasických kytar v tempu upomínající na začátkek alba, doslova strhává pozornost svými vyjadřovacími schopnostmi, skladba postupně kulminuje, na pomoc přispěchá smyčcová sekce a finále je obdivuhodné. Oproti tomu čtvrtá Lightning Song- je zcela v režii Leeho vokálního vedení a poukazuje na lyričtější stránku alba. Rozjívená Sunligh- patřící spíše ke standardu alba, záhy přejde v jednu ze stěžejních kompozic desky, píseň The Storm Before the Calm- ve svém výpravném stylu vyzařuje velké napětí a změny, její pohnutá nálada a ponurá aura vytváří neklid a pochyby, akustické kytarové stěny padají pod údery samplovaných bicí. Po rezonujíích tónech instrumentální souhry souboru, se prostřednictvím orchestrální sekce dostavuje odpuštění a konečné smíření. The Beginning and the End- posmutnělý žalm s výstižnou textovou výpovědní hodnotou, deroucí se postupně na emoční povrch. The Lost Child- elegické klavírní noty nesou na svých bedrech Vincentův emotivně doširoka rozprostřený vláčný vokál, divák bedlivě poslouchá a cítí, že se s písní dokáže plně ztotožňit. Závěr, podobně jako u minulé sbírky vyznívá velice pesimisticky a duchovně prostřednictvím Internal Landscapes.

Nedá mi to, abych na konec této recenze krapet nepodráždil kobru bosou nohou. Nabízí se totiž srovnání s podobně začátečnicky vyhlížející kapelou gothického stylu anglické domoviny- Paradise Lost. Vývoj obou spolků byl totiž podobně strmě raketový, postupné zjemňování produkce se dělo, dá se říci v obdobných mantinelech, ovšem podstatný a zásadní rozdíl se objevil v dalším směřování a rozvoji tvorby každé z nich. Zde se najednou P.L. prudce otočili a vrátili ke svým kořenům, prakticky své rozvíjející volnomyšlenkářství zahrabali pod zem, pohřbili ho svým návratem k těžkému kovu a v myslích pokrokových posluchačů dávno skončili. Kežto Anathema si jde celou tu dlouhou dobu svou vlastní cestou, bez ústupků a jakýchsi návratů, držíce se svých ideí, pevně kormidluje svou bárku melancholickými vodami za svým cílem. A nejen proto, je mi tento spolek mnohem, mnohem sympatičtější.

» ostatní recenze alba Anathema - Weather Systems
» popis a diskografie skupiny Anathema