Nova, Aldo - Blood on the Bricks (1991)

Aldo Nova měl snový, raketový start kariéry. Jeho eponymní debut se vyšplhal na osmé místo žebříčku Billboard a odnesl si zlatou desku. Kombinace roztančených klávesových melodií a mužných kytarových riffů se trefila do tehdejšího vkusu posluchačů. A právě v době natáčení debutního alba se Aldo seznamuje ve studiu Power Station s jistým Johnem Bongiovim, který ve studiu svého strýčka Tonyho dělal pomocného zvukaře, čti holku pro všechno. A možná právě proto, že se oba seznámili ještě jako "nuly", jim přátelství vydrželo mnoho let a příběh Aldo Novy je i příběhem Bon Joviho a naopak. Aldo Nova vydal do roku 1985 ještě dvě solidně přijaté desky Subject a Twitch, a pak už se jen marně snažil vyvázat s labelem Portrait. Nevýhodná nahrávací smlouva a nezájem ze strany vedení o řešení umlčely kytaristovy aktivity na dlouhých šest let až do roku 1991.

Když Bon Jovi koncertovali roku 1989 v kanadské Montreal Aréně, vytáhl Jon na pódium Aldo Novu před rozvášněný dav dvaceti tisíc lidí a pozval ho na týdenní cestu s kapelou. Aldo Nova byl jako politý živou vodou a okamžitě začal s Johnem skládat společně písničky a hostoval na bestselleru Blaze Of Glory. Wiki uvádí, že Nova napsal ústřední riff právě k titulní skladbě. Album se nahrávalo na více místech v Kanadě a Kalifornii a neslo název Blood On The Bricks.

První, co vás na něm trkne do očí, je povedený obal. Kytara zazděná ve zdi. Perfektní nápad včetně grafického ztvárnění. Titulní skladbou ze sebe Aldo setřásá všechny ty letité útrapy a předkládá energií nabitý rockový vál s jeho pověstnými riffy. Další položky na albu představují šťavnatý hard rock amerického střihu stojící pevně na bluesovém základu. Písním nejsou cizí velké melodie, často přecházející do stadiónových refrénů opatřených líbivými sbory. Produkce je opravdu velkolepá a album je dotažené do nejmenších detailů a nebojí se ukázat ambici dostat album k co největšímu počtu posluchačů. Nebojí se ani sáhnout do řad osvědčených hitmakerů jako v případě Jima Vallance v hitůvce Young Love. Aldo je kromě excelentního kytaristy i obstojný zpěvák, jehož hlas snadno rozeznáte v kteroukoliv hodinu. Záda mu jistí výbušný bubeník Kenny Aronoff a velmi uznávaný baskytarista Randy Jackson. Album veze do cíle ve velkém stylu nespoutaná šestiminutová rocková jízda Bright Lights rezignující na líbivost a předkládající prvotřídní muzicírování. Zároveň jde o jedinou skladbu, na kterou nepřispěl autorským vkladem Bon Jovi.

Deska vyšla na labelu Jambco Records odkazující na křestní jména a příjmení Johna a jeho bratrů Anthonyho a Matta. Na tomto vydavatelství vyšly pouze dvě desky - tato a Pretty Blue World neworského písničkáře Billy Falcona, poté John "zavřel krám". Mastering má na svědomí Bob Ludwig a po technické stránce nelze albu nic vytknout. Krásný přehledný zvuk, jednotlivé nástroje jsou od sebe pěkně separované a třešničkou je stará poctivá analogová (AAD) dynamika nahrávky.

Aldo Nova se přes mírný úspěch alba opět stáhl do ústraní a slavil úspěchy spíše jako producent a externí autor hudby. Roku 1996 získal Grammy za produkci desky Falling Into You kanadské zpěvačky Celine Dion, která získala i cenu za nejlepší album roku. Psal i pro další popové hvězdy, získal nominaci na Latin Grammy se skupinou La Ley a stál za největšími úspěchy Claye Aikena. Pro nás rockery je podstatné, že po šedesátce se Aldo rozhodl otočit další list ve svém životě a letos vyšla "novinka" s názvem 2.0, která odkazuje k debutnímu albu znovu nahranému a obohacenému o jeden nový song. Tak uvidíme, co přinesou další dny.

Procentuální vyjádření 95 %
reagovat

alienshore @ 09.12.2018 22:48:21
album poznám veľmi dobre, krásna ukážka špičkového melodic-rocku a je tu niekoľko skutočne super hitoviek ktoré z hlavy len tak nevyšumia :-)