Young, Neil - Americana (2012)

Tak ten starej skunk to zase tradičně všem natřel. Tentokrát na hřbetě Bláznivýho Koně, kterej jako vždy duní jak ta pověstná vyprahlá pustina pod jeho kopytama. Jednoduchá drtivá jízda. Koně bodneš do slabin, do ruky vezmeš opakovačku a jedeš. V každým songu jsou ty kopyta slyšet. Z těhle coververzí starejch hymnickejch songů, který před 150lety dobývaly západ, až mrazí. Greenhornům, Rangers a všem ostatním porťákům z nich vypelichaj romantický liščí ohony na širácích a definitivně je odhoděj v dál... Tohle je přece nemůže nechat v klidu a pohodě. Takhle se jezdilo přes planiny! To není pseudoromatickej western s Mr. Santerem - to je Proposition, kdy nevíte komu držet palce - dobru nebo zlu? I dobro je totiž v lecčems zlý a zlo může mít dobrý stránky determinovaným prazákladem zla.
Bláznivýho koně jsem viděl ve zlatým období Jarmuschova Year Of The Horse - po Ragged Glory v Berlínským Waldbühne (tehdy ještě s lehce dekadentním nádechem Berlína Západního) s kámošem kardiologem, kterej se to léto rozhod´ že přestane pít a vydržel to dodnes stejně jako nesmrtelný spříznění jeho duše s duší Bláznivýho Koně. Pokrevnímu spříznění se nevyhneš - to si tě najde. Dodnes si pamatuju ten kotel Waldbühne, dodnes si pamatuju první song Don´t Cry No Tears. Dodnes si pamatuju to vazbení a běsnění jak z Apokalypsy. Dodnes si pamatuju dřevěnýho vyřezanýho indiánskýho náčelníka Lakotů Oglaly v životní velikosti na podiu. Dodnes si pamatuju Neila usednuvšího za harmonium. Od tý doby jsem několikrát viděl Jarmuschův Year Of The Horse s vynikající Neilovou replikou vůči Poncho Sampredovi po odchodu z podia: "...cos to tam kurva hrál, proč ses nedržel mý aranže, to sis tam honil péro, nebo co?...". No nevím, já si na žádný aranže z Waldbühne nepamatuju, jen vím, že to byl masakr. Viděl jsem pak před lety už staršího Neila v Drážďanskej hale po Chrome Dreams - už s jinou grupou, ne s Bláznivým Koněm - ale zase s kámošem kardiologem (kterej mimochodem nadále nepil alkohol). Teď už je Bláznivej Kůň starší... Má šedou hřívu. Ale pozor! Není to žádná herka - a zase to všem ve startovním poli natírá. Proboha!!! Ten člověk je Nesmrtelnej!!! Ať už ho nějakej promotér konečně přiveze do Čech, do Prahy, do Chuchle ... do prdele mě se stejská, kós aj kejm from Luisijana with maj BíEjEnDžejOu on maj nýs... (a protože můj kámoš kardiolog nadále nepije alkohol). God Bless Neil!

reagovat

PaloM @ 10.07.2012 15:36:52
Nádherné vyznanie lásky k rocku, Rey.

Corsica @ 12.07.2012 20:28:37
pěkné. Taky bych rád viděl mistra naživo, ale moc nedoufám

Je rok 2012 a Neil Young už má 66 let. Jeho kariéra hudebníka, trvající desítky roků ho však ještě neomrzela, dokonce naopak. Již na první poslech je jasné, že AMERICANA je album udělané z radosti k muzice.
Není to nadprůměrná, podprůměrná, ani průměrná nahrávka, je to ideální album pro deštivé červencové odpoledne. Nepohorší, zabaví. Crazy Horse, vysoký Youngův hlas a typicky naladěná kytara, pár amerických písní a rázem máme klenot, který nezáří příliš jasně, přesto je krásný.
reagovat

PaloM @ 09.07.2012 07:02:25
Dobrá charakteristika v kocke. Práve preto, že hrajú pre radosť a výborne, dal by som aspoň 4 hviezdy.

Corsica @ 09.07.2012 07:08:00
Však můžeš...Já bych to viděl na 3,5, což tu bohužel nejde, a rozhodovat se mezi dvěma odlišnými hodnotami je těžké. Ale stojím si za svým

PaloM @ 09.07.2012 08:24:39
OK, rešpektujem tvoje hodnotenie, veď sa v názore takmer nelíšime.