Carnascialia - Carnascialia (1979)
01. Canzone Numero Uno (c'è chi batte i denti, chi prende il ritmo eci balla sopra) /Minieri, Brega/ (5:57)
02. Fiocchi di neve e Bruscolini /Vivaldi, Stratos/ (3:03)
03. Almeisan /Minieri/ (9:39)
04. Kaitain (22 Ottobre 1968) /Minieri, Vivaldi, Stratos, Giammarco/ (6:57)
05. Cruzeiro do Sul /Giammarco/ (5:41)
06. Gamela /Minieri, Brega/ (6:59)
Obsazení:
Pasquale Minieri: guitar, bass, vocals
Giorgio Vivaldi: percussion, flute
Carlo Siliotto: violin
Demetrio Stratos: vocals
Clara Murtas: vocals
Nunzia Tambara: vocals
Piero Brega: vocals
Luciano Francisci: accordion
Tommaso Vittorini: saxophone
Maurizio Giammarco: saxophone
Mauro Pagani: violin, mandolin
Danilo Rea: piano
Marcello Vento: drums
Pablo Romero: tin whistle
K albumu Carnascialia som sa dostal vďaka druhému dielu boxsetu Progressive Italia bez toho, aby som dovtedy o tomto projekte čokoľvek tušil. Ale dostal ma na prvé počutie, aj keď nie som práve world music fanda.
Od prvých tónov akustických nástrojov je jasné, že hudba bude silno zakotvená kdesi vo folku. Nenásilný spev v taliančine sa počúva jedna radosť, nuž nemôžem inak, ako Canzone numero uno pochváliť. Navyše, rôzne nástroje sa nenápadne pridávajú a vrstvia do jemného (a miestami aj art rockového), ale o to kúzelnejšieho celku. Demetrio Stratos, spevák skupiny Area, má parádny hlas a nebojí sa ním hoci i prdieť, a preto je skladba Fiocchi di neve e bruscolini vskutku areáckou variáciou na folk rock kdesi z gréckej dediny (Stratos je Grék). Najdlhšia skladba albumu, Almeisan, je úžasná. Snivý klavírny úvod postupne vyprevadia nejaké šumy i dychové plače a vlastne sa to takto pokojne unáša celou skladbou až do konca. A podobne meditujúca , ale na iných nástrojoch, je aj ďalšia skladba Kaitain. Určitý psycho nádych podčiarkujú aj bezslovné vokálne pazvuky. Cingli-lingi, zvonia zvonky a začína sa Cruzeiro do sul, čo je vec , ktorá nevybočuje zo seansovej muziky, ktorá už nejaký čas okupuje album. Postupne naberá na hlasitosti, čo nie je na škodu a zároveň sa psychicky uchýli k úchylnosti, čo nie každému sadne. Poslednou skladbou albumu je Gamela. Opäť sa ozvú akési zvonce, ale basa z toho spraví akýsi nadžezlý rytmus, ktorý podopiera ďalšie výrazne folklórne meditácie, ktorým predsedajú husle. A v závere dôjde aj na rockové názvuky.
Tento album môžem iba odporúčať, aj keď vznikol v roku 1979, a teda je mojim vrstovníkom, čo nie je bohviečo. Zaujímavá, hoci nie práve rocková hudba, jedna z výnimiek potvrdzujúca pravidlo (že podobné veci obvykle nepočúvam).
reagovat
ackerman17 @ 02.05.2012 15:35:07
Díky za tip, Hejkale. Už jen kvůli jménu Demetrio Stratos si to musím poslechnout.
hejkal @ 03.05.2012 15:47:10
Je to zaujímavý album a Stratos je Stratos. :)
Snake @ 04.02.2014 08:31:33
Sice s křížkem po funusu,ale když už se mi album dostalo do pazourů,připojím - s dovolením - svůj názor.Ano,jak už hejkal píše v profilu tohoto seskupení,jde o kuriozitu a raritu.To beru.Hodnotím ho ale z pohledu líbí / nelíbí a v tomhle případě tedy spíš...ne.Za jedinou opravdu dobrou skladbu považuji náladotvornou Almeisan a úplně k zahození není také samotný závěr desky v podobě kousku Gamela.Zbytek jde mimo moje vnímání,anžto jedná se o směs italského a řeckého folklóru.Prostě středomoří.A místy je to docela pěkná haluz :)
Za skladbu Almeisan a čisťounký zvuk dávám jednu hvězdičku.
-------------------------------
Tady nabízí se otázka,proč kupuji si něco,co se mi nelíbí?To je právě - ač malou a celkem nepodstatnou - nevýhodou boxsetů s Various Artists.K albu,po kterém toužíte a o které vám jde především dostanete návdavkem něco,co by jste si samostatně nikdy nekoupili ...
- hodnoceno 0x
- hodnoceno 0x
- hodnoceno 0x