Van Der Graaf Generator - ALT (2012)

Van der Graaf Generator jsem vždycky považoval v podstatě za undergroundovou skupinu... A tohle album je toho koneckonců příjemným důkazem. O šestém albu Soft Machine se někde psalo jako o jazzu v Ummagummě, o tomto albu jsem také slyšel přirovnání k onomu legendárnímu, milovanému i zatracovanému albu Pink Floyd. A není to přirovnání tak úplně od věci.
CD ALT obsahuje instrumentální hudbu nahranou mezi lety 2006-2012. Jedná se o experimentální improvizace chutnající po soudobé vážné hudbě, psychedelické (dost kakofonické) hudbě, jazzu a elektronické hudbě. Je zapotřebí k poslechu přistupovat s otevřenou hlavou, zejména ušima, protože opravdu nemá cenu se rozčilovat, proč něco takového VdGG vydali... A proč ne? - že to někomu nechutná jako jeho oblíbená „classic VdGG ice cream“ (výborný příměr, který jsem zaregistroval mám takový dojem na progarchives.com a dovolil si ho teď použít také) je jeho problém... Peter Hammill, Hugh Banton a Guy Evans nám tu jen dokazují, že stále tvoří svobodně, že stále tvoří už skoro padesát let (!) vyvíjející se hudbu (která ráda vytéká z rockového koryta), s nadhledem neřešící mainstreamová pozlátka a podobné věci.

U tohoto alba platí také o to víc, že je velký rozdíl pustit si ho kulisovitě v pracovním hlučícím prostředí na youtube, nebo si ho pustit (a pouštět) doma v nočním tichu hodně nahlas na CD přes sluchátka.

Mezi vrcholy alba řadím úvodní skladbu Earlybird – připomínající ptačím švitořením a perkusemi opravdu druhou stranu dvojalba Ummagumma, zasněnou klávesovou instrumentálku Repeat after me – osm minut opravdu krásné hudby a závěrečnou desetiminutovku Dronus, probíhající na poli psychedelické elektronické hudby.
S klasickou rockovou hudbou jako takovou má tohle album pramálo společného, ale pokud jste otevření nevšední hudbě – experimentu, křížení hudebních žánrů (ALT se dá přeložit jako zkratka slova alternativní), může vás toto album zaujmout. Chce to jen neočekávat Godbluff nebo Pawn hearts...

Pouštím si tohle album většinou společně s posledním sólovým albem Petera Hammilla Consequences (mimochodem je to dobrá kombinace – na ALT není žádný zpěv, na Consequences je zpěvu víc než dost) a mohu vám říct, že čím víc si ta CD pouštím, tím víc se mi líbí. A takhle já to s měl s Peterem Hammillem vždycky.
reagovat

PaloM @ 06.10.2012 16:31:29
No hej, autori tvoria tak slobodne, až sa to nedá počúvať. Ďalšie Cisárove nové šaty :-)

Ondra @ 19.03.2015 20:07:12
Autoři tvoří tak svobodně, až je naprosto skvělé, řekl bych, ale každý může mít jiný vkus. Jediné, co mě osobně trošičku schází, je přeci jen větší gradace do finále u jednotlivých kusů, i přesto (že je to spíše především tvůrčím záměrem) se jedná o vysoce nadstandarní album.

Ondra @ 19.03.2015 20:07:52
To Ryback:
Jinak vcelku bravurní recenze :)

Ryback @ 01.04.2015 16:24:53
Díky Ondro. Abych pány jen nechválil (i když si to zaslouží, o tom žádná ;-)… Mě vlastně u tohoto alba trochu vadí jediná věc – a to moc vepředu vytáhnuté bicí – jsou moc zesílené oproti ostatním nástrojům. Na starejch albech Le Orme tuto nedokonalost dokážu pochopit, ale v roce 2012… kdy tomu nebránila ani technika ani finanční možnosti… Ale i takoví jsou VdGG… syroví, spontánní, hodně nepředvídatelní…

Ondra @ 02.08.2016 03:10:31
Nu osobně si vždy bicí Guye Evanse moc rád a s chutí poslechnu a zmíněná vlastnost mi nevadí, takže mi to ani nepřišlo :)) A jinak k Le Orme... Taktéž vynikající kapela, ovšem prvním albem Collage si nastavili tak nechutnou laťku, že pro mne, jako milovníka varhan už ji nepřekonali, což je škoda. Koláži už pak konkuruje snad jen Impressioni de Settembre od PFM.