Redbone - Potlatch (1970)

Redbone jsem objevil jako neznámou kapelu na počátku sedmdesátých let ve vnitřním přebalu jednoho ze santanovských alb, kde se vedle jiné dobové americké hudby připomínali několika alby. Než mě chytil bigbít, byl jsem vnitřně spřízněn s americkými Indiány a jejich kulturou, stejně tak jako s řadou filmů a románů a tak když jsem spatřil vedle Santany, Flock, Chicaga, Janis Joplin vlasaté hudebníky v čelenkách a jejich nesporný etnický původ…. Zákonitě muselo být rozhodnuto, třebaže na přímou konfrontaci s jejich hudbou jsem si musel nějakou dobu počkat.
Album Potlatch je součastí mé sbírky a vyjímá se v ní opravdu dobře a tak se k téhle zapomenuté indiánské skupině čas od času vracím a je mi líto, že je k nám v první polovině sedmdesátých let (stejně jako mnoho jiných) bolševik nepustil k nám do Československa. Nezbývá, než se s vámi rozdělit o svoje pocity…..

MAGGIE – řádně našlápnutý začátek, který signalizuje, že se zde budou prolínat správné americké ingredience jako je funk, soul, rhythm and blues, latin. Kytarista Lolly Vegas používá Leslie box na kytaru a ten činí ve skladbě správně zaoblený tón. Nechybějí řízné dechy, které nejsou součástí kapely a tak se mohu odvazovat nad hudbou, kterou v USA rozvíjel Leon Russell, Dr. John nebo i Little Feat. Přehledná melodická linka stojí na preferovaném rytmickém základě, který zve k tanci. Drolené kytarové rytmy a pořádně vypíchnuté basové linky Pata Vegase vás nenechají na pokoji, stejně jako přesné a řízné bicí Petera De Poe. Kytarové sólo je vynikající, třebaže jejího drolivé tóny jsou slabé a prchavé a nevytvářejí onen řízný sound. Začátek jako řemen.

LIGHT AS A FEATHER – hromadný výkřik a pak už se instrumentace rozbíhá vpřed. Tak tohle je přímo fúze řady stylu dohromady. Všechno do sebe zapadá jako soustrojí pekelného stroje. Rytmicky i melodicky ve velkých emocích, kde se prolínáa nejen Leslie box, ale i wah wah pedál a zpívaná linka je pořádně vyostřená a funkově napumpovaná….

WHO CAN SAY? – úvodní téma na elektrickou kytaru melodii posouvá do zvláštní melancholie. Kytarové akordy se rozlamují a bloudí v harmonii, kam se připojují i tklivé housle a elektrické piano (?). Balada, která je vroucně prezentovaná přináší na album zklidnění. V instrumentální mezihře zde s kapelou kooperuje orchestrace smyčců a fléten a pouze baskytara dotváří rytmický základ. Dobře sehrané a zaranžované… v závěru se však téma záměrně rozvolní do disharmonického tvaru (?)

JUDGMENT DAY – je tady zpátky úvodní údernost. Rytmika není komplikovaná, ale zemitě zásadní a sborový zpěv kapely se s ní dobře prolíná. V instrumentální mezihře se tempo skladby výrazně zrychlí a prorezonuje vám řádně do uší. Sborový zpěv je perfektní, stejně jako jednotlivé instrumentální spojovací můstky. Rockový základ skladby je dán, ale nestojí na třech akordech, ale je výtečně násoben prolínáním harmonie. Paráda!

WITHOUT RESERVATION – disharmonické kvílení nástrojové instrumentace trochu přivolá hendrixovské experimenty. Ďábelsky rychlé rytmické postupy, kdy kytary, basy a bicí s percussion se ženou vpřed jako o závod. Zdánlivý chaos zavládne na hudební platformě a vyvolává jakýsi freejazzový neklid. Bratři Vegasové a Bellamy a DePoe však mají celou skladbu pod kontrolou. Jenom prostě popustili uzdu emocím a ukazují nám, že experimentování jim není cizí a že hledají další vyjadřovací způsob. Velmi silný okamžik na albu!

CHANT: 13th HOUR – dlouhý šamanský tón lidského hlasu ve sboru má velkou sílu. Navíc ho podporují bicí a teď už jsme svědky pravého indiánského rituálu s přírodními výkřiky tančících „native american citizen“. Cinkání percussion a duté rány do válečných bubnů s šílenými výkřiky a násobeným dlouhým vokálem….

ALCATRAZ – výtečně zvonivé akustické kytary, na kterých nám Vegas a Bellamy ukazují, že nejenom na elektrické nástroje dokáží zahrát přesvědčivě. Leslie efekt s kytarou se lehce a jemně přihlásí jako podbarvení, ale jinak máme co dělat s výtečnými dvojhlasy a kytarovými harmoniemi, které evokují obávané americké vězení na ostrově poblíž San Franciska. Řekl bych, že skladba by mohla aspirovat na hit….

DRINKIN´ AND BLO – dusavé rock ve stylu boogie s pořádně vypilovanými basy a zemitými bicími. Kytarová práce je čitelná a filigránské zpracovaná jak doprovodech, tak v sólující fázi. Zpěv zní přesvědčivě a odhodlaně s jasnou melodickou linkou. Lolly Vegas nám trochu zakouzlí s elektrickou kytarou s podporou Leslie boxu a nabídne nám modifikovanou podobu blues.

BAD NEWS AIN´T NO NEWS AT ALL – tohle je výtečně zaranžovaná skladba s poctivým rockovým základem. Nic překomplikovaného a agresivního, přesto zde cítím kolektivní kooperaci na velmi vysoké úrovni v písňové produkci. Mezihra je jedinečným způsobem pojednaná kytarovými party, které se dobře prolínají, stejně jako pěvecká linky. Soul, latina, funk a rhythm and blues v jednom odlitku. V závěru zazní emocionální výkřik, který píseň ukončuje….

NEW BLUE SERMONETTE – výtečně zazpívané téma ve stylovém provedení. Dostat do tématu tolik muzikanty, zachovat napětí, přímý tah na branku…. Tak trochu bych řekl, jakoby sem pronikli staří Mothers Of Invention v lecčems doplnění Magic Bandem. Redbone jsou plní nápadu jak v rytmizující sféře, tak v harmonických proměnách. Zejména basová figura a kytarové protirytmické postupy mi připadají jedinečné a neotřelé. Kytara preparovaná Leslie boxem pojednou zní jako elektrická trubka a vstupují sem prvky latinsko-americké hudby. Výborný model hudebního ztvárnění kolektivní souhry, kterému se dá přiznat jenom to nejlepší hodnocení.

Druhé řadové album Redbone – Potlatch je směsí řady stylů a rozhodně žádná nuda, nebo jízda ve vyjetých kolejích. Po muzikantské stránce se tady děje spousty zjevných i neviditelných věcí, které mě dokáží i po více než čtyřiceti letech strhnout.
Redbone jsou ovšem v české kotlině téměř neznámí, třebaže jejich turné ve Francii, Německu, Holandsku, Norsku, Švédsku a Španělsku znamenalo famózní úspěch. Mohu vřele doporučit hledačům zapomenuté hudby a pamětníkům je opět připomenout. Je tady co poslouchat…. Pět hvězdiček dám – za jejich indiánskou krev, ale především plnokrevné muzikantství a řadu nápadů.



reagovat

hejkal @ 17.07.2012 16:58:49
Mám jediný album, The witch queen of New Orleans (1971, tretí radový) a práve tá funky-latino-iná pestrá zmeska až komerčne znejúcich nálad ma veľmi neberie, avšak pár skladieb je fajn a ako celok si to občas rád vypočujem. Hneď si to idem pustiť.

luk63 @ 17.07.2012 19:09:58
Mám recenzované album a Hejkalem zmíněné The witch queen of New Orleans. Obě jsou mi příjemná a občas si je rád pustím. Když mi sednou do nálady, docela dobře si je užiju. Dobře, že se tu tahle kapela objevila.

Petr Gratias @ 17.07.2012 19:27:22
Zdravím, pánové....
mile jste mě překvapili.
REDBONE zná u nás relativně málo lidí,
jsem rád, že jsem mohl tuhle výtečnou kapelu
přiblížit anebo oživit ostatním.
Zdravím!

Óin @ 17.07.2012 20:59:19
A kdopak doplní diskografii? :-)

Óin @ 17.07.2012 22:16:58
A jinak - cajun není hudba, slovo cajun znamená příslušníka národnostní menšiny - potomka francouzských osadníků, kteří byli po sedmileté válce Brity vyhnáni z Kanady a usídlili se v okolí New Orleans.

Petr Gratias @ 18.07.2012 19:25:35
Zdravím, Óine...
ano, cajun je označení příslušníka francouzkých kolonistů po sedmileté válce (1757-1763)Británie s Francií o nadvládu Kanady.... ale později se tento termín volněji vžil i do stylového označení, jak jsem se přesvědčil už několikrát v minulosti. Setkal jsem se i s termínem cajun-rock, ale nechci se přít.....
Za doplnění diskografie všem spřízněným dušímmoc děkuji!
Zdravím!

Jarda P @ 01.08.2012 10:53:19
S touto kapelou jsem se poprvé seznámil prostřednictvím skladby The Sun Never Shines on the Lonely z jakéhosi trojalbového výběru různých interpretů ze 70. let. K albům jsem se nedostal, na burzách ani mezi známými nebyly k dispozici. Díky recenzi alba Potlatch jsem si opatřil první 3 alba, ze kterých se mi nejvíce líbí The Witch Queen of New Orleans , ze kterého je zmíněná věc, kterou znám. Potlatch není špatné, ale trochu méně posluchačsky přístupné. Druhé eponymní album mě nezaujalo vůbec. Každopádně se jedná o zajímavou kapelu se spoustou hudebních nápadů, na nichž je patrný hudebníků indiánský původ. Stojí za poslech.