King's X - Ear Candy (1996)

Nejbarevnější deska Pinnickovi družiny je taky jednou z jejich nejlepších. Jak velká proměna oproti předloňskému Dogman, těžko uvěřit že obě alba v rozmezí dvou let nahrála stejná kapela(sestava). Takřka pravidelně se tu střídají ráznější písně v kontrastu s baladičtějšíma a působí to naprosto úchvatně, zvuk je vypiplanej do detajlů, trojice skvěla nazvučena, slyšet je každá nota i šepot Dougova hlasu. do skupinky tvrdších kousků šupnem vokálně zkreslenej "vlak", dynamicky nabasovanou Sometimes, nebo s opovržením cedící skladbu 67. Těch lyričtějších je tu víc a jsou to samý skvosty, ať už dáme lsd-árnu (Thinking and Wondering)What I'm Gonna Do se vzpomínkou na G. Harrisona, Taborův akustický příspěvek A Box, dokonalou baladu Lies In The Sand (The Ballad of...), originální American Cheese (Jerry's Pianto) kde kytara i vokál Ty Tabora rozechvívají naše emocemi v dokonalým souladu, stejně jako při dojemné Life Going By.

Beatles vyčumákovávají z každé druhé vokální harmonie a nápěvu, pánové do své hudby dokážou vmontovat tolik rozmanitých chutí a nálad, že by jim to mohla leckterá artová partička závidět. Jde ale hlavně o písničky a ty jsou moc pěkný.

reagovat

horyna @ 05.10.2016 14:40:33
Ear Candy je mémo srdci hodně blízké, nebál bych se ji přihodit mezi 4-5 jejich nejkvalitnějších alb. Mezi první desky a ty poslední, krásně by se tu vyjímala :-) Né opravdu, tohle je velice interesantní záležitost a vlastně ji mám i raděj než následující klasiku- výbornou Tape Head. Víc takové hudby a i proto jsem právě přidal profil Galactic Cowboys a jsem zvědav, jestli se někdo ozve? Nebo je to totálně tajemná banda pro Progboarďáky hodně neznámá?

V hudbě King's X najdeme pevné hardrockové riffy, melodické rockové písně a v nich zajímavé vokální party, prvky heavy metalu a ve zjednodušené formě i náznaky progresivního rocku. První píseň, kterou jsem od nich slyšel, byla "It's Love" ve videoklipu. V televizi jsem pak viděl koncertní podobu písně "Dogman" a to byla síla. Tahle parta mě začala zajímat. První album, které jsem si sehnal, bylo Ear Candy. I když se později ukázalo, že King's X natočili i lepší kousky, není to vůbec špatná deska a i přes různé výhrady mé očekávání naplnila.

"The Train" se točí ve střídání čtyřdobých a dvoudobých riffových frází a zní zajímavě i díky bohatým vokálům.
"(Thinking and Wondering) What I'm Gonna Do" je akusticky pojatá skladba s hezkým rytmickým riffem celé kapely.
"Sometime" mi základní figurou připomíná Pearl Jam, baskytara je ale nápaditě, přitom jednoduše položená - o vrchol alba nejde, průšvih to taky není.
"A Box" je nenápadná, zdánlivě zdrženlivá věc, když se ale zaposloucháme do vzrušené nálady a rozevláté aranže, objevíme půvabnou skladbu.
"Looking for Love" otevírá pěkný riff a celá kapela se do něj položí, bicí hrají ostře a nepravidelně, neústupně stojí pod oběma kytarami.
Pak nastává úsek, který bych na albu klidně postrádal: "Mississippi Moon" je pro mě kytarovka bez chuti a bez zápachu; "67" se zase sune odnikud nikam bez výraznějšího vzruchu, i melodie je taková unavená.
"Lies in the Sand (The Ballad Of...)" je pomalá, nasládlá a mně příjemná věc s pro kapelu typickými rozloženými akordy a klidně plující harmonickou linkou.
"Run" nabízí úsporný riff a synkopovaný rytmus s předsunutými akcenty, je to slušná, i když ne úplně osobitá skladba.
"Fathers" a subtilní akordická vazba, v refrénu najdeme zajímavou houštinu různě silných hlasů - skladba by unesla kontrastnější pasáž, ale není špatná.
V písni "American Cheese (Jerry's Pianto)" je vespod pravidelně tepající baskytara, nad ní poutavá melodie a neotřelá aranž.
"Picture" je postavena na kontrastu vzdušných částí s ostřejší rockovou instrumentací, i tady stojí refrény na kompaktních vícehlasech. A Doug Pinnick prostě skvěle zpívá. Píseň nekončí, ale postupně se rozpouští v táhlých kytarových tónech... Tak tohle jo.
"Life Going By" není na konci alba náhodou, je to přesně ta píseň, která vám našeptává: až to dohraje, zmáčkni znovu play.

King's X, to je rocková substance s různými příchutěmi, které mnohdy nejsou výrazné, bez nich by to ale nebylo ono. Ear Candy je hudba do nepohody, která se nikomu nevnucuje a přitom je škoda ji přehlédnout.
reagovat

alienshore @ 21.02.2013 15:41:47
Danny toto je moja strašne obľúbená kapela, zbožňujem ich albumy a tie naj mám všetky na originálnych CD a Ear Candy nie je výnimka :-) ..., vidím samozrejme tento album v lepšom svetle ale potešilo ma, že si napísal svoj vlastný názor, vďaka :-) ...

Po vrcholnom a tvrdšom albume Dogman prišli King's X s najkomerčnejšou nahrávkou akú vôbec kedy vydali a to Ear Candy. Napriek aj kritickým hlasom album nepadá pod laťku kvality ani náhodou a čas ukázal, že aj tento výtvor má svoje opodstatnenie a kvalitatívnu hodnotu.
Train začína výborným riffom a do spevu sa pridáva aj Tabor spolu s Pinnickom, vydarená rocková melodická skladba z dielne King's X. Veľmi milým kúskom je akustická (Thinking and Wondering) What I'm Gonna Do s podporou perkusií a basy.
Medzi najlepšie skladby radím hit A Box s kvalitnou spevnou melódiou a veľmi pekne aranžérsky spracovanou gitarou. Ďalšia mimoriadna vec je Fathers, ktorá je akousi Pinnickovou vnútornou spoveďou. Najbeatlesovskejšia skladba akú kedy King's X spravili je American Cheese (Jerry's Pianto) spievaná Jerrym Gaskillom s krásnou a vydarenou melodickou linkou.
Aj Ty Tabor si tu zaspieval hneď tri skvelé piesne. Konkrétne Mississippi Moon, Lies In The Sand (The Ballad of...) a Life Going By. Hlavne Mississippi Moon je krásna a zároveň je aj majstrovskou ukážkou toho ako sa má kvalitne hrať na gitare.
Klasické rockové kusy v podobe Sometime, Run, 67 isto potešia. Looking For Love je takou skackavou a zdravo dravou rockovou peckou, ktorá má svoje miesto aj na koncertoch King's X. Výborná je pre mňa osobne aj Picture, ktorá je v prvej polke klasicky rocková, ale na konci sa prehupne do atmosférickej oddychovej polohy s gitarovými ozvenami a kľudnou rytmikou podobnou skladbe The Burning Down z albumu Gretchen Goes To Nebraska.
Ear Candy bol priemerne úspešný ako väčšina ich predošlých albumov. No veľkej vydavateľskej firme Atlantic sa to nepáčilo a tak po tomto albume nemajú už King's X ich podporu. Napriek sklamaniu King's X v hudobný priemysel to nezabalili a pokračujú ďalej. Ear Candy je zároveň aj uzavretím klasického obdobia kapely 1988-1996, kde King's X nahrali skvosty, ktoré by mali byť v pozornosti každého fanúšika kvalitnej hudby.

reagovat