Animal Collective - Merriweather Post Pavillion (2009)

Animal Collective jsou skutečným zjevením na hudebním nebi 21. století - jejich těžko uchopitelná směs syrového freak folku, neo-psychedelie, samplů, výrazných-mnohdy až hypnotických rytmech (sem tam doprovázených nějakým tím živočišným skřekem) založených na nekompromisních beatech, které se střídají s jednoduchými atmosférickými vyhrávkami na akustickou kytaru a nějaké ty bubínky rozhodně nesedne každému (a věřím, že pro skalní rockery bude poslech jako kopnutí mezi nohy).
Právě tímto albem se nejvíce přiblížili mainstreamu, ale rozhodně se nedá mluvit o nějakému lacinému podbízení se rádiím (i když takovou My Girls si v něm představit dokážu). Alternativní scéna včele s Pitchforkem (podle nějž v roce 2009 nebylo lepšího alba) je miluje a velebí - Panda Bear je pro ně zázračným dítětem pod jehož rukama se všechno mění ve zlato…
Úvodní „ In the Flowers“ začíná poklidně, étericky s typickým bubláním a klokotáním někde v pozadí (ta pestrost a organičnost, kdy spousta naprosto cizorodých zvuků zahaluje tuto hudbu do jakéhosi tajemného oparu a dodává jim tu přitažlivou živočišnou přirozenost je pro Animal Collective typická). Mezitím se tempo někde v polovině skladby dramaticky zrychluje v divokém psychedelickém tanci…
U druhé skladby „My Girls“ jsem byl sám překvapen, jak moc se mi líbí tato na první poslech chytlavá, taneční, popová sexy skladba (ovšem opět s nápaditým a originálním rukopisem skupiny) líbí. Skutečně nezáleží na žánru – úplně stačí cítit tu upřímnou radost a nadšení muzikantů tvořící něco hlubšího a ne z prvoplánové snahy dostat „to“ do rádia a vydělat na tom nějaké drobné.
A další skladby rozhodně nezůstávají pozadu. Téměř každá má nějaký nápad a i když na první pohled to někdy vypadá nestravitelně a přehuštěně, tak jak říkají členové tohoto uskupení, tak se vlastně jedná o docela jednoduché skladby, které v podstatě všechny jdou zahrát pouze na akustickou kytaru. Těžko najít slabé místo. Sladká (možná až přeslazená) Bluish, šílená Guys Eyes nebo závěrečná hypnotizující, uvolněná a pohodová Brother Sport (pro mě vrchol alba) s úžasným klipem >> odkaz , kterou se nechám kdykoliv strhnout a nepřestávám se divit, jaký náboj se v ní skrývá. Animal Collective skutečně nejsou skupinou v pravém slova smyslu – spíš jen takovým volným sdružením hudebníků rozesetých v různých koutech světa, ale slovo „Animal“ sedí dokonale, protože i ve mě – velkém fanouškovi krásna a muzikantského umění progresivního rocku – tato hudba vyvolává pocit volnosti a živočišnosti, nabourává onu rutinu a pořádek všedních dnů a osvobozuje….
Osobně mám ještě raději album Feels z roku 2005, ale i tomuto albu musím dát jasných 5*

reagovat

Otikk @ 22.05.2020 18:48:53
Beriq, na základě této recenze a ještě doporučením v "co posloucháš" a letmého poslechu ukázek jsem toto album zakoupil. Včera jsem ho vyndal z jedné mé krabice neposlouchaných,třikrát jsem si ho pustil v práci a nic pozitivního se nedostavilo. Tak jsem si ho vzal domů,do mé poslechové místnosti, na pořádnou aparatury a zase nic. Jen nuda. Neustále stejná dunivá rytmika, každý motiv se několikrát opakuje, nevýrazný, stále stejný vícehlas. První změna přijde až s desátou skladbou No More Runnin. Nic s té recenze jsem při poslechu tohoto alba neobjevil. Již dlouho jsem se žádným albem tak nezklamal, dávám za dvě.

Pokud chcete přiblížit, jak zní tohle album, zvětšete si obrázek obalu a zadívejte se. Spousta titěrných fragmentů tvoří celek, vše je neustále v pohybu a na pozadí toho všeho cítíme nekonečnou hlubinu kosmu.
Pokud jste ještě neměli tu čest s neo-psychedelickými podivíny Animal Collective, Merriweather Post Pavillion je zcela určitě dobrý start pro seznámení. Přívlastky "nejpopovější" či "nejpřístupnější" deska AC sedí jako Mackův záhlavec na Rathův týl, v podání téhle skupiny však nejde o prvoplánovitou líbivost či přístupnost na první dobrou. Nějakou dobu trvá, než se do téhle desky dostanete, na druhou stranu obsahuje tolik vrstev, že prakticky od začátku je čeho se chytit (kupříkladu vokální harmonie jsou velice-v tom nejlepším slova smyslu-líbivé), s vícečetnými poslechy se již jen slastně noříte do oceánu zvuků, samplů, barev, melodií... až se donoříte na samotné dno jsoucna a dosáhnete nirvány.
Tohle album je zkrátka slast...

reagovat

Óin @ 07.09.2012 10:51:59
Ahoj boovole, nechtěl bys trošku pozměnit svůj profil Animal Collective? Když už tam nakopíruješ něco z netu, uveď aspoň zdroj.

boovol @ 07.09.2012 11:25:00
Aha... zřejmě narážíš na popisný text skupiny.. v tom máš určitě pravdu, tohle je první skupina, kterou jsem přidával a tohle jsem opomenul.. akorát nikde nevidím možnost editace.. takže pokud tohle náhodou čte administrátor, tak text pochází ze stránek colours of ostrava a u alba z roku 2004 jsem navíc zapomněl přidat název (Sung Tongs)...

Óin @ 07.09.2012 12:29:36
Máme tady určitá pravidla, možná by sis je měl přečíst: >> odkaz

Ale jinak jsem rád, žes sem Animal Collective přidal, příště už to bude určitě lepší a napíšeš něco sám za sebe :-)

boovol @ 07.09.2012 12:50:48
Jo, určitě, přístě si dám víc záležet :-) díky za odkaz