Wicked Lady - Psychotic Overkill (1994)

Ačkoli jsem po poslechu obou nahrávek od WICKED LADY zpočátku preferoval o něco víc tu první, během mé přes rok trvající známosti se „Zkaženou dámou” se situace poněkud změnila, a v tuto chvíli bych nedokázal rozhodnout, kterou z nich mám radši… Obě jsou parádní, ale navzdory stejnému „rukopisu” se od sebe i mírně liší.

Zatímco první mapuje bezmála čtyřleté období od vzniku kapely, druhá je pouze z necelého roku, než se skupina rozpadla, takže je možná nepatrně ucelenější.
Rovněž výměna na postu baskytaristy je rozpoznatelná, protože Del Morley hraje trošku jinak, než jeho předchůdce Bob Jefferies. (To neznamená lépe, ani hůře.)
Mnohem častěji jsou tu také ke slyšení dvě kytary, což lehce nahrává myšlence na plánované vydání tohoto materiálu na hudebním nosiči, i když je to v rozporu se slovy hlavního mozku skupiny Martina Weavera, že o to spolku WICKED LADY nešlo, protože byl koncertní kapelou.

Od úvodní I’m A Freak, přes Tell The Truth a Passion, osobitě pojatý cover Hendrixova hitu Voodoo Chile, následující Why Don’t You Let Me Try, až po vynikající Sin City, či závěrečnou, skoro dvaadavcetiminutovou Ship Of Ghosts se ani na okamžik nedostavuje pocit nudy nebo zklamání, což na ploše téměř hodiny není vždy úplnou samozřejmostí.
Perfektní drsný bigbít, jenž baví od začátku do konce.

Obliba Psychotic Overkill u mě zas o něco vzrostla, takže čtyři a kus hvězdičky dnes zaokrouhlím nahoru.
reagovat

Nič moc zvuk, nič moc rytmika, kopa ohučanej i škrípajúcej gitary a k tomu priam punkový spev, to je v kocke pokus o nahratie dlhotrvajúcej dosky v podaní skupiny Wicked Lady. Psychotic overkill z roku 1972 sa s tým nepára. Klasické trio a ešte klasickejšie gitarové sólovanie o dušu preniká siedmimi skladbami, z ktorých sa mi ťažko niečo vyzdvihuje. Je tu Hendrix a jeho Voodoo chile a nechýba dvadsaťdva minútová záležitosť Ship of ghosts, ktorá vznikla pravdepodobne nedostatkom vhodných názvov pre skladby. Okrem klasického hartusenia dôjde aj na občasné psychedelické stonanie a trúfam si povedať, že odporcovia nekonečného bezcieľneho sólovania budú mať ďalší dôkaz o svojej pravde. Naopak, zástancovia jednoduchého pojašeného rockového džemovania si budú voľkať.

Trošku metalického hučania si sem-tam pustím rád.
reagovat

Cossack @ 30.10.2012 15:14:00
Se zvukem opět nemám problém, jinak s recenzí více méně souhlasím. Oproti předešlému „Katovi” je nahrávka o něco méně nápaditá, ale pořád dost dobrá. Je třeba vzít v úvahu i fakt, že je z podstatně kratšího časového období. Dvaadvacetiminutová „Loď duchů” je parádní.
Osobně bych hvězdičku přidal. ;-)