Gathering, The - Mandylion (1995)

Absolutně revoluční nahrávka... Emotivní, uhrančivá, epická. The Gathering se v roce 1995 našli a s mladičkou Anneke van Giersbergen si postavili vlastní pomník.

Co skladba, to totální doomová perla. Nádherná atmosféra, celá řada dechberoucích gradací - poslouchejte In Motion 2!!! Na Mandylionu nenajdete slabší místo. Je to jedna z těch vzácných nahrávek, kdy všechno sedí na svém místě, kdy je každá vteřina hrací doby naprosto vzrušující.

Anneke už tehdy zpívala jako bohyně a bylo evidentní, že se na scéně zjevil přízrak, o kterém bude ještě slyšet. Na jednu stranu je škoda, že už dnes s The Gathering není, na stranu druhou si svobodu užívá naplno a zásobuje nás řadou skvělých a rozmanitých desek.

Mandylion je bezesporu jednou z nejmocnějších metalových nahrávek 90. let. Deska, kterou dle mého skromného názoru doposud žádná podobně laděná kapela nepřekonala. A nepřekonali ji ani samotní The Gathering, ačkoliv to je samozřejmě na sáhodlouhé diskuze...
reagovat

horyna @ 07.08.2016 09:02:01
VaclavV: díky za připomenutí, pamatuju, že v době vydání jsme ji skutečně hodně hltali, hlavně kamoš, ten je doslova miluje i sólo Anneke. O překonání je to samozřejmě čistě subjektivní, dle mého např. progresivní vrchol How to Measure... stojí rozhodně za zvážení. Sám mám pak nejraděj nahrávku Home- ze které emoce doslova stříkají a cítím velké inspirace milovanými Hogartovskými Marillion. Většinu alb ale neznám a po odchodu Andulky už vlastně vůbec.

VaclavV @ 07.08.2016 09:43:12
Souhlasím, že je to individuální a vlastně se ani nedivím, když někdo za vrchol označí How... I tato deska je naprosto geniální. Stejně jako Nighttime Birds či Souvenirs. Mandylion byl můj první kontakt s kapelou, takže tam hraje určitou roli i nostalgie :-) Dodnes si pamatuji, když jsem poprvé viděl klip na Leaves. Láska na první pohled :-)

EasyRocker @ 07.08.2016 09:59:34
Další atmosférický skvost devadesátek :-) The Gathering nemiluju jako Tiamat, ale skvělá nahrávka to je:)

horyna @ 07.08.2016 10:50:10
Copak nostalgie, ta hraje vždy podstatnou roli, pokud se člověku ta kapela / nahrávka líbí i po letech je to pak o to jasnější. No vida kam se dnes na Progu až dostáváme, Gathering a teď dokonce Tiamat, kam až tyhle kapely od svýho tvrďáckýho debutu došly :-) zajímavý. Od Tiamat jsem měl rád Clouds, Wildhoney a postupně nejvíc snad Deeper Kind... pak bych řekl že přišla stagnace, ale nevím, šli a jsou vlastně mimo mne. Hele těm tu dokonce chybí profilouš.

john l @ 07.08.2016 11:59:48
Mandylion mě nikdy ničím neuchvátil, asi to bude tím, že vůdčí ženský zpěv v hudbě až tak nevyhledávám. Hudebně to není špatný, uznávám

Písať o tom aká je Anneke výborná speváčka je ako nosiť drevo do lesa. Áno i pre mňa bol Mandylion debutom v spoznávaní tejto kapely a bolo to skoro podobne ako písal recenzent podomnou. Akosi už skutočne nebolo čo počúvať tak sa dostala na radu i táto platňa. Už úvodné ťažkotonážne riffy dávali tušiť čosi zaujímavé ale potom prišiel ten hlas.. ten hlas.. ktorý ma pred toľkými rokmi tak paralyzoval.

Táto na tú dobu partia mladých ľudí dokázala natočiť album, aký sa natočí raz za desať rokov. Boeijenove klávesy nie sú vtieravé ale pekne sprevádzajú celým albumom takými nápadmi až z toho miestami skutočne mrazí. Ruttenova a Wiersmova gitara ktorá akoby hrala úsporne no to presvedčivejšie. Skutočne to nie sú žiadne gitarové onanie ale len proste zopár akordov zahraných tak ako sa to nepodarí nikomu inému. Skutočne stačí pár tónov a máte pocit, že všetko bolo povedané. Asi ako Gilmour ktorému stačia dva tóny a vy plačete ako malý chlapec.

Bicie sú nahrané vkusne a sem tam zaujmú zaujímavým prechodom. Vetko je však nesmierne decentné a vyvážené. Neviem kde sa v týchto ľudoch na tú dobu našlo toľko v podstate jednoduchých no zároveň geniálnych nápadov. Rozum stojí keď René Rutten zahrá jednu vyhrávku v Leaves do skladby ktorá vás ubíja ťažkými akordami. A zahrá to tak, že to tam proste pasuje. Alebo keď v Sand and Mercury prehovorí do skladby J.R.R. Tolkien a tým zavŕši krásnu melodickú katarziu.

Rozum sa zastaví mnohokrát ale vždy v tom pozitívnom význame slova. Škoda, že táto kapela svoj vrchol zaznamenala tak relatívne skoro a už sa jej v takej miere nepodarilo nadviazať na to čo bolo týmto albumom započaté. Mandylion je skutočným diamantom metalovej alebo rockovej hudby vôbec. Niečo ako zatmenie slnka, ktorého sa už druhýkrát nemusíte dožiť.. ale nádej predsa zomiera posledná :-)
reagovat

Snake @ 12.11.2015 11:00:48
Letos vyšel box set The Gathering, obsahující alba z let 1995 - 2000. S výbavičkou se sice Century Media zrovna nepředala a na nějaké booklety můžete rovnou zapomenout, ale je k mání za vynikající cenu. Já tedy neodolal a tak si Mandylion po dlouhých letech znovu vychutnávám. První, co okamžitě bací přes uši je výborný zvuk, na kterém se podílel metalový guru Waldemar Sorychta. A pak už to jede : podmanivé melodie, nádherné harmonie tu a tam obzvláštněné samply, působivá, místy téměř orientální ! atmosféra. Jen si poslechněte titulní instrumentálku, za tu by se nemuseli stydět ani mistři melancholie Dead Can Dance...

Jednoznačný souhlas se Zaphirem, je to jejich nejlepší placka a těch pět si zaslouží. Howg !

Paradoxne sa mi Mandylion na prvé počutie vôbec nepáčil. Jedného dňa som ale už skutočne nemal čo počúvať a keď som videl na stole pohodené CD tejto kapely, tak som sa rozhodol to ešte raz skúsiť.

Neoľutoval som.

Na niektorý typ hudby je proste nutné dozrieť, to som pochopil po cca prvých 20tich sekundách Strange Machines. Zrazu mi to celé dávalo zmysel a keď som počul mrazivé Boejinove klávesy, bolo vymalované.

Všetko zrazu pomaly pretekalo ako temná rieka nepreskúmanou zemou. Eleanor a následná In Motion. Zasiahlo ma to presne tam, kam som potreboval.. Zrazu vyplávali na povrch všetky skryté emócie.

Napríklad ako v Leaves.. v depresívnych ťaživých riffoch zrazu vyjde na svetlo nádherné sólove prelúdium z ktorého sa vám chce až plakať.

A pomyselná emočná katarzia zabalená v nostalgii a melanchólii v podobe Mandylionu, Sand and Mercury ,ktorú považujem za vrchol albumu a nádherne uzavretou In Motion part2.

Tento album si ku mne našiel cestu v období keď som to akosi najviac potreboval. Výborne sa pri ňom premýšla nad vecami, s ktorými neviete pohnúť. Zvlášť z tej ľudskej stránky.

Človek by mohol namietať, že z inštrumentálneho hľadiska to nie je žiadne veľdielo. Táto kapela však na tomto albume ukázala, že v podstate v jednoduchosti je krása.. nepotrebujete počuť milión stupníc v sóle.. stačí že René Rutten zahrá jeden rozložený akord.. a vy viete.. že presne takto to má byť a nič viac k dokonalosti už netreba.

Nemôžem inak ako za päť hviezd, pretože toto skutočne výnimočný album je.


reagovat

Voytus @ 07.02.2015 13:32:36
Pro mě od Gathering nejlepší, také jsem ho po dlouhé době před nedávnem oprášil.

Snake @ 07.02.2015 18:19:31
The Gathering jsem sledoval jen v relativně krátkém období prvních tří desek. Debut mě tehdy šokoval, ( a nejen mě, v naší malé metalové komunitě způsobil hotovou Gathering mánii ) ale Almost a Dance už jsem nějak nepobral. Ovšem Mandylion opět způsobil zaslouženou senzaci a magnetofonový pásek sjížděl jsem do úplného zblbnutí...

Zrovna nedávno jsem The Gathering po mnoha letech koštoval, na progstreaming bylo k poslechu nové výběrové dvojalbum, ale už mi to nějak nic neříká. Musím však poděkovat za zajímavou recenzi, je vidět, že k té desce chováš opravdu hlubokou náklonost.

diesbies @ 07.02.2015 20:29:12
Pěkně napsáno. The Gathering jsem náhodou objevil před
nějakými patnácti lety- a bylo to právě tohle výborné album, pro mě jejich nejlepší. Nedávno jsem si ho po delší době pustil a pořád se mi líbí. Zkoušel jsem i jejich zatím poslední "Afterwords", ale nijak zvlášť
mě to nezaujalo.

Kto by si bol pomyslel ze The Gathering cez svoje death metalové začiatky budú schopní tak výraznej zmeny a nahrajú jeden z najlepších albumov v rámci doom rocku- metalu.

Do kapely prišla charizmatická Anneke Van Giersbergen a začali sa diať divy.

Album nám otvára z úvodu rázna Strange Machines. Výborne vystavané vokálne linky, tažká riffová industriálnosť a mrazivé klávesy Franka Boeijena.

Eléanor

Klávesové intro a následné podčiarknutie všetkého gitarovým doprovodom. Veľmi variabilná skladba na tempo a dynamiku. Neuveriteľná atmosféra a kryštálový hlas speváčky.

In Motion #1

Veľmi dojemná a citlivá záležitosť. Z nosnej melódie ma dodnes zamrazí. Hudobne krásne vyjadrená melanchólia.


Leaves

Skladba začína nevinným vybrnkávanim až prejde do tažkého riffovania. Fantasticky plynulý prechod do sólovej vyhrávky.
Jedna z najlepších pasáží René Ruttena.

Mandylion

Trochu etno ale spravené tak pôvabne až je to nepochopiteľné.

Fear the Sea

Cítiť tam miestami stopy grungeu, rozhodnie nie na škodu.

Sand & Mercury

Nevýslovná krása s úžasnou gradáciou. Jednoduché no popritom podmanivé.

In Motion #2

Album uzatvára druhá časť In Motion. Adekvátny koniec.

Mandylion rozhodne predstavuje miľník v diskografii tejto kapely. Tak celistvý materiál, výborne zaranžovaný a zaujateľný sa už The Gathering v takej maximálnej miere nepodarilo vytvoriť.

V rámci svojho žánru a rockovej hudby vôbec, klenot ktorému právom patrí 5 hviezdičiek.








reagovat

martin69 @ 26.01.2011 19:12:54
Souhlasím.Velmi zářivý klenot!