Stevens, Steve - Atomic Playboys (1989)

Kdo by na webu opěvující progresivní hudbu neznal jméno Steve Stevens? Obzvlášť po tom co s kolegy Bozziem a Levinem předváděli na dvou famózních deskách pro label Magna Carta. To je ale jen špička ledovce. Stevens od začátku kariéry stál po boku Billyho Idola a později hostoval lidem jako Michael Jackson, Robert Palmer, Vince Neil nebo Sebastian Bach. Tedy poměrně široké stylové rozkročení a k tomu si přidejte ještě jeho lásku ke flamenco kytaře zvěčněné na skvělé desce Flamenco a Go-Go. A pochopitelně se věnuje i sólové kariéře.

Atomic Playboys opatřil nádherným obalem švýcarský malíř H.R.Giger. Rozkládací booklet o velikosti 5x1, jehož součásti jsou všechny texty a důležité informace jako třeba, že všechny písně byly napsány a vznikly v New Yorku. Výrobu alba a produkci si vzali na svá bedra Ted Templeman a Beau Hill. Ostřílení borci mající v portfoliu Van Halen, Alice Coopera, Europe, Warrant apod.
Album bylo snímáno digitálně (DDD) pro label Warner Bros. Zvuk se povedl, žádné osmdesátkové neduhy se nekonají a díky tomu album obstojí i po 30 letech.

Stevens je srdcem rocker. Z toho vycházejme. Polovinu alba tvoří našlapané hard rockové kusy v čele s titulní Atomic Playboys, nespoutanou mejdanovkou opatřenou videoklipem. Výborný je i otevírák B strany Crackdown, který sází na volnější tempo a jednoduchý melodický refrén. Neztratí se ani sleaze rockem švihnutá Pet The Hot Kitty nebo závěrečná Slipping Into Fiction.
Čistokrevná balada je na albu jedna, skryta pod vše říkajícím názvem Desperate Heart. Promyšleně postavená, žádná odrhovačka na první dobrou i díky výbornému výkonu naprosto neznámého zpěváka se jménem Perry McCarthy. Hlasově trochu z Idola, trochu z Planta, trochu z Wingera. Nic originálního, ale do skladeb výborně sedne. Jedinou cover verzí je legendární Action od glamrockových Sweet. Na to že není vokálně tak opulentní jako pozdější verze od Def Leppard, je hodně povedená.
Trochu stranou od hard rockového jádra stojí skladby Power Of Suggestion a Evening Eye. Těžištěm těchto kompozic jsou rhythm & blues a funky a jde o velmi příjemné zpestření. Jak zpívá samotný mistr, se můžeme přesvědčit ve Woman Of 1.000 Years. Skladbě vystavěné na starém dobrém rokenrolu, taková mladší setřička Once Bitten Twice Shy. Vrchol desky přichází v instrumentálce Run Across Desert Sands. Steve vezme do ruky akustickou kytaru a předvádí naprosto úchvatnou flamenco jízdu tancující nad divokými rytmy perkusních nástrojů.

Steve Stevens na svém debutu přináší sbírku vyrovnaných a stylově pestrých kompozic, které nemají šanci nudit ani na okamžik.
Perfektní práce, utajený tip!

90 %


reagovat

Snake @ 08.07.2019 14:29:26
Tohle cedlo jsem měl, ale dnes už je tomu dávno, pradávno...
Líbil se mi Gigerův futrál a v recenzi zmíněná instrumentálka "Run Across Desert Sands" (tu jsem znal z nějaké guitar hero kompilace), ale jako celek mě to zas tolik nebralo a tak jsem ho poslal dál. Dík za připomenutí.