Psí Vojáci - Nalej čistého vína, pokrytče (1991)

Tracklist:
1. Russian mystic pop op. IV.
2. Bílá a studená
3. Poseru se štěstím
4. Russian mystic pop op II.
5. Marilyn Monroe
6. Strenž dizájr
7. V září už nikdy netanči
8. Černý sedlo
9. Znám svýho známýho



Obsazení:

Filip Topol – piano, zpěv
Jan Hazuka – basová kytara, kytara
David Skála – bicí nástroje

a hosté

Zdeněk Hmyzák Novák – trumpeta
Petr Venkrbec – altsaxofon

 
13.02.2015 muryru | #
5 stars

Nalej čistýno vína,pokrytče (tento verš se objevuje v písni Poseru se štěstím) je oficiální dlouhohrající debut skupiny Psí vojáci. Natočen byl v červnu 1990 a vydán počátkem roku 1991. V době vydání měla kapela už za sebou více než desetiletou kariéru,a archivní nahrávky z předcházející doby později vyšly na pěti oficiálních CD. Albu předcházelo (již mnou recenzované) o rok starší čtyřpísňové EP z edice Rockdebut.
Změna společenských poměrů zachytila Psí vojáky na vrcholu slávy. Stále byl aktuální jedinečný "druhý" repertoár P.V.O.(tak se soubor v roce 1986 přejmenoval,aby mohl veřejně vystupovat v šedé zóně) z let 1988-89, který vlastně nikdy nevyšel pohromadě,
Topolova pódiová prezentace byla tehdy velmi divoká - ony pověstné koncerty, kdy hrál celým tělem se zakrvácenýma rukama, ovšem nikoli coby image nebo póza,ale coby naprosto autentický stav duše opravdového umělce, který bojoval se svými démony, předkládal publiku to, co žil. Neznám příliš autentičtějších tvůrců v našem rocku.
To byla základní deviza. Druhou devizou bylo, že v tomto období po letech, kdy undergroundoví Psí vojáci dělali složité, nepřehledné velmi temné skladby, které konvenzovaly užšímu spektru posluchačů, přišli Psí vojáci (zčásti už v předchozím období,ale naplno až v repertoáru, jehož část je zachycena na této desce) s mnohem jednoduššími, hitovějšími skladbami, které akceptovalo mnohem širší publikum, než undergroundové ghetto či nároční alternativisté.
Ve vrcholném období nabitých sálů a čerstvě nabité svobody v létě 1990 Psí vojáci napochodovali do studia AUDOLINE v Brně, aby dali vzniknout prvnímu oficiálnímu albu.
Samozřejmě sáhli po osvědčených hitových peckách - album otvírá jeden z největších hitů Russian Mystic Pop.Op.IV (Hej,hej), následuje dramatická Bílá a studená. Ze skladeb z EP znovu nahráli, tentokrát lépe, navíc i s promluvami ve stop-timu, Marilyn Monroe (na Žiletky, Sbohem a řetez a Psychokillera se bohužel znovu nedostalo, což byla, vzhledem k tehdejší nedostupnosti a faktu, že nosič nevyšel na CD, obrovská škoda). Dalším hitem bylo nespoutané Černé sedlo. Melancholičtější polohy Filip a spol.uplatnili v Russian Mystic Pop Op.II (Černý sedlo) a V září už nikdy netanči - vyloženě lyrické introvertní záležitosti, autenticita, citovost a opravdovost až na dřeň. Album uzavírá svižná rocknrollovka Znám svýho známýho.
Do výčtu skladeb ještě zbývají dvě tehdy novější věci,které se ukázaly jen sezónními skladbami - Strenž dizájr (s krásnou melodií a náladou) a Poseru se štěstím (zčásti hitová a zčásti odkazující k freejazzovým strukturám skladeb, posluchačsky ne tak vstřícných). Možná místo nich mohly být přece jen zařazeny hity z EP, anebo další pecky, které tehdy soubor hrával - Hospoda, V koupelně je vana, Vymeť mě koštětem, Představy anebo třeba Hrůza rodinná, která ostudně nebyla doteď vydána na žádném oficiálním,ani retrospektivním albu.
To by teprv bylo album.
I tak vzniklo nádherné dílko. Argument, že Psí vojáci neuměli hrát nebo že jejich skladby jsou plné falešných tónů, nemohu přijmout, recezent album asi opravdu neslyšel. A k Topolovu zpěvu - netvrdím, že byl nějaký pěvec, ale když recezent níže napsal, že neuměl zpívat, moc by mě zajímalo, kdo z našich rockerů podle něj zpívat uměl. Jeho projev byl opravdový,originální,předsvědčivý, zajímavě proměnlivý od lyrických poloh k hysterické divokosti. Opravdu nevím, jestli by autenticitě pomohl nějaký školený "opravdový zpěv" - neumím a ani si nechci představit.
Jsem rád, že Psí vojáci byli právě takoví a opravdu mi (a vím, že zdaleka neje mně) na naší scéně chybí.

reagovat

alienshore @ 14.02.2015 11:00:42
som rád, že tu niekto píše o českom rocku, kapelu Psí Vojáci som skúšal zopárkrát, bohužiaľ sa nedokážem preniesť cez spev ktorý mi tu neskutočne prekáža, to mumlanie kazí hudobnú zložku, asi sa do fanklubu Filipa Topola nezaradím, ale rešpektujem že tu má svoje zázemie ...

Snake @ 15.02.2015 17:07:23
Dneska už mám k tuzemskému undergroundu hodně daleko, ale čerstvě po revoluci jsem si ze zvědavosti pár desek koupil. Vzpomínám si na Už jsme doma, Z kopce, Dunaj, Garáž, nebo právě Psí vojáky. Od těch jsem měl debutové ípíčko a album Nalij čistého vína, pokrytče. A svým způsobem se mi to líbilo, ostatně dodnes si vybavuji některé melodie a texty.

Přečíst si těch několik nových recenzí na desky Psích vojáků mi bylo opravdovým potěšením.

12.12.2012 Matouš | #
2 stars

Psí vojáci - legenda! Ano. Filip Topol, jistě! Nadělalo se kolem téhle kapely spoustu tanečků. A přiznejme si, že ne vždy kvůli hudební kvalitě. To, co dělalo a dělá z téhle kapely legendu, je právě všechno to ostatní: Slavná rodina, hra na prokletost, pověst, v podstatě ničím nezasloužené výjimečné postavení, protože pokud se budeme držet hudby: 1.kapela neuměla hrát. 2. Topol neuměl zpívat.

Přesto Psí vojáci v českém rybníku výjimeční jsou. Svět by s tímhle asi dobývat nemohli nikdy, ani později, ale na český rybník to stačí. Unikátní je dominace Topolova piána v doprovodu basové kytary. To jsou dva (když nepočítám Topolův zahleněný hlas) nejvýraznější nástroje alba. A je to kombinace pro Psí vojáky charakteristická, ale nepůvodní. Chlapci měli naposlouchané VDGG a měli ponětí o tom, co je punk. víc ingrediencí v raných Psích vojácích těžko hledat. Takže v Čechách ojedinělé. Ve světě obnošená vesta.

Ale když jsem tohle album slyšel poprvé, uhranulo mě, to rád přiznám. Uhranulo mě právě syrovostí projevu. Prakticky tu nelze najít žádný čistý tón, všechno je tak nějak pouličně zašpiněné a hospodsky poflusané - a je to ono! Prostě špinavej realismus z doby, kdy ještě neměl a nepotřeboval svou škatuli. Topol do piána buší, dokud nelítaj struny a necáká krev. Maximální nasazení. Topol má cit pro silnou kompozici, takže se mu občas vyloupnou docela pěkný písničkový motivy ze všeho toho chrlení (Černý sedlo, V září už nikdy netanči). Celé album začíná svůdným piánovým motivem.

Bohužel ale Topolovi často není vůbec rozumět. Texty často spíš nastavují a exhibují existenciální světabol, často předstírají hloubku tam, kde je čirá banalita. Topolův hlas nemá nejmenší pěvecké kvality, často prostě jenom všelijak bučí, oddychuje a hučí. Piáno Topol jaksi "umí", ale na albu to vypadá, že svůj nástroj naprosto neovládá. Hudební kvality kapely, pokud nějaké byly, jsou potlačeny dominancí Topola a jeho nástroje. Celkově zvukově velmi nevyrovnané - možná to mělo být nějak avantgardní, ale nějak to uklouzlo...

Přesto za poslech to stojí. Psí vojáci zkrátka patří k základům všeobecné vzdělanosti pro ty, kteří poslouchají nebo se chystají poslouchat český underground.

Osobně si myslím, že Topolů už bylo dost. Jejich dobou byla devadesátá léta, tak do jejich poloviny. Nezaznamenal jsem, že by tahle kapela někomu chyběla...
reagovat

longjohn @ 12.12.2012 20:35:33
Teda proti gustu žádný dišputát, jak se říká, ale napsat, že Psí vojáci neuměli po deseti letech společného koncertování hrát, je trošku silný kafe. Je pravda, že zvukově se deska moc nepovedla, ale písně tvoří vlastně takové Psí best of té doby. A že Filip Topol neumí zpívat? A Lou Reed snad ano? Podstatné je, jestli jim ten zpěv/nezpěv lze věřit, já bych řekl, že v obou případech stoprocentně. Banality v textech? Kde? Jo... a lidí, kterým tahle kapela chyběla, pár znám...

Ryback @ 12.12.2012 21:24:45
Teda tohle je trochu silný kafe i na mě (bez ohledu na to, že Psí vojáky považuju za jednu z nejoriginálnějších a nejlepších českých kapel)... Nezlobte se na mě, ale mluvit o „ničím nezaslouženém výjimečném postavení“ mě přijde… slušně řečeno jako hodně odvážné tvrzení… Spíš to beru jako popich, který má vyprovokovat reakce, protože to jste snad nemyslel úplně vážně…
Právě v undergroundu a jazzrocku (v Čechách) vzniklo tolik výborných a nadčasových nahrávek… A kapela že neuměla hrát? Slyšel jste někdy Brutální lyriku nebo U sousedů vyje pes?…
A mimochodem, chlapci NEMĚLI a NEMAJÍ naposlouchané VdGG. Shodou náhod jsem o tom před pár lety v Akropoli mluvil s Filipem Topolem OSOBNĚ – řekl mi, že Petera Hammilla vůbec nezná… Ode mě to jméno slyšel poprvé…
Když se na to na druhou stranu podívám z jiného úhlu… i takováhle provokativní recenze má něco do sebe, člověk se zamyslí nad věcmi, nad kterými by se nezamyslel a jsem i rád za to, že vidím, jak věci vidí/cítí ostatní… Ale teda zrovna od Vás, kterej jste tak hezky zrecenzoval Ph7 od Petera Hammilla, jsem to nečekal ;-).

Matouš @ 13.12.2012 13:21:33
Pánové, chápu Vás - ne legendy formátu PV se prostě nesahá. A tím uznávám, že moje recenze byla záměrně trošku provokativně formulovaná. Přesto si za jejím obsahem stojím.

Všechna moje zevšeobecnění jsou postavena na poslechu tohoto alba, koneckonců recenzoval jsem tohle album, nikoli celou tvorbu Psích vojáků. Snažil jsem se jen odmyslet si veškeré vlivy, které nesouvisejí s poslechem tohoto alba. V tom smyslu pro mě nebylo podstatné například to, zda kapela předtím hrála spolu deset let nebo dvě hodiny. Možná, že výsledek je takový, jaký je, právě kvůli tomu, že chtěli na placce uchovat syrový dojem ze živého hraní. Nevím. Hudbě to podle mého názoru neprospělo.

Topol se snaží svým zpěvem evokovat autentický hospodský tón se vším tím mrumláním, apod. Problémem takového podání je, že neartikuluje. V důledku toho mu často prostě není rozumět. Posluchač neví jakým jazykem k němu ten člověk mluví a co vlastně chce říct. Na koncertech to může znít patřičně. Ale chcete-li si doma poslechnout nahrávku a hodnotit zachycenou kvalitu, musíte být nutně zklamáni. A Topolovi trvalo poměrně dlouho, než se naučil artikulovat. Ale časem se to naučil. A podobně hudba: Od Nalej čistýho vína... k Brutální lyrice jsou čtyři roky. Čtyři roky dalšího živého hraní, vzájemné spolupráce, sehrávání, sžívání. Nemůžu Psím vojákům upřít posun kupředu - jak v zacházení se studiovou technikou a zvukem nástrojů, tak v celkovém sladění a Topolovi ve způsobu jakým podává co chce říct. Přesto: Co vlastně Psí vojáci říkají? Čím mohou oslovit dnes? Co je jádrem jejich poselství? Myslím, že tohle album možná plasticky vystihuje určitou atmosféru porevoluční a lehce předrevoluční doby. Ok. Tak máme tu nostalgickou dokumentární hodnotu. A co dál? Co s tím dnes?

Měli jsme tu spoustu skvělých undergroundových kapel, to ano. Ale odvážil se je někdo srovnat se soudobými undergroundovými kapelami v zahraničí? Myslím, že v osmdesátých nebo už v sedmdesátých letech raději ne. Netvrdím, že si za tu zpozdilost mohly ty kapely samy, to ne. Ale už to tak bylo a horko těžko se to srovnává teprve dnes...

Tom Waits také není bůhvíjaký pěvec. A abychom nechodili daleko, Pavel Zajíček také ne. Přesto Zajíčkovi i Waitsovi věříte! Proč? Protože to prostě mají ve svém hlasu. Nemusejí nic přidávat, nemusejí kolem toho dělat divadlo, nemusejí nic přehánět, protože to tam prostě mají. Filip Topol ne. Nebo rozhodně ne na tomto albu.

Ryback(omlouvám se, jestli komolím nick): Nevím, kdy jste s Topolem mluvil. Ale jestli jste s ním mluvil v posledních deseti až patnácti letech, ńebo v průběhu devadesátých let, těžko mohl nezaznamenat existenci VDGG a Petera Hamilla. To bych se pak skutečně musel ptát, jestli Topol není Marťanem. Chápu, že v dlouhých počátečních letech kapely opravdu vůbec nemusel vědět o VDGG a jejich sound byl daný prostě tím, že kluci neměli na plné nástrojové obsazení, apod., takže šlo v jejich případě o mimoděčný progres na domácím poli. Ale těžko mohl Topol tvrdit v průběhu devadesátých let a dál, že nezná Hammilla, aniž by byl za blba.

Přesto někdy rád tohle album poslouchám. Raději mám Leitmotiv, i když stále ještě trpí podobnými neduhy jako Nalej čistýho... K poslechu mě vedou osobní reminiscence, nostalgie. Klidně si to přiznám. Ale opravdu nevím co by mohlo Nalej čistýho... přinést někomu, kdo by to dnes slyšel poprvé.



tykeww @ 19.06.2013 21:04:55
Matouši, moc děkuji za názor. Jen bych chtěl poznamenat - já jsem nezažil zlatou éru vší této hudby a Psí vojáky jsem slyšel poprvé minulé léto. Velice mě oslovili a řekli mi velice. A jestli nejsou třeba Russian mystic pop opus II a IV nadprůměrné skladby, tak nevím.

Ryback @ 07.03.2014 20:52:44
Matouši, jen krátce – s Filipem Topolem jsem se o Peteru Hammillovi bavil někdy mezi roky 1998-2002 (už si to přesně nepamatuju), kdy jsem někdy i každý měsíc chodil na koncerty Psích vojáků. V Praze v Akropoli… A Hammilla/VdGG neznal… Filip jel od dětství spíš v klasice (a čím byl starší tak tím víc), miloval Mozarta a jeho období, z rockové hudby vlastně neposlouchal snad nic, jen výjimečně kupodivu Doors… Upřímně řečeno, fakt byste se divil, jak je Peter Hammill i mezi podobně naladěnými hudebníky neznámým pojmem. Sám neznám ve svém okolí nikoho, kdo by ho znal, resp. ten, kdo ho zná, ho zná díky mě :-).
Až mě trochu osvítí duch invence, musím zde napsat recenzi na podle mě jedno z nejlepších hudebních děl české scény – album Brutální lyrika. Psí Vojáci tady zrovna nemají nejlepší reputaci a je mi to trochu líto, ale holt, jak se říká - sto lidí sto chutí…

tykeww @ 08.03.2014 09:06:24
Na recenzi na Brutální lyriku se moc těším, protože to je opravdu výjimečné album. Když jsem Psí vojáky přidával, doufal jsem, že tu bude jedna z našich nejoriginálnějších kapel hodnocena trochu lépe...



Detail hodnocení alba (hodnoceno x)
5 hvězdiček - hodnoceno 1x
muryru
4 hvězdičky - hodnoceno 0x
3 hvězdičky - hodnoceno 0x
2 hvězdičky - hodnoceno 1x
Matouš
1 hvězdička - hodnoceno 0x
0 hvězdiček - hodnoceno 0x




Copyright © easyaspie.cz Created in 0.0459 s.