Brian Auger's Oblivion Express - A better land (1971)

A Better Land je oddechové album. Svým postavením v diskografii skupiny, náladou, s níž u posluchače nejlépe souzní, i poselstvím, které nese. Jeho kouzlo je v atmosféře, jakou vytváří, a hlavní podíl na budování této atmosféry mají klávesové nástroje, jichž je Auger mistrem. Nepředstavujte si žádné instrumentální orgie, těch se (mimo poslední dvě tři minuty) rozhodně nedočkáte.

Vlastně bych vůbec nehádala, že hlavní slovo v kapele má právě klávesista. Rozhodně se neprosazuje na úkor spoluhráčů, vytváří spíš hmotu stavby než její strukturu, ale když se zaposlouchám, musím uznat, že takovéto zvuky umí vyloudit málokdo. Na letmý poslech je nejvýraznější hloubavá baskytara, která nahrávku rytmizuje mnohem důsledněji než spíše dekorativně působící bicí, a přinejmenším stejný prostor jako klávesy má kytara, včetně pěkných sólových výstupů.

Setkala jsem se s názory, že A Better Land nabízí nanejvýš soft rock či dokonce pop rock, že je to album nevýrazné, nevytváří žádné zásadní hodnoty, nikam hudbu neposouvá. V podstatě souhlasím, i když s výhradou, že nějaký ten jazz, funk a soul tu přece jen k zaslechnutí je. Zároveň však dodávám, že přesně o tohle na desce jde. Vydechnout si, vstřebat změny, kterými člověk prošel, získat novou perspektivu, nabrat síly. Je to hudba pro chvíle, kdy pozorujete svět a zapadající slunce přes poloplnou sklenici nebo se prostě jen během dne na moment zastavíte, a není vůbec pravda, že se v takových chvílích nic neděje. Je to album reflektivní a bilanční.

V názvu je "lepší země", ale většina skladeb je o čase. O chvílích, kdy se člověk probudí dřív než jeho láska, dívá se, jak spí, a uvědomuje si, za co všechno je vděčný (All Time There Is - po všechen čas chci být s tebou). O pozorování ještěrek a stínů, které vrhají rostliny, zatímco zahrada se v jednotlivých obdobích proměňuje a lidé s ní (Women of the Seasons). O vědomém rozhodnutí nenechat se zatáhnout do honby za úspěchy a výkony, i když člověk bude vypadat jako looser (Trouble). O setkáních a slavnostech, kdy na místo tichého rozjímání nastupuje bouřlivý společný smích.

Album vzniklo ve stejné sestavě jako prvotina Brian Auger's Oblivion Express. Po debutu, který jel jak žíznivá čára, hýřil nápady a ohromoval instrumentálními výkony, přineslo uvolnění a zklidnění, ale pořád je co poslouchat, nenechte se zmýlit. Pro následující Second Wind sestavu posílí zdatný vokalista, který bude peřejím skladeb vzdorovat vlastním frázováním. A Better Land je po stránce zpěvu dost obyčejné - většinou tu zní trojhlas, ale nepředstavujte si nic v duchu Gentle Giant. Prostě jen zpívají všichni dohromady a nechávají se proudem hudby velmi přirozeně nadnášet.

Asi nejraději mám vedle úvodní A Dawn of Another Day laskavě přemýšlivou On Thinking it Over - u obou cítím zvláštní rovnováhu mezi vnitřním a vnějším, souznění s plynoucím životem, ponor do prožívání přítomného okamžiku, který v sobě propojuje i minulost s budoucností. Je to album plné a oblé jako dozrávající jablko nebo ty zelené kopečky na obalu. Objektivně za tři a půl, pro mě srdcovka, takže čtyři hvězdičky.


reagovat