Trinity - Open (1967)

K Brianovi Augerovi som sa dostal cez koncertné vystúpenie z Nemecka, kde hral s Ericom Burdenom a bola to bomba. VéHáeSku s týmto vystúpením som svojho času pozerával ako povinnú súčasť trávenia voľného času. K Julie Driscoll som pričuchol cez tento album, ktorý môj otec ospevoval do nebies, hlavne kvôli Black cat a poslednej skladbe. Nie je tajomstvom, že formácia Trinity vystúpila v roku 1968 aj v Bratislave v rámci Bratislavskej lýry a zo spomienok pamätníkov mi vychádza jediné, ovplyvnila život nejedného bratislavského hippiesáka. Dokonca sa to dostalo aj do muzikologických bádaní, napríklad do článku pani Kajanovej - Vplyv koncertných importovaných podujatí na formovanie slovenskej populárnej hudby (>> odkaz ).

Album je v podstate bluesový. Už úvodný kúsok In and out si príjemne „šufluje“, gitarka hrá melodický motív podopretý úsečnými dychmi, nechýba Augerovo sólo, aby bolo jasné, kto je tu šéf. Že sa bavíme o inštrumentálkach, je jasné z podobne vystavanej skladby Isola Natale. Meditácia, prívetivosť, čo viac si pirať. Veru, trošku tvrďáckeho prístupu. A ten prichádza so skladbou Black cat. Akoby sa sem zatúlala predzvesť Chicago Transit Authority alebo Blood, Sweat & Tears. Nabudená a vykričaná skladba je právom vrcholom albumu. Uspávací klavír si krátko odpočinie v Lament for Miss Baker a následne sa zjavia perkusie, akýsi pojašený džungľový song Goodbye jungle telegraph odpsychedeliční flautu, džezový saxofón si udržuje škľab šialenca, celé je to nekonečné ako Amazonský prales. V posadenej skladbe Tramp sa prvý raz ozve Jools, aby ovládla aj dychavičné blues Why (am I treated so bad). Černošské vplyvy nezaprú ani nasledujúce skladby Kind of love in a Break it up, kde dôjde aj na typické viachlasé dialógy známe z rozkokošených čiernych amerických kostolov. A je tu záver, skladba, ktorú v 60. rokoch coveroval azda každý, známa pod menom Season of the witch. je pomalá, zadumaná a celkovo nie až tak tvrdá, ako niektoré iné prevedenia, aj tak je však hypnoticky podmanivá a dobovo štýlová, až je z nej etalón psychedelického rocku.

Výborný album, niet prečo váhať nad jeho vypočutím.
reagovat

Petr Gratias @ 09.05.2013 19:43:04
Zdravím, Hejkale...
a díky za recenzi.
Jsem rád, že jsi sem charismatickou Jool
vložil. Krásná dáma s půvabným sametovým hlasem.
Fotogenická a přitažlivá.
Asi ji nebudeš znát, ale v Brně je herečka
Drahomíra Hoffmanová (pamětníci si ji budou pamatovat s výborného filmu Všichni dobří rodáci a Diagnoza smrti)
Ve druhém jmenovaném je Julii tahle herečka poměrně dost podobná.....
Když jsem před časem sestavoval seznam svých NEJ
zpěvaček, po odeslání, jsem na Julii úplně zapomněl
a mrzelo mě to.... trochu to teď tedy se zpožděním napravuji.
Pro milovníky King Crimson bych uvedl, že se Julie
provdala za jazzového klavíristu Keithe Tippetta
a její jméno znělo Julie Tippet-Driscoll.
S tvou charakteristikou a postřehy se plně ztotožňuji.
Album jsem mívával kdysi dávno na vinylu.....
Opravdu stojí za poslech a já bych s mrknutím oka ještě jednu hvězdičku přidal.....

hejkal @ 10.05.2013 06:29:39
A poznáš aj album B.B.Blunder, na ktorom sa tiež mihla?

Petr Gratias @ 10.05.2013 15:37:58
Zdravím, Hejkale...
mám takovou dávnou vzpomínku.
Sháněl jsem tehdy tři "totálně nesehnatelná" alba
skupin B. B. BLUNDER, BLUES MAGOOS a MALLARD.
Ani jedno jsem nesehnal, i přes řadu různých intervencí - dokonce i v zahraničí....
a teď vlastnhě předpokládám, že Ty, nebo Tvůj otec mě překvapí a napíšeš, že všechna tři alba se Vám doma "válejí" ve sbírce....
Zdravím!

hejkal @ 11.05.2013 06:44:42
Mám iba Workers' playtime od B. B. Blunder, japonské CD (v tých časoch sa iné ani nedalo zohnať, mám pocit). Aj profil som na Progboard dával.

jaromirk @ 11.05.2013 09:55:28
Ahoj Petře, Julii považuji za jednu z nej zpěvaček, ale hlavně ti chci napsat, že vlastním 3 řadová alba a jeden výběr od Blues Magoos (Psychedelic Lollipop, Electric Comik Book, Basic Blues Magoos + Kaleodoscopic Compendium) a 2 desky od kapely Mallard (Mallard, In A Different Climate).

luk63 @ 21.06.2017 07:04:06
Právě poslouchám remasterované CD s rozdílným obalem z roku 2011 se čtyřmi bonusovými skladbami (11. I've Gotta Go Now, 12. Save Me, 13. This Wheel's On Fire a 14. Road To Cairo). Až na ten odfláknutý booklet je to pohodový počin a na poslech moc příjemný debut - no, i když Brian Auger už měl za sebou LP Attention!, které vyšlo pod jeho jménem.