Comedy Of Errors - Fanfare & Fantasy (2013)

"Comedy Of Errors je neo-progresívna rocková skupina z Veľkej Británie (presnejšie Škótsko) založená v roku 1984. Názov si dali podľa jednej staršej Shakespeareovej hry. V hudbe je počuť inšpiráciu anglickým neo-progom po vzoru Marillion, Pendragon, IQ alebo Pallas. Silné melódie, emocionálne gitarové sóla a typická prog-rocková škola z Anglicka, to je zhruba hudobná produkcia tejto kapely."

Tolik úvodní slova z profilu, který tu založil Slava před šeti lety představujíce v něm produkci této zajímavé a melodicky velice výživné skotské kapely. I když je její vznik svázán s polovinou let osmdesátých, přes spoustu úskalí a peripetií je po několika letech uložena k ledu a její reaktivace proběhla až s novým tisíciletím. Dle studiových nahrávek jde vlastně o úplně nový ansámbl, který má dodnes na svém kontě čtyři velice přesvědčivé desky. Osobně jsem na ně měl políčeno už delší dobu, ale několikrát jsem jejich studium přeložil a až nedávno díky objevu kapely Credo (se kterými jsou tito hudebně místy podobní) jsem si prosadil také Comedy of Errors.

Už s prvními takty úvodní Fanfare For The Broken Hearted, ve kterých Craineho zasněný vokál doprovází sentimentální piáno, a posléze se přidává jímavý kytarový motiv (obzvlášť niterné sólíčko bere za srdce), musí posluchače sledující tvorbu kapel jako Arena, IQ, Pendragon, Credo a dalších (prostě celé té famózní britské (neo)progresivní produkce) hudba Comedy doslova katapultovat do stavu beztíže. S pomocí fantasticky vyladěného zvuku může divák bedlivě sledovat jasně zřetelnou basovou linku, cválající bicí doprovod či bohatou klávesovou zdobnost, která dotváří spolu se sólující kytarou celkově nadmíru pozitivní charakter této skladby.

Druhá Something She Said je intenzivnější a dynamičtější. Spousty nápadů, jasná skladatelská vize a aranžérsky vypiplané drobnůstky ukazují k pradávným vzorům Genesis. I tady je cítit to povznášející napětí tetelící se vzduchem. Navíc vokál Joe Cairneya má interesantní barvu, pronikavý charakter a dokáže pohnout vašimi emocemi podobně jako opírající se uragán do ráhnoví starého praskajícího škuneru uprostřed rozbouřených vln divokého moře.

Celá tato mimořádná nahrávka je dílem klávesáka Jima Johnstona. Ten se dokázal obklopil velice schopnými hudebníky a s jejich přispěním a svými skladatelskými schopnostmi nemalé kvality tak znovu může ostrovní Británie ukazovat zbytku světa, kde se rodí ty nejkvalitnější progresivní kapely.
reagovat

Brano @ 20.03.2019 09:14:31
Táto skupina i album patria zaslúžene do výkladnej skrine škótskeho neo-progu!Viac k tomu nemám čo dodať.

john l @ 20.03.2019 15:01:12
O nějakých Comedy of Errors slyším prvně v životě. Ale když horyna jmenuje Arenu a Iq, nemůžu zůstat netečně stát. Přišel jsem(dnes na Progboard), viděl jsem(přečetl tuhle storku)a zvítězil jsem(desku si pustil na internetu). Teď nemám slov. To je další ostrovní progresivní perla. Je mě hanba, že o kapele takové kvality slyším až potom, co natočila už čtyři desky. Horyno ty progresivní věrozvěste. Prozraď nám ještě, kde se dají takové poklady pořídit.

horyna @ 21.03.2019 07:34:37
Johne na hanbu se vykašli, já je taky registroval až poslední roky. Cd si můžeš objednat buď ze stránek samotné kapely, nebo z nedávno vloženého odkazu na THE BEST MUSIC ESHOP-CAERLLYSI MUSIC - >> odkaz
či tu-
>> odkaz
ale ten je oproti Caerlly zbytečně drahý. Chlape neváhen ani vteřinu, pro nás co se klaníme kapelám Arena, nebo starým Marillion, je toto přesně to pravé ořechové.

Comedy Of Errors je momentálne nezávislá kapela, ktorá si vydáva svoje albumy na vlastné náklady. Predošlý počin Disobey bol veľmi vydarený, ale nasledujúci Fanfare & Fantasy je ešte lepší. Aj samotný zvuk sa tu dostal do čistej a veľmi vyrovnanej polohy. Hudobníci ctia odkaz kapiel typu Marillion, IQ alebo Pendragon. Dokážu však jasne formulovať svoje muzikantské pocity do krásnych melódií a podoprieť to kvalitnou inštrumentáciou. Dlhšie kompozície odkazujú na ich aranžérsky talent a celá doska je v podstate dielom klavesáka Jima Johnstona. Všetci muzikanti ovládajú svoje nástroje skvelo a ako to býva zvykom tak gitara zažiari vždy v pravý čas. To čo ma celkom zaujalo je, že občas ich hudba zachádza do melodických sfér podobných ako u kanadskej formácie Rush, prispieva k tomu hlavne vokál Joea Cairneyho. Tento neo-progresívny rock je mimoriadne chutný a vyvoláva vo mne nákazlivé nutkanie počúvať ho častejšie.

Úvodný deväť minútový pozdrav Fanfare For The Broken Hearted je krásny atmosféricky kúsok s čistými klávesovými plochami a melodickými gitarovými sólami. Vokálne linky príjemne povznášajú a inštrumentálny koniec je nádherne harmonický. Druhá skladba Something She Said je opäť kvalitne spracované dielko s výraznými symfonickými klávesmi a veľmi vkusnou neo-progresívnou melodikou. Vygradovaný inštrumentálny koniec poteší moje ušné bubienky. Kratší útvar s názvom In A Lifetime je naplnený pocitmi a zaujme ma tu Cairneyho práca s jeho hlasom. Inšpirácia kapelou Marillion alebo aj Genesis sa nedá nepočuť v Going For A Song a jeho optimisticky ladená štruktúra tomu aj nasvedčuje. Merry Dance je odlišná rytmicky a hlavne nápadovo, čo je celkom osviežujúce pri tomto type hudby. Pulzujúce klávesové plochy majú zaujímavý spád. Pomalá a nostalgická The Cause naberie v strede rázne energické tempo a na tomto podklade sa odvíjajú aj výborné sóla.

Kompozícia Time's Motet* And Galliard je rozdelená na dve časti pričom tá prvá je zložená anglickým skladateľom kostolnej hudby Thomasom Tallisom. Druhá polovica má krásny renesančný charakter vďaka vynikajúcemu orgánu a rovnako skvelo je vymyslená aj vokálna linka. Označil by som celú túto skladbu za prvý vrchol tohto albumu lebo klasická hudba má pre mňa stále vysokú hodnotu. Najkratší song Remembrance je celkom podarený, ale potom nasleduje druhý vrchol The Answer. Zase je tu skvostná inštrumentálno-klávesová medzihra, ktorá cituje vážnu hudbu. Táto kompozícia mi pripomína v istých náladách a motívoch legendárnych Yes. Posledné minúty odspieva Joe Cairney absolútne perfektne a aj gitarové sólo stojí za vypočutie.

Klávesová práca Jima Johnstona je na vysokej úrovni a jeho nástroj hrá na tomto albume významnú úlohu. Či sa pozriem na túto nahrávku sprava, zľava, zhora alebo zdola tak nenachádzam na nej v podstate žiadne zásadné chyby. Je tu cítiť veľa inšpiračných zdrojov, no na druhej strane dávam prednosť svojmu pocitu z hudby. Ten je veľmi pozitívny čo je mojim subjektívny indikátorom kvality. Vyše hodina seriózne zloženej muziky s prepracovanými aranžmánmi a hodnotím to reálne 4,5 hviezdičkami.
reagovat

Mayak @ 25.05.2013 18:23:53
Comedy Of Errors sú pravoverní Škóti .. a preto sa najviac podobajú na škótske kultové kapely z neoprogovej éry, teda na Pallas (dokonca gitarista Niall Mathewson s nimi aj spolupracoval), ale aj na výborných a polozabudnutých Abel Ganz ...

alienshore @ 25.05.2013 18:54:52
áno pravda, Pallas som spomínal v profile ..., ale každý kto zbožňuje neo-prog si pri tomto príde určite na svoje ...

martin69 @ 12.07.2013 05:31:03
Prima album. Velmi dobře se poslouchá.