Fish - Field Of Crows (2004)

Deska Field of Crows se stala poslední devátou studiovkou, kterou se mi podařilo završit kompletní diskografii tohoto urostlého skotského barda. Těch studiových nahrávek je pravda rovných deset, ale výběr převzatých coverů z třiadevadesátého Songs From the Mirror mezi ně nepočítám.

Fishe poslouchám už hezkou řádku let. Pochopitelně jsem začínal jeho kdysi domovskými Marillion a takřka ihned přešel k tvorbě sólové, kterou si vychutnávám stejně intenzivně. Nadpoloviční většina jeho nahrávek se v běžné domací síti dnes nevyskytuje. Já je kdysi kupoval postupně, to když se některá z nich někde objevila.

Deska debutní je pro progrockery a milovníky Marillion jistou povinností, stejně jako některá blahořečená dílá z konce let devadesátých. I poslední nahrávky si zachovávají vyskou úrveň, kupříkladu deska 13th Star je mimořádně povedená, ale cesta právě k FoC mi dlouho zůstávala uzamčena. Několik let figurovala jako pouhá nahrávka v pc, která se takřka neposlouchala. Shledal jsem ji jako nudnou, utahanou a kompozičně prázdnou, nezajímavou. Když se však po mnoha letech naskytla možnost ji lehce pořídit, nataženou rukou (možná i pod dojmem ucelenosti) jsem nazpět necuknul. A dnes si za to můžu poděkovat.

Opravdu je něco zhola jiného poslouchat nahrávku jako kulisu a přistupovat k ní s pocitem méněcennosti, než když si ji vychutnáte na pořádné aparatůře a s pozitivním očekáváním. A Field of Crows si vaši pozornost určitě zaslouží. Prvotně jde o další hudebně i textově dotažené dílo, kterým mr. Fish po překvapivě moderním předchůdci Fellini Days otáčí kormidlo mezi přístupnější a písničkovější formy. Je tu takřka vše, s čím se tento excelentní zpěvák představil ve své minulosti.

Epicky rozevlátý, výpravný úvod The Field, načechraný atmosférický představitel Moving Targets, rockový buchar The Rookie, náramně šlapavá a hlavně povedená hitovka Zoo Class, cíťárna The Lost Plot a tak bych mohl pokračovat až do závěrečného finiše. Deska v závěru rozhodně dech neztrácí, čehož důkazem je energicky půvabná a harmonicky průkopnická kompozice Innocent Party.

I když je pravdou, že na FoC neobjevíme nic, čím by nám pan Fish vyloženě vyrazil dech, pořád se tu ukrývá spousta okázalých a zaznamenáníhodných úryvků, melodií, popěvků, či jinak příjemných zákoutí. A to není tak málo.
reagovat

john l @ 16.03.2018 08:44:33
Horyno děláš dobře když se snažíš zviditelňovat tvorbu tohoto dnes prakticky zapomenutého umělce. Některé Fishovi desky jsou skutečné skvosty.
Překvapilo mě, žes udělil jenom čtyři hvězdy. Field of Crows je podobně barevná a progresivní jako Sunsets nebo Fellini. Všechny jsou prvotřídní. Díky

horyna @ 16.03.2018 09:42:52
Ono je to nějak takhle: Fishe každý poslouchá a má rád v Marillion, ale na jeho sólovky už narazí spíš gurmán, který se pídí po tom, co dotyčný hrál v dalších letech. Kdo má jeho hlas v oblibě, sbírá další Fishovi produkty. Ve své skladatelské fazóně některé z nich původní Marillion lehce přebodují. Ta muzika je vysoce kvalitní, sofistikovaná a neuvěřitelně bohatá. Nemyslím si, že jde o přehlíženého, nebo nějakým způsobem do starého šrotu odloženého umělce.

Brano @ 16.03.2018 10:41:26
Fish rozhodne nie je zabudnutý umelec!!!Boli by ste prekvapení,koľko ľudí ho počúva!Ja som jeden z nich.Jeho debut Vigil in a Wilderness of Mirrors je bomba a môžeme ho kľudne postaviť napríklad vedľa Misplaced Childhood.Silná trojka albumov:Sunsets On Empire,Raingods With Zippos,Fellini Days...to si treba jednoducho vypočuť!

john l @ 16.03.2018 12:17:20
To je tak vždycky. Když někdo hraje v kapele a ta má úspěch, slítnou se kolem něj houfy jak včely na med. Odejdeš -zapomenou na tebe. I kdyby ses přetrhnul, už budeš stát někde mimo řadu.

to Brano i ostatní: taky mám rád debut Vigil in a Wilderness of Mirrors a ty jsi potvrdil pořekadlo o ovci která zamečela. Každý koho znám a nejspíš i neznám básní jenom o něm, copak Fish potom nevydal další armádu skvělejch desek? Silná trojka kterou Brano představil strčí Misplaced Childhood do trenek.

to Horyna: nevysvětlil jsi, proč boduješ desku za čtyři. A neodpustím ti ani zmínku o nejúžasnější skladbě alba, procítěné Exit Wound. To je vizionářská věc jak hrom.

EasyRocker @ 16.03.2018 12:30:59
Ta trojice desek mi taky šmakuje nejvíc, Raingods a Fellini mám snad ještě výš než skvělý debut, a možná i než některé desky Marillion.

john l @ 16.03.2018 12:50:07
EasyRockerův názor na zeď! Narozdíl od Marillion-ovských nahrávek se na těch Fishových nepodepsala doba a pokaždé byl obklopen kvalitním hráčským týmem.