Killing Joke - Killing Joke (1980)

05.11.2013 Matouš | #

Rok 1980 bývá, nemýlím-li se, považován za rok, kdy rockovou hudební scénu poprvé roztrhl metal ve své neředěné a přeci ještě archaické podobě. (Iron Maiden, např. ale také zvuk tehdy nových alb Judas Priest, i když ti mají kořeny ještě v hard-rocku). Punk se v té době právě dostával do své "progresivní" fáze (za všechny: PIL /Public Image Ltd. v čele s Johnem Lydonem/). A na mainstreamové scéně přitom bujely jako rakovina další a další disco-kapely a disco-příběhy, které na úrovni zábavy legitimizovaly tehdejší vládnoucí systém, v Británii představovaný zejména konzervativci pod taktovkou Margaret Thacherové. O politickém a společenském kontextu nemluvím v souvislosti s prvním albem Killing Joke náhodou. Album totiž dokonale vyjadřuje depresi mladých lidí za Thacherovské éry v Británii a to nejen hudební náladou, ale také v textech. Ve skladbě "Wardance" se například říká, že venku na ulici je divná atmosféra, že to není hudba k radosti a tanci, ale válečný pochod. Zároveň se v ní říká: "Ty víš, že pravda je venku za dveřmi". Wardance je jedna z nejuhrančivějších skladeb na albu a je autenticky výhružná.

Bez Killing Joke by neexistovaly Nine Inch Nails, Ministry, Prong a další kapely, které později definovaly tzv. Industriální rock. Na prvním albu Killing Joke je mimoděk zachycen industrial ve své zárodečné podobě, dávno před vznikem samotného stylu. Punk stál na návratu k hudební jednoduchosti, na návratu ke kořenům rocku. Killing Joke šli ještě dál a vrátili se až do pravěku, někam mezi pohanské rituály a šamanské zaříkávání. Myslím, že kytarista jednou řekl, že chtěli znít jako "zvracející země". Po poslechu prvních tří alb Killing Joke můžeme konstatovat, že se jim to podařilo víc než skvěle.

Co slyšíme? Slyšíme vlhkou stěnu chladného kovového deště - takový dojem navozuje souhra kláves a kytary. Kytara je tříštivá, thrashová, ale potlačená, takže jde spíš o noisový hluk. Ve spojení s naprosto chladným zvukem a monotónní hrou kláves vytvářejí dokonalý dojem totálního odosobnění. Nejde tu přitom o sílu zvuku - žádný velký hluk tu není, ale spíš o navození celkové bezútěšné atmosféry těhotné násilím. Bicí jsou většinou zcela ostinátní a vytloukají až diskotékový rytmus, ale ocelově těžký. Výrazná je basová linka, která často přebírá roli kytary a hraje melodicky. Hlas zpěváka Jaze Colemana kolísá mezi melodickými nápěvy překvapivě čistého hlasu, skandováním a zvířecím křikem či chroptěním. Skladby jsou zámerně hudebně jednoduché až primitivní. Když říkám "záměrně", neznamená to tedy, že takové skutečně jsou. Často mají výraznou melodii, i když zabalenou v syrovém zvuku. Jde často o tribální zaříkávání, které působí opravdu hypnoticky a má sílu strhnout. Jako bychom poslouchali nějaké pre-techno, nějaké pravěké techno, jako by se tu před posluchačem vynořil nějaký archaický válečný kmen, který se chystá vyhlásit válku civilizaci.

"Requiem" začíná pomalým monotónním rytmem ocelových kláves. Postupně do jejich stěny dopadají těžké údery bicích a uhrančivý hlas zpěváka vyzpívává mši za konec civilizovaného světa. Ponurá atmosféra se zárodky vzdoru někde vespod.

"Wardance" je nepokryté vyhlášení války, válečný tanec. Skladba má naprosto úžasnou skladatelskou strukturu - maximálně jednoduchou, ale je vidět, že ji nedával dohromady žádný pitomec, ale někdo, kdo věděl, jak dostat posluchače do extáze, jak v nich probudit archaické vrstvy...

"Tomorrow´s World" je punková meditace o nepřítomném "zítřejším" světě, o průrvě mezi nejasnou úzkostnou budoucností a mrtvým dneškem. Střední, možná spíš pomalé tempo.

"Bloodsport" je instrumentální skladba postavená na strojovém rytmu bicích, industriálním zvuku kláves a jakémsi frenetickém, možná spíš fanatickém, vytleskávání. Evokuje pravidelné skandování mas, sjezdy NSDAP, spartakiádu a celou hrozivost všech masových projevů.

"The Wait" je jednoznačným největším hitem alba, který kapela dodnes hraje na koncertech a nikdy se neoposlouchá. Rychlá, svižná věc.

A mohl bych takto pokračovat dál a dál. Zastavím se už jenom u skladby "Primitive" ve které se zpívá: "Primitive feeling / Primitive way / Getting closer / To the primitive day /..." Jsou to slova, která dokonale vystihují jak album samotné, tak společenské klima ve kterém vzniklo a o kterém pojednává. Bylo to zkrátka zřejmě období, kdy otevřený primitivismus byl jedinou poctivou alternativou vůči pokrytecké kulturnosti, která jen maskovala skutečnou sociální brutalitu.

Pět hvězdiček nedávám jen proto, že vím, že následující album je ještě mnohem důslednější a primitivismus na něm je mnohem propracovanější.


reagovat

luk63 @ 05.11.2013 14:45:27
Tak první recenze na tuhle kapelu je tu, trochu jsem na ni čekal. Toto CD mám asi půl roku, znám ještě desku Democracy, která se mi líbí víc. Do prvotiny jsem zatím nepronikl, zdá se mi příliš jednoduchá a jednotvárná. Ještě jí dám párkrát šanci, než se rozhodnu ji prodat. Jsem jiná škola a s tím nic nenadělám...

zdenek2512 @ 05.11.2013 15:32:18
luk63: zdravím já to CD mám už více jak 20 let a kapelu znám zhrubo z půlky 80 tých. Tenkrát o nich psali v MS a tak jsem si něco od nich nahrál. Mně se debutové album docela líbí i když už jsem jej dlouho neslyšel. Tohle album je hodně temné a tvrdé na rozdíl od dalších. Killing Joke jsou zakladatelé tak zvané studené vlny. Já v nich vidím jistou podobnost s Joy Division.

Matouš : zdravím velice pěkná recenze od tebe jak již tradičně .

peelie @ 05.11.2013 15:58:24
Veľmi pekná recenzia Matouš. Killing Joke som prvykrát počul na Radiu Luxemburg a ich Love Like Blood a odvtedy som si ich často púšťal.Jediný článok v dobe socializmu od Mirka Tumu v Echu Mladého světa.Krásne spomienky.

zdenek2512 @ 05.11.2013 16:20:06
Martine zdravim, vidim, ze jsi sbiral informace ve stejnem platku. Mne to Echo nosila kamaradka. :-)

peelie @ 05.11.2013 17:03:48
Zdeněk, mne zase sestra na vojnu.

Matouš @ 06.11.2013 10:06:48
Díky všem! Seznámil jsem se s Killing Joke až po revoluci. Myslím, že ze starých Rock & Popů z devadesátých let (kde jsem mimochodem objevil i Joy Division), ale nejsem si jistý. Jinak MS jsem měl taky plnou polici... Na to, jak to mám naposlouchaný, bych o tom měl psát mnohem líp... :)

Voytus @ 07.11.2013 11:49:40
Před několika lety jsem je viděl živě - masakr!!! Slovy jen těžko popsatelné, ale prali to do nás bez chvilku oddechu asi dvě hodiny, většinu materiálu jsem neznal, ale to vůbec nevadilo, protože se v té zvukové mase nedaly některé věci pořádně rozlišit.

Jaz mezi písněmi kázal různé ekologické agitky a po koncertě jsme se k nim s tehdejší přítelkyní a bývalým hudebním kolegou dostali, což celý zážitek ještě umocnilo - vlastně jsem měl kámošovi novináři dělat překladatele při domluveném rozhovoru, jenže ten se po koncertě někam opilý vytratil a úplně zapomněl, že máme u něj v autě všechny věci (spacáky atp.). A jak jsme ho hledali po areálu (bylo to na RfC ve Vroutku), tak jsme zjistili, že VIP stan nikdo nehlídá a že tam jsou zrovna Killing Joke se slušným davem fanoušků. Tak jsme tam zapluli a udělali si rozhovor sami :-). Basák balil jointy a Jaz kecal s každým, kdo se naskytnul a v jednom kuse se divoce řehtal. A tak jsem vyrozuměl, že tady v Čechách žije (což už je dnes celkem profláklé, ale tenkrát o tom věděl málokdo) a že rozdíl mezi hudbou klasickou a tímhle industriálním lomozem vnímá jako dva různé světy, přesněji Universe A and Universe B :-). Ještě dnes vidím ty jeho vysmátý oči a slyším pár slov, které se naučil česky. Plácal nás po ramenou, tlemil se a volal : Kurva...kámaradi...do perdele :-). Fakt hlína :-)

Matouš @ 07.11.2013 13:17:41
Voytus: Díky! To naprosto sedí! Dočetl jsem se někde v rozhovoru s Jazem, že klasická hudba, které se jinak věnuje a kterou vystudoval, je podle něj něco jako "ideální svět", kdežto Killing Joke jsou "realita". Byl jsem na Killing Joke 2x v Akropoli někdy v letech 2003-2004 a masakr to byl! Kytarista působil flegmaticky, Jaz byl uhrančivý a šílený jako vždy (ty jeho grimasy!) a nápor zvuku byl takový, že kdekdo myslel, že to nevydrží stěny nebo střecha. Člověk stál a nohavice na kalhotách se rovnaly do překližky směrem od zdroje zvuku. Tehdy v roce 2003 pustil na pódium houslistu z Čechomoru a nechal ho s nimi zahrát v jedné ze skladeb z alba Pandemonium. Celý koncert připomínal nějaký pohanský náboženský obřad, prostě síla původnosti... :) O Jazovi jsem taky někde slyšel nebo četl, už nevím, že má vždycky období, kdy se ztratí a nikdo neví kde je. Ani kapela, nikdo. Myslím, že je to druh relaxu...

Voytus @ 07.11.2013 13:49:31
Jo, četl jsem, že i letos někam zmizel a pak se vrátil ze Sahary :-). Něco na tomhle utíkání id lidí je, naprosto mu v tomhle rozumím. Jenže mé zaměstnání mi neumožňuje jen tak vypadnout z civilizace. Něco jiného to bylo nba střední, kdy jsem se běžně na tři dny ztratil někam do lesů :-).
Já je viděl v roce 2006, ještě s Paulem Ravenem, před vydáním Hosannas a moc jsem je v té době naposlouchané neměl - o to víc času jsem jim ale věnoval potom.
To srovnání s Joy Division mi ani nepřišlo na mysl - asi vzhledem k textům a i k tomu, že hudba Killing Joke na mě nepůsobí až tak beznadějně. Ale našly by se společné prvky - repetitivní a někdy monotónní riffy. Nicméně tam, kde hudba Joy Division nabízí určitý prázdný prostor, mají Killing Joke hutnou kytarovou stěnu.

zdenek2512 @ 07.11.2013 14:09:01
Killing Joke jsem nazivo nevidel, ale bude to asi narez. To s tema kalhotama mi pripomnelo koncert Swans na jare na Flede. Kalhoty vlaly jako fangle ve vetru. Neskutecny hluk. Byl jsem na nich v Praze v Edenu a v Akropoli a tam to bylo mirnejsi.

Matouš @ 07.11.2013 15:18:32
Voytus: Jo, přesně. Taky bych se někdy hned na nějakej čásek vypařil... :) No, Killing Joke se někdy hodně na začátku dokonce setkali s Joy Division na jednom pódiu, určitá stylová příbuznost tam je, navíc počátkem 80. let tyhle kapely s výraznou basou a bicíma tvořili scénu... Ale máš úplnou pravdu, že tam kde je v hudbě Joy Division přítomna určitá prázdnota, tam Killing Joke mají hlukovou kytarovou stěnu. U těch Killing Joke je taky hodně vzdoru, určitý agresivity, animality, živočišnosti. To u Joy Division není a pokud u nich lze mluvit o nějaké hudební agresivitě, tak jedině asi pasivní. Pokud jde o poselství, Joy Division jsou konfesionální, introvertní, zaměření dovnitř, mystičtí. Kdežto Killing Joke se obracejí ke světu - opravdu asi jako by "zvracela země"... :)

PaloM @ 07.11.2013 18:40:03
Určito poznáte film Rok ďábla >> odkaz . Ak ste ho už spomenuli, tak prepáčte, že som prehliadol. Jaz Coleman tam hral ako herec vynikajúco. O Killing Joke som dovtedy nič nepočul. Neskôr som pochopil, že Jaz nehral hereckú úlohu, on proste taký je. Mal som stiahnutú diskografiu, ale neprišiel som tomu na chuť, proste počúvam inú hudbu.
Jaz je ale eso. Najviac som sa pobavil na jeho životopise, ak odišiel v r.1982 na Island čakať na koniec sveta a čo bolo potom (History 1978 - 1982) >> odkaz

zdenek2512 @ 07.11.2013 18:49:16
Ja mam od Killing Joke jejich debutove album a potom Revelations a mel jsem kdysi nahrane Brighter Than A Thousands Suns. Debutove album mam svym zpusobem rad, ale tem druhym deskam jsem na chut nedosel na rozdil od Joy Division.