Karmakanic - Entering the Spectra (2002)

Existuje niečo nepolapiteľné, niečo vznášajúce sa medzi interpretom a poslucháčom. Toto „čudo“ sa stále obšmieta, pobehuje, niekedy rozčuľuje, väčšinou však prináša radosť.
Netreba hádať: Je to hudba! Pre niekoho neustály tok „najlepších hitov“ z rádia, pre iného veselá dychovka, pre ďalšieho ... nemá zmysel menovať.

Pár rokov dozadu si na tomto fóre prečítal chválospev na skupinu so zvláštnym názvom: Karmakanic. Takmer na prvé počutie som si povedal: Je to výborná muzika. Má všetky vlastnosti dôležité pre mňa (a dúfam že aj pre ďalších čitateľov tohto môjho diela). Napríklad spev, ktorý nepripomína jačanie, ani kňučanie, ale hlavne vynikajúca hra všetkých hudobníkov hraničiaca s virtuozitou. Tu sa ozývajú moje dávne pudy vycvičené jazzrockom. Áno, táto hudba našla poslucháča.

Album otvára recitácia ako z rozprávky na dobrú noc. Nasleduje titulná Entering Spectra. Tu chlapci ukážu svoje tromfy. Dynamické pasáže s dominantnou basovou gitarou striedajú idylické. Mojou slabosťou sú bubeníci. Jaime Salazar a Zoltan Csörsz v dokonalej súhre s basou Jonasa Reingolda predvádzajú špičkové výkony. Göran Edman mi je sympatický svojou farbou hlasu a spevom bez zbytočných príkras. No a hlavne Roine Stolt, Tomas Bodin spolu s Reingoldom už vo Flower Kings ukázali muzikantský kumšt. Čo ma najviac teší, že z hudby cítiť pohodu a radosť z hrania. Toto počujete z každej skladby, napríklad aj z časti suity od J. S. Bacha, ktorú si „strihol“ sám producent Jonas Reingold. Zmes elektronických zvukov a smiech v pozadí uvádza záverečnú Welcome To Paradise. Skvelý záver. Naozaj vitajte.

Podrobnejší prieskum nech si urobí každý poslucháč sám. Zámerom nebolo rozpitvať album po jednotlivých skladbách. Dúfam, že týchto pár riadkov podnieti na vypočutie tejto prvotiny dokonalých hráčov. Svoje dávnejšie rozhodnutie korigujem, zaslúžia si plných 5*.

reagovat

jirka 7200 @ 22.07.2020 07:26:48
S Karmakanic jsem se kdysi zkoušel kamarádit, ale nepovedlo se. Po tvé recenzi jsem si desku připomněl, ale opět mě to nevzalo. Samozřejmě musím vychválit ekvilibristiku jednotlivých muzikantů, když dojde na hutné (někdy dokonce až heavy) prog jazz rockové mezihry, tak si to užívám. Jako celek mě to však neoslovilo. Připadá mi to takové stylově roztříštěné.

horyna @ 23.07.2020 08:52:12
Jasně, výborná věc, ale každá další deska je ještě o ždibíček pestřejší.

bullb @ 23.07.2020 10:52:25
horyna: si bol prvý, ktorý pre mňa objavil Karmakanic. Sivý býk si s úžasom sadol. Zapálil oheň porozumenia a vychutnal hudbu junákov, ktorých veľký Manitou obdaril takým darom... Howgh.

V předvečer vydání nové desky Karmakanic, popravdě, doma už přistála a něco jsem z ní i slyšel, ale pamatovák zatím příliš nefunguje, ale říkám si tak, že kluci ušli od svého debutu celkem dlouhou cestu a každým svým albem se posouvají někam dál, dá se to nazvat tvůrčím růstem. Abych si tento názor potvrdil, přichystal jsem si jako překvápko poslech jejich prvního alba Entering the Spectra, které ze všech jejich desek znám asi nejméně a nejméně ji prožívám, myslím, že tady ještě kapela nemá "svůj ksicht" a jako by se teprve hledá. Po necelé hodince, můžu ovšem konstatovat, že jsem si poslech pěkně užil a vcelku mě překvapilo, že si písně dost pamatuji a jeho jasná linie mne uvedla do přesvědčení že už tento debut slibuje silný kreativní zážitek. Sice se v tu F. K. nezapřou ,ale Karmakanic znějí jinak a jsou to jasně oni, tak jak je znám a mám rád z dalších desek.

V Entering the spectra- se pánové především instrumentálně pěkně vyřádí, skladba má drajv a hypnotické učinky jí nezcházejí, jemné orientální ladění The spirit remains the same- je silně omamné a Jonas nám tu pěkně pobrukuje. Energie mířící z Cyberdust from Mars a originalita páté Space race No 3- mě vždy dokonale pobaví a naladí zároveň. Fusion cítění a parádní sólová i basová práce se dostaví s The man in the moon cries, po níž následuje razantní instrumentální kus One whole half- takto Karmakanic dnešních dnů už opravdu neznějí, až je mi to vcelku líto. Is this the end?- balancuje na hraně operní, kde patos nemá pro své uplatnění pražádný prostor. Konec přinese další rytmicky razantní kus Welcome to Paradise- mou hodně oblíbenou.

Musím konstatovat, až nerad:-) že i s touto první Karmakanic kolekcí cítím velké souznění a silné vybrační účinky se v mém nitru dostavují s každou položkou tohoto řeknu až skvostného alba. 4,5 je tedy povinost.
reagovat

horyna @ 12.05.2017 12:04:26
Poslední dny jsem nadšeně věnoval znovu studiu alb Karmakanic v tomto pořadí:
Dot: pro osvěžení 2x v autě
Wheel of Life: mp3 při zahradních pracech a část na kolo výletu
Entering the Spectra: opět v autě
Who's The Boss In The Factory?: mp3 na cestách
In A Perfect World: taktéž
výsledný dojem: Přesto, že je poslední nahrávka Dot opět vynikající, předešlé čtyři výtvory u mne nepřekonává. Čirou radost mi způsobil nenápadný Wheel ... a samozřejmě klasika Who's the Boss... Na dobu okolo In a Perfect... mám velice něžné vzpomínky, tam je každý poslech svátkem a velmi pozitivně mne překvapila i deska debutová, kterou jsem sice hodnotil maximem, ale když ji neposlouchám, vždy o ní pochybuju a při její konzumaci se vždy dostaví známe wow!!

Všech pět jejich lp spadá stále mezi vysoký nadstandard. Tolik k Reingoldově partě, z jejího účinkování na scéně mám jen a jen příjemné pocity.

bullb @ 22.05.2018 08:37:58
Táto prvotina sa mi veľmi páči. Možno preto, lebo v niektorých častiach hrajú jazzrockovo ako o život, čo len teší moje ušiská.
horyna: Vďaka za recenziu.
Ozývam sa neskoro (Plha se hlásí...), lebo nedokážem sa spriateliť s muzikou ani na prvých desať počutí...

bullb @ 18.09.2019 08:40:09
Kdesi som čítal, že len hlupák nemení svoje rozhodnutia. Ja svoje mením. Plných 5*. (teda nie som ??) Úplne ma to dostalo. Výborná hudba.
horyna: Ďakujem.

Luboš60 @ 22.07.2020 09:51:43
Zdravím dá se toto CD někde sehnat. LK

bullb @ 23.07.2020 10:53:05
Luboš: Už len na Discogs.