Black Crowes, The - The Southern Harmony And Musical Companion (1992)

Tuhle báječnou americkou svorku kolem jádra bratrského klanu Robinsonovců jsem si oblíbil pro dokonalé ztělesnění rock´n´rollu z jeho nejslavnější éry v 60. a 70. letech. Vedle Creedence Clearwater Revival jsou pro mě nejdokonalejším ztělesněním duchu USA, jízda začíná už božským obalem.

Sting Me, to je hned na počátku nehorázná jízda ve stoneovském duchu, vokál Chrise Robinsona vyvolává duchy všech rockových titánů, od jemných poloh bleskově přechází k hulákání. Zběsile ječící sóla jsou dokonalá.

Remedy volí volnější tempo, valí se ospalá nálada amerického jihu, vedle řádících záseků Robinsonovy i Fordovy kytary je doslova ďábelsky seřízená rytmika. Prolínající se pánský a dámský zpěv jsou báječně vyvedeny, stejně jako Harschovy silové údery do piana.

V jízdě králů pokračuje Thorn in My Pride. Čarokrásná akustická malba vyvolává dávné Pageovo čarostřelectví v řadách zepelínu, klidně by zapadla na III. Nádherná kalifornská nálada na bluesovém a folkovém jádru pomalu roste... Nedivím se, že to pánům z LZ šmakovalo.

Bad Luck Blue Eyes Goodbye je skvostně citlivou baladou, namočenou až po okraj v nejkvalitnějším bluesovém koření, výsledné aroma je přímo božské, vedle Chrise Robinsona báječně basuje Johnny Colt.

Sometimes Salvation začíná hladově napruženými syrovými akordy, opět s výrazným otiskem památné vzducholodi. Zase jiný model - čistá těžkotonážní rockovina s parádní basou a drsnou bicí jízdou Steve Gormana a skutečně nelidským sólem. Ustupte, nebo budete pykat.

Hotel Illness je rocková jízda s větrem o závod s báječnou hostující harmonikou a opět dokonale sytým, chlapáckým hrdlem Chrise Robsinsona. Nedal se tu ale zahanbit nikdo z pětice, a na výsledku je to znát.

Black Moon Creeping je další harmonikou okořeněnou drsnotou, bluesová nálada je spojena s těžkými lavinami riffů. Všechno se vaří, jiskry odletují daleko od téhle kovadliny. Jen zpěv sem vnáší ve finiši trochu klidu.

Už se ale valí No Speak No Slave. Pokud znáte projekt Coverdale/Page, což je další moje oblíbená deska, pak se tu trochu ocitáme na podobném území. Hladově tažené napružené kytary s hrdlem, to je jako tuny adrenalinu.

My Morning Song je menu skutečně o mnoha parádních chodech. Laviny zasekávaných kytar přinášejí v podobě Chrisova hrdla výrazné melodie - zase se tu vcítil někam mezi Jaggera a Planta. Je tu ale vrchol - báječně gradovaný závěr po sólu v půli, přichází zklidnění a pak tento magický obřad sílí a stoupá k nebesům. Vrchol!

Závěr patří verzi Boba Marleyho Time Will Tell, který náladu po tom skvostném programu uklidňuje a má výrazně léčivé účinky. Pánové ji oděli do akustického hávu s klavírem a báječnými sborovými vokály.

Vedle kapel, které balů zmínil reckou, ke které není vlastně co dodávat, bych zmínil ještě Rolling Stones, jejichž duch mi také výrazně vibruje v nadržené atmosféře tohoto skvělého zářezu. Není divu, že za oceánem už jsou legendou u fandů i kritiky.


reagovat

PaloM @ 25.03.2018 10:53:01
Výborná recenzia na výborný album. Vďaka. Vypočul som to cez Spotify. Doteraz som poznal len koncert v Grécku s Jimmy Page. Ktoré ich albumy by si ešte odporúčal?

Voytus @ 25.03.2018 12:25:49
Skvělá deska! Jako ostatně téměř vše od Vran. Sometimes Salvation je od nich má nejoblíbenější pomalá, Robinson zpívá, jako by to mělo být naposled a bicí Steve Gormana jsou fakt přísný. Občas si říkám, že nějak takhle mohli znít v 90. letech Aerosmith, pokud by se ovšem nenechali zlákat komerčnější verzí rocku.

PaloM: Kdyžtak můžu zatím doporučovat já ;-). Zkus určitě By Your Side (tam jsou asi nejblíž Stounům) a Lions (pro změnu hodně nasáklé psychedelií), případně živák Freak 'n' Roll...Into The Fog. Ale výborný je i debut, takže se třeba časem dostaneš i k tomu ostatnímu. Stojí to za to.

Balů @ 25.03.2018 12:32:48
EasyRocker : krásně jsi to rozebral. Já to pojal fanouškovsky.
Myslím, že se obě recky hezky doplňují.
A debut je pro mne také skvělá mňamka.

PaloM @ 25.03.2018 12:40:36
Ďakujem za tipy.

EasyRocker @ 25.03.2018 12:55:30
Ahoj Palo, díky, famózní je určitě debut a ani trojka Amorica určitě není špatná, zbytek desek zase tak důkladne neznám, ale první tři jsou klasiky.

PaloM @ 25.03.2018 13:23:06
Ďakujem EasyRocker.

EasyRocker @ 25.03.2018 13:41:35
Díky za společnou vlnu nadšení k téhle parádní partě.

PaloM @ 26.03.2018 06:26:00
Od včera som rozmýšľal, ktorý video klip skupiny v minulosti často bol na MTV alebo VH1. Dnes som to našiel, ide o Remedy - zhodou okolností skladba z recenzovaného albumu >> odkaz

Hledám co tento web píše o Černých Vránách, ale kromě profilu nic.

Tak tedy...
Když jsem někdy v zimě 1991 poprvé zaslechl písně z jejich debutu, nemohl jsem věřit, že je to současná hudba. V roce 1992 vyšlo toto v pořadí druhé album, které se stalo opět hudební senzací.

Deska přináší blues-rockové melodie v šedesátkovém a sedmdesátkovém nápřahu, ovšem výsostně v autorském provedení. Ačkoli těch vlivů je více, já tam hlavně slyším průsečík kapel Free, Humble Pie a také Led Zeppelin. Jednotlivé songy nechci rozebírat, protože celková nálada alba působí velice sevřeně a přesvědčivě.

Zpěvák připomíná jak Planta, tak Marriotta - ovšem v dostatečně osobitém podání. Když se připojí ženské vokály, je tu i jižanská nálada Lynyrd Skynyrd, což jsou pro mne také pozitivní zprávy.
Kapela se stala v devadesátkach velkou senzací, což jen potvrdily koncerty s Jimmy Pagem a zeppelinovským repertoárem.

Fanouškům bluesrockové muziky mohu tuto laskominu jen doporučit.
5 *
reagovat

EasyRocker @ 16.09.2017 07:08:22
Díky Balú za revenzi, tuhle kapelu doslova miluju! Trocha famózních LedZep, trocha jihu, blues a folku a neskutečně živočišné podání...

Balů @ 16.09.2017 08:38:55
Pro mne je též přímo Zjevením!

Voytus @ 17.09.2017 12:13:22
Jedna z nejlepších amerických skupin 90. let. Cpu je snad každýmu, kdo v mým okolí poslouchá rockovou scénu - a jsem s tím určitě pěkně otravnej :-). Je totiž věčná škoda, že u nás nejsou moc známí. Ale jak vidím občas na FB a teď i tady, tak je paráda, že je náš víc.

Martin H @ 17.09.2017 12:48:42
Od Black Crowes jsem kdysi vlastnil CD Amorika. Pak jsem ho půjčil známému, který se dva dny poté odstěhoval na druhý konec republiky. Už jsem ho nikdy neviděl a Amoriku jakbysmet.

Balů @ 17.09.2017 13:51:02
Pánové dík za reakce.
A co se týče půjčování, řídím se příslovím: Co nechceš mít půjč.