Audioslave - Audioslave (2002)

Skupinu Soundgarden jsem nikdy nijak zvlášť neposlouchal, z velké grungeové čtyřky mám nejraději Pearl Jam. Stejně tak mě minula tvorba uskupení Rage Against The Machine. Ovšem spojení zpěváka Chrise Cornella a instrumentální části druhé vzpomínané skupiny, tedy kytaristy Toma Morella a rytmické úderky ve složení Tim Commerford a Brad Wilk pod názvem Audioslave mě nenechalo chladným. A když se navíc ve spojitosti s prvním singlem Cochise začalo objevovat přirovnání ke slavné skladbě Whole Lotta Love, tak bylo jasné, že desku musím zařadit do sbírky.

Těch čtrnáct skladeb, které obsahuje eponymní debutové album, je přehlídkou moderního hard rocku ozdobeného výrazným hlasem Chrise Cornella, jednoho z nejvýraznějších rockových zpěváků své generace. Cornellův hlas zde chvílemi bouří, chvílemi pláče, zní naštvaně, aby vzápětí dokázal až mazlivě pohladit. Tom Morello kolem staví nápadité riffy, vyhrávky a sóla, avšak ty zde nejsou samoúčelné, ale vytvářejí mohutnou zvukovou stěnu, jež před sebou žene a drtí vše, co se jí postaví do cesty jako v případě již zmiňované úvodní skladby Cochise. Pohromadě to drží sehraná rytmika s cromagnonským bubeníkem Wilkem. Ne zbůhdarma si ho strašáci Black Sabbath pozvali na nahrávání své poslední dlouhohrající desky.

Celá nahrávka je velice soudržná a těžko vybírat ty nejsilnější kousky. Líbí se mi burácivá Gasoline i následující What You Are, v níž je patrný onen hlasový kontrast, tedy na jedné straně něžnost, na druhé straně totální „nasranost“ na celý svět. Hitovka Like A Stone se sice tváří jako posluchačsky vstřícná rádiovka s chytlavým refrénem, ale stačí si přečíst překlad textu, který je plný odkazů na samotu a smrt, aby si vnímavý posluchač uvědomil, že démoni, se kterými Cornell neúspěšně zápolil, byli dlouhodobějšího charakteru. Osobně mám raději ty klidnější skladby, v nichž může vyniknout naléhavost ve zpěvákově hlase, například píseň Shadow On The Sun se zajímavou kytarovou vyhrávkou, nebo následující I Am The Highway evokující v americké kultuře již tolikrát zobrazené téma cesty. Ducha starých Black Sabbath ve mně vyvolává skladba Bring 'Em Back Alive s hromovým burácením v refrénu a lehce upištěným sólem.

I zbytek alba stojí za poslech, ale chce to trochu času. Zpočátku se mi některé skladby zdály podobné, leč po pár posleších si všechno sedlo. Lehkou výtku mám pouze k délce alba, přece jenom je pro soustředěný poslech lepší tři čtvrtě hodina. Jenomže co vyhodit? Cornell a spol. ode mne dostanou 4.5 hvězdičky.

reagovat

POsibr @ 08.08.2017 14:46:38
Áno, Audioslave, to bol moderný a tvrdý rock, s ktorým som sa vedel stotožniť. V Cornellovi nás, žiaľ, tento rok opustil jeden z najväčších hlasov (nielen) svojej generácie. Jeden z mojich obľúbených vokalistov, spieva už na onom svete - RIP.

Čo sa týka Morella, mám k nemu taký premenlivý vzťah. Niekedy mi jeho riffy a vyhrátky sadnú, inokedy mi to experimentovanie s efektmi absolútne nereže. Na tomto albume to je, vďakabohu, skôr prvý prípad.

Súhlasím, že albumu by prospelo skrátenie. Ja by som vyhodil možno aj 4-5 skladieb, platni by to podľa mňa skôr prospelo. Práve kvôli nadbytku piesní by som dal zrejme 4*. Ale som si istý, že Cornell a spol. mali nejaký dôvod vydať album takto.

EasyRocker @ 08.08.2017 16:02:18
Zvláštní album. Měl jsem tehdy hlavně kvůli Chrisovi ohromné očekávání. Skvostné dílo, ale možná se nemůžu zbavit dojmu, že ta sestava mohla dokázat ještě víc. Jsou to prostě striktně RATM riffy + zpěv Soundgarden, a možná jsem čekal něco víc, větší stylovou volnost. Je tam ale plno skvělých hitů.

Martin H @ 09.08.2017 18:41:31
Pánové, díky za vaše reakce. Asi se shodneme, že následující desky Audioslave už ničím nepřekvapily a pouze opakovaly již použitý model. Ale hlas to byl od pána boha.