Clarke, Stanley - Time Exposure (1984)

Rozhozenej. Takový pocit mám , když poslouchám TE, někdo namítne tak to neposlouchej, jenže já musím to dát až do konce. Deska je jak vystřižená z půlky osmdesátek, vrací se do dob mého mládí ne-li dětství. Clarke na basu válí jako bůh, každý zářez čistý a čitelný. Jeff Beck jako hlavní kytarista desky odvádí svou invenci vcelku dobře, ovšem nečekejte, že se tady jedná o kytarové veledílo. Jeff hraje na desce sporadicky. Celý sound je o synty zvuku a skoro přesných až auto bicích. Osmdesátky jak vyšitý. Dávám desce tři hvězdy, protože dvě jsou moc málo a čtryři si nezaslouží. Tři za nostalgii. Ten kdo má rád tvorbu Clarka at si TE poslechne.
reagovat

stargazer @ 21.04.2023 15:37:33
Srovnával jsem tohle album s deskou Markuse Millera, taky z roku 1984. Obě alba jsou jasným úkazem toho, co se hrálo v USA v polovině osmdesátek. Markus Miller se vydal cestou funky a popu, na baskytaru moc netlačí, kdybych nevěděl, že album nahrála basová světová hvězda, ani by mi to nedošlo. Clarkeho basa na desce Time Exprosure hraje prim. Téměř vše je jí podrřízeno, ovšem tak, aby to fungoval jak má. Clakeho hudba je tvrdší, dynamičtější, místy řízlá elektroboogie. Markusovo album je vymakanější po producentské stránce. V obou případech jsem si hudebně přišel na své.