Clarke, Stanley - Jazz Straight Up (2003)

Tohle album já mám pod názvem Standards. Úplně jiný obal, a s cd je i dvd se záznamem z natáčení - plus rozhovory. Stanley tímto titulem vyrukoval ve své diskografii poprvé. S ryze akusticky pojatou jazzovou deskou. I když v roce 1982 a 1983 se účastnil dvou čistě akustických projektů The Griffith Park Collection a Echoes of an Era, tohle album má v jeho portfólou premiéru.

Album je složeno jazzových standartů, namátkkou vyberu Monkyho I Mean You, Brubeckovu Take Five, nebo Mack the Knive, kterou by měli znát skoro všichni. Stanley si na nahrávání pozval dva muzikanty s jazzového ranku. Ten první, co velí rytmické sekci je Ndugu Chancler na bicí a o melodickou rovinu se postarala pianistka jménem Patricie Rushem, která btw spolupracovala s Johnem McLaughlinem na albu Eletric Guitarist /1978/. Trio Clarke - kontrabas, Patricie - piáno a Chancler - bicí předvádí hodinovou, expresivní akustickou show, věnovanou mistrům staré dobré jazzové školy. Výrazy typu "svižnost" a "to jim to dobře odsejpá" je v tomto případě na místě. Ta hudba, i když je v akustickém triu a songama z klasické jazzové éry mě vůbec nenudí.

Jako další vývojový posun v Clarkeho diskogrifii je album The Stanley Dlarke Trio - Jazz in the Garden /2009/ . Je to vlastně produkčně něco podobného jako tato deska, i když rozdíly jsou mezi oběma alby docela markantní. Hodnocení ***1/2 z ***** Oproti JitG trochu horší zvuk. Ale i tak - pro milovníky klasického jazzu, myslím, že velmi dobré album.
reagovat

stargazer @ 17.11.2024 09:20:45
Nahrávka vznikla v roce 2001 a pro záznam byly použity pouze dvě stopy. Clarke si v některých svých sólových vstupech pobrukuje přesně s tím, co hraje na kontrabas. Něco podobného dělal i americký jazzový kytarista George Benson. Myslím, že se tomu říká frázování.