Clarke, Stanley - 1, 2, To The Bass (2003)

Tohle album je v Clarkeho diskografii nejrozmanitější. Našly by se desky ze sedmdesátých let, na kterých je taky dost různorodého materiálu, ale tohle album jasně vede. Stanley si dal s tímto dílem načas. Ta pauza ve studiu mezi jeho předchozí solovkou East River Drive a tímto dílem je deset let. Nepočítám jeho album Standarts /nahráno v roce 2001/, které je žánrově někde jinde.

Album otvírá rappový song v podání rappera Q-Tip. O rap se vůbec nezajímám, ale v kombinaci s Stanleyho basou.....proč ne.... dobrý. Zajímavý je track Bout the Bass. Clarke předvádí různé techniky hry, do toho sampluje rytmika a celé to sedí na smyčcovém pozadí. Hair - předělávka Larryho Grahama /Sly & the Family Stone/, funky styl s hostujícím rockovým kytaristou Joe Satrianim. Larry Graham je inovátor tecniky hry slapping na basovou kytaru. Zde můžete slyšet tuto techniku v podání Stanleyho Clarka. Jako další rozmanitost na této desce je skladba Touch. Akustická live nahrávka na kontrabas, není vůbec pochybu o Clarkeho neuvěřitelném talentu. Jako další "špek" si Stanley pozval na natačení desky slavnou americkou moderátorku Oprah Winfrey. Vypráví příběh I Shall Not Be Moved. Album končí indickou meditativní skladbou Shanti /Mír/. Za zvuku sitáru se elektrické housle se pomalu a elegantně proplétají do Clarkeho jemné basové hry a obráceně. Nerozebíral jsem každý song této desky, tohle je takový nástřel zajímavostí a jisté originality.

1,2, To the Bass je skvělá, žánrově bohata práce s otisky RnB, funky, fusion, etno, jazzu, smooth jazzu, rappu, soulu, rocku/Satriani/, mluveného slova/Winfrey/.... některé skladby jsou náročnější, jiné jsou zase komerčnéjší, zkrátka jako dárkový koš. Hodnocení: Stanley měl podle mě nejlepší desky v sedmdesátých letech. Ale musím za sebe dodat, že tenhle kousek se mu povedl, dal bych 4,5 ale zvedám ma 5 hvězd. Od konce sedmdesátek nejlepší album.
reagovat