Schenker, Michael - M.S.G. [McAuley Schenker Group] (1992)

Poté, co si Schenker v průbehu roku 1990 "odskočil" jako host ke krátkodobému projektu Contraband, se mu jeho vlastní kapela doslova rozpadla pod rukama. Mann, Newton i Schopf se postupně poroučeli, jediného věrného, zpěváka Robina McAuleyho, tedy bylo nutno doplnit novými spoluhráči. Těmi se stali Jeff Pillson (baskytara) a James Kottak (bicí). V této sestavě se kapela pustila do natáčení svého třetího studiového alba, nazvaného eponymně M.S.G.

Desku otevírá tvrdá kytarová pecka Eve - žádné klávesy, žádná měkkota, jen hardrock jako řemen pro všechny, kdo o něj v tehdejší době ještě stáli. Jednoznačně jeden z nejlepších kousků na albu. Tvrdostí se mu vyrovná i střednětempá Paradise, která sice nemá hitové ambice jako předcházející skladba, ale s přibývajícím množstvím poslechů své kvality prokazuje více než dostatečně. Powerpopová stránka desky se poprvé nechá slyšet ve výrazné klávesové baladě When I´m Gone, zatímco následující skladby This Broken Heart a We Believe In Love jsou opět hlavně kytarové kousky. Druhá jmenovaná v sobě ale kombinuje to nejlepší z obou poloh alba - pojí se v ní kytarová tvrdost s chytlavým klávesovým refrénem a bez debat ji řadím ke špičkám celé desky. Skladby Crazy a Invincible spíše nemusím - odrazuje mě jejich agresivně tvrdé podání a absence výraznější melodické linky. Naopak What Happens To Me rovná se klidná, příjemně pomalu plynoucí balada, po níž přichází čas na poslední nářez na albu. Tím mám na mysli hitovku Lonely Nights s geniálně jednoduchým a přitom plným refrénem. Poslední dvě skladby This Night Is Gonna Last Forever a akustická Nightmare jsou sice nepříliš výrazné, ale zároveň nijak neurážející dílky této pop-rockové skládačky.

M.S.G, poslední klasické studiové album McAuley Schenker Group, je, marná sláva, zároveň asi jejím nejslabším počinem. Poprvé se zde nachází skladby, které při poslechu raději přeskakuji, a tento fakt bych v hodnocení měl zohlednit. Jenže na druhou stranu, většina materiálu je zde pořád prvotřídní kvality a to je pro mě rozhodující. Ideální hodnocení by pro mě bylo tři a půl hvězdičky, jenže to tu bohužel nejde. Z neutuchajících sympatií k tomuto Schenkerovu projektu tedy zaokrouhluji na čtyři.
reagovat