Unreal City - La Crudeltà Di Aprile (2013)
1. Dell'Innocenza Perduta (7:28)
2. Atlantis (Conferendis Pecuniis) (9:49)
3. Catabasi (Descensio Ad Inferos) (8:14)
4. Dove La Luce È Più Intensa (7:01)
5. Ecate (Walpurgisnacht) (8:58)
6. Horror Vacui (17:54)
- a. Le Radici Del Mare
- b. L'Assassino
- c. Nel Sonno Della Ragione
- d. Il Baratro Della Follia
Total Time: 59:24
Obsazení:
Emanuele Tarasconi - vocals, piano, Hammond organ, Moog, synthesizer, Mellotron, Chamberlin, Fender Rhodes, clavinet, church organ, Theremin
Francesca Zanetta - electric guitar, acoustic guitar, lute
Francesco Orefice - electric bass, fretless bass, backing vocals, voice (2)
Federico Bedostri - drums, timpani, percussion, narration (2)
Guest musician:
Fabio Biale - violin (1, 3)
CD Mirror Records / BTF – MRL 1006 /2013/
Pokud se podíváte na fotografii v bookletu CD (stejná je i tady, v profilu kapely) máte pocit, že díváte se do tváří dítkám sotva odrostlým školním škamnám. A mě těší, že se tomu nejryzejšímu art rocku "Made in Italy" věnují i zástupci nejmladší generace. Navíc, velmi úspěšně...
Kapela Unreal City vznikla v Parmě, v roce 2008 a jejími zakládajícími členy byli klávesista a zpěvák Emanuele Tarasconi a kytaristka Francesca Zanetta. V červnu 2012 vydané eponymní promo EP neuniklo pozornosti samotného "gurua italského progresivního rocku" Fabia Zuffantiho, který se jim nabídl jako producent debutového alba. CD La crudeltà di Aprile (volně přeloženo jako "Dubnová krutost") vyšlo v roce 2013 a sklidilo zasloužený ohlas a příznivé recenze. Básní "Pustina" Thomase Stearnse Eliota inspirovaní Unreal City se tady prezentují prvotřídním art rockem, přesně podle předlohy vytvořené již v sedmdesátých letech minulého století legendami Genesis, nebo Le Orme. V jednom z rozhovorů se Emanuele Tarasconi vyjádřil ve smyslu : "Jsme sice mladá kapela, ale nenávidíme všechny ty digitální technologie, které zaplavily hudební svět. Při nahrávání používáme pouze analogové nástroje a vybavení. Zabere to víc času, je to náročnější, ale v konečném důsledku není nic lepšího." Výsledkem je "živý" a krásně hřejivý zvuk, který ještě umocňuje zážitek z poslechu tohoto vskutku vydařeného alba.
Velmi ambiciózní debut čítá šest skladeb a necelou hodinku symfonického prog rocku, podobného současníkům "La maschera di cera", "Taproban", "Hostsonaten", nebo "La curva di Lesmo". Vrcholem alba je osmnáct minut dlouhá a do čtyř podkapitol rozdělená suita Horror vacui, ovšem vypíchnul bych i členitou a gothic horrorovou atmosférou prostoupenou Catabasi, nebo hned následující svižnou Dove la luce é più intensa. K té byl natočený i pěkný videoklip, který je možno shlédnout na ytb. Ostatně, několik týdnů se držel i v naší hitparádě >> odkaz
Zkrátka a dobře, debutové album téhle velmi mladé kapely se povedlo na výbornou a nemělo by uniknout vaší pozornosti. Muzika je to vyzrálá i velmi osvěžující a měla by uspokojit každého fanouška a milovníka (nejen) italského art rocku sedmdesátých let. Je jenom na vás, jestli jí dáte šanci...
reagovat
Brano @ 16.02.2017 11:11:31
Túto mladú taliansku skupinu mám rád,to nadšenie a oduševnenie pre muziku mi je veľmi sympatické.Je pozitívne,že používajú iba analógové nástroje čo silne pripomína 70.roky.Fandím im,oba ich albumy sú výborné a nabité energiou.Snake,dík za recenziu.
Snake @ 16.02.2017 11:29:06
Není zač, já děkuji za reakci. Od Vánoc doma suším i následující album "Il paese del tramonto", ale ještě jsem ho nerozbalil. Nejdřív jsem si chtěl pořádně naposlouchat debut. Ovšem nebudu to dále odkládat, člověk neví dne, ani hodiny. Vylezu ven, na hlavu mi ze střechy spadne kus ledu a bude po legraci...
- hodnoceno 3x
- hodnoceno 0x