Oldfield, Mike - Man on the rocks (2014)

20.04.2014 Kristýna | #

Po šesti letech, kdy tým okolo Mika Oldfielda sestavoval pouhopouhé bezduché kompilace, světlo světa spatřila nová studiová deska s názvem „Man on the Rocks“. Geniálnímu Britovi se zde podařilo letmo nastínit své současné pocity, kterým vévodí z jedné strany nehynoucí optimismus a pohoda, a ze strany druhé pak jistá smířlivost a uvědomění si podstaty vlastní existence. K nahrávání tohoto díla si Oldfield pozval úplně novou, neznámou tvář, a sice Luka Spillera, který svým sametovým hlasem značí Oldfieldovu vizi nových zítřků. Jinými slovy, toto album je startem nové etapy jeho tvorby, která už neoplývá komerčními přešlapy a monumentálními sebestřednými variacemi na téma jeho nejlavnějšího hudebního opusu.

Už jen obal naznačuje stále sílící návaly optimismu, které se velmi intenzivně přenášejí i na samotné album. Od úvodní „Sailing“ až po závěrečnou „I Give Myself Away“ jsou skladby napěchovány na posluchače velice silně působícími emocemi, povětšinou z té pozitivnější strany. Na albu vidím dva stěžejní vrcholy, okolo kterých se celý příběh točí, a které na sebe nabalují další výtečné skladby. Prvním z vrcholů je titulní „Man on the Rocks“, kde je vše dotaženo k absolutní dokonalosti a spokojenosti autorova génia. Překrásný text je v podání Luka Spillera skutečnou emoční vzpruhou, kterou člověk čas od času nevyhnutelně potřebuje. V kombinaci s tklivými akustickými kytarami a naprosto odrovnávající gradací se dle mého názoru může dost možná jednat i o jednu z vůbec nejlepších skladeb, jaké kdy Oldfield složil. Ve skladbě dostane hojně prostoru i snadno rozpoznatelná oldfieldovská elektrická kytara, která titulní skladbě nasazuje pomyslnou vítěznou korunu.
Druhý vrchol alba pro mě představuje skladba „Nuclear“, která se nese v duchu trochu jiném. Text zobrazuje Oldfielda (přeneseným významem možná každého z nás) odcizeného od všech přirozeností a krás tohoto světa a ukazuje jej jako bytost navýsost izolovanou od těchto záležitostí vinou stále nových model, jež si společnost utváří. Při silných refrénech, jaký má i „Nuclear“, zkrátka běhá mráz po zádech. Zde si jej můžete vychutnat v celém znění, celé své kráse: I'm nuclear / I'm wild / I'm breaking up inside / A heart of broken glass / Defiled / Deep inside / The abandoned child.
Obdiv a poklonu by si však zasloužily i zbylé skladby, které sice možná ve všech případech nejsou tak silné jako předchozí dvě jmenované, ale stále udržují kvalitu proklatě vysoko. Za všechny je možné jmenovat nenápadný návrat k melodice 80. let – „Chariots“ – nebo píseň o ztrátě vašich (našich) nejmilejších – Minutes. Aniž by v tom byl nějaký výrazný kalkul, Mike Oldfield vytvořil příjemně jímavé album, kde se všechny tyto skladbičky a písně perfektně doplňují.

„Man on the Rocks“ je albem jubilejním, přesněji řečeno 25. studiovým počinem. Dost možná je to i tímto pěkným číslem, že se Mike rozhodl odhodit břímě tubulárů a s blaženým pocitem na srdci konečně vytvořil desku, která přesně vystihuje jeho celoživotní odkaz a hudební filozofii. V jeho diskografii lze najít spoustu ústupků a komerčních tahů, ale stejně tak i geniální a krásná díla, mezi která, jak se domnívám, bude brzy běžně řazen i „Man on the Rocks“.

Toto album do mých očí vštěpuje slzy upřímné radosti. Podobně emotivní album, které zároveň nezní pateticky, neřkuli směšně, a také člověka naplní radostí, je pro mě skutečným zjevením shůry.
reagovat

Gerry @ 21.04.2014 15:11:42
Několik týdnů vstřebávám tohle album a přemýšlím co bych o něm napsal. Už nemusím - napsalas to perfektně i za mne. Mike se konečně oprostil od přehlcení monumentalitou (osobně považuji jeho alba od Millenium Bell za nejslabší a neposlouchám je skoro vůbec), tady konečně se vrátil ke staré pravdě, že v jednoduchosti je krása (a upřímnost). Krásná a zároveň kvalitní deska!

PaloM @ 21.04.2014 16:04:06
Mne sa toto CD tiež páči.

kali @ 21.04.2014 16:33:31
Ahoj Majku. Loni jsem ti přál k 60.narozeninám a doufal jsem, že své fanoušky potěšíš nějakou další krásnou muzikou. Bohužel, tohle, co si naservíroval v roce 2014, tak to je tedy pěkná bída!!
Kde si sehnal toho zpěváka?? Možná by bylo lepší, kdyby to zpíval Harpo, víš kterej? Jak zpíval ten hit
Horoscope, kdysi v 70.letech, to když jsi ještě natáčel fakt dost dobrý desky, Majku!!
Dal jsem jednu hvězdičku, ze soucitu a za obal.
Měj se fajn a polepši se, chlape.

PaloM @ 21.04.2014 19:58:45
kali, teba Majk s týmto albumom poriadne naštval. Pri každej príležitosti mu to dáš pocítiť :-))

Publius Enigma @ 21.04.2014 20:16:15
PaloM, nezastávam sa Kaliho, ale toto je podpriemerná vec. Dokonca aj taká otrepaná Moonlight Shadow má stále väčšie čaro ako celý tento album s tým polobuzerantom za mikrofónom. Milujem 70.roky v jeho tvorbe, ale čo je moc, to je moc. Jedna hviezda.

Borek @ 21.04.2014 20:27:25
Nerozumím termínu "polobuzerant". To jako že bisexuál?

PaloM @ 21.04.2014 20:28:10
My sme to už s kali prebrali, proste mám rôzny názor. No problem. Toto sú však zbytočne silné slová, aj 4%-tní majú nárok na pokoj a netreba ich takto urážať.

Musím pochváliť Kristýnu, lebo jej hodnoteniu rozumiem a mám podobne pozitívne pocity pri počúvaní pesničiek s dobrou náladou. Mike nemusí každým albumom dokazovať aký je borec, on to už dokázal. Toto je pohodička, relax, hudba k žehleniu, vareniu, či ťukaniu do klávesnice alebo iba tak sa vyvaliť na pohovku s pohárom alebo bez a nechať plynúť čas.

kali @ 22.04.2014 05:16:34
Palo, naštval-nenaštval, hlavně zklamal. A to se považuji za "oldfieldovce", mám jeho alba téměř komlet. Tohle v mé sbírce nikdy nebude.

PaloM @ 22.04.2014 06:00:39
kali, OK, však ja s tvojim názorom nemám problém. Od Oldfielda som už nič nečakal a možno preto ma tieto "pesničky" potešili :-)

Gerry @ 22.04.2014 16:05:21
Bohužel, tohle je problém, se kterým se tu střetáváme dnes a denně. Jak není deska komplikovaná, mnohovrstvá, průnik nejméně 4 stylů ....tak je špatná. Z hudby se vytrácí radost, pohoda.... kdysi jsem tu obhajoval poslední placku mých milovaných Pink Floyd, kteří tu dostali jmen jen proto, že nepřekročili stín své velké čtyřky....ale proč by museli? Tohle je tentýž případ. Proč by nemohl Oldfield složit jednoduché skladby jen pro radost a pohodu?

PaloM @ 22.04.2014 16:20:40
Gerry, tak to nejako aj ja vnímam.

kali @ 22.04.2014 16:21:20
Klidně může skládat pro radost, pohodu, klid a pro peníze. Mě ta deska přijde špatná a to je celé. Sdělil jsem svůj názor. Jsem zvědav, kolik opusů budou hrát z této desky rádia.

aselzesarp @ 22.05.2014 14:52:48
Sice jsem od té desky nedostal to, co jsem čekal, ale takhle na ni nadávat? Proč by měl Oldfield dělat další a další složité kompozice? Udělal jich už dost. Je dobré, že je takhle všestranný a umí napsat i melodické písničky. Nevidím v tom problém. A je jasné, že nebude na vrcholu v šedesáti letech, jak si to jako představujete? Průlomové věci tvoří umělec v mládí. Pak už mozek prostě tak nefunguje. Nedokážete se s tím smířit? Já jsem vděčný třeba za to, že nám dal Amarok. To podle mě od něj čekal málokdo, že ještě něco takového nahraje. A přece se tak stalo. Tak mu dejte pokoj :-)