Anderson, Ian - Homo Erraticus (2014)

Jak začít? Tuhle desku, narozdíl od minulé, už vnímám jako čistě autorskou Andersonovu věc a přesto, že zvukově jde ve stopách Thick II., koncepčně vlastně taky, hudebně se už posouvá stranou, ale od Ianova kompozičního stylu žádnou velkou změnu nečekám, spíš řadu překvapení a dalších kvalitních individuálních výkonů.

Námětem alba Homo Erraticus (Člověk toulavý) jsou klíčové okamžiky britské historie od doby kamenné až do blízké budoucnosti. Hrdinou/vypravěčem je mimo jiné neolitický osadník, kovář, mnich, výběrčí mýta, či Princ Albert. Občas zazní starobylá angličtina a latina. Patnáct skladeb je rozděleno do tří nestejně dlouhých částí Letopisy, Proroctví a Odhalení. Například v písni Enter The Uninvited stihne Ian za čtyři minuty propojit nejžhavější současnost i časy římských legií. Album sice nabízí melodie, které jako bychom již znali, ale v textech je Anderson nápaditý, vtipný, malinko kousavý.

Sestava se drží odminule stejná a hned zkraje je tu zvláštní atmosférou vystavěný kousek Doggerland nepostrádající kvalitní melodie, zajímavou paletu nástrojů i zapamatovatelný refrén. Ve třetí Enter The Uninvited vyznívá hromové téma alba, neustálé změny tempa, obskurní flétnová melodie i geniální hammondy. Staroanglická hudba vmontovaná do Puer Ferox Adventus a především Meliora Sequamur (použití flašinetu, latiny)působí úchvatně dobově, druhý vokál Ryana O'Donnella dodává písni otisk jedinečnosti a velké působivosti. Akordeón a piánové melodie Johna O'Hary vévodí písním The Turnpike Inn a The Engineer, pocit vítězství zažívám s The Pax Britannica. Ráda mám i desátou klidnou After These Wars, melodickou The Browning Of The Green, nebo tajemný závěr Cold Dead Reckoning.
4,5*
reagovat

Balů @ 05.10.2016 12:12:21
Tak toto album jsem ještě neslyšel, ale mohu rozhodně doporučit Andersonovo sólo
The Secret language of birds z roku 2000-prostě bomba !

Jarda P @ 05.10.2016 13:12:53
A Rupi´s Dance je ještě lepší!

Balů @ 05.10.2016 13:29:35
pro mne srovnatelné.

zdenek3 @ 05.10.2016 19:37:58
Kamilo, no nepřijde mi to nějak nadšené hodnocení, i když 4 a půl je ok. :))))

Pusť si to víckrát a s odstupem a ono to dojde, jaký je to super dílo.

horyna @ 06.10.2016 09:13:21
Anderson si pořád drží vysoký hudební standart a jestliže hlasově na živo už nestíhá, studio dokáže divy, hold je to už taky pán v letech. Díky bohu za takovéto nahrávky, vedle který poslední veci od třeba U. H. blednou závistí.

kamila @ 06.10.2016 16:54:26
zdenek3: z desky radost mám velikajznou, pravda, není ještě úplně zažitá, neposlouchám ji příliš často, ale Anderson stvořil další vrcholný dílko a já mu za něj děkuju. Ještě sem si vzpoměla, že o desce jsem se dozvěděla nějak těsně před jejím vypuštěním a zírala co je to za blbost, že by Ian hned po dvou letech zase něco vydal.

Na jiném místě se Kamila a jiní rozplývají na skvělým dílem Thick as a Brick 2: Whatever Happened to Gerald Bostock?
Jistě je to opravdu vzrušující dílo a jsem rád, že se IA nestalo to, co se často stává při tzv. pokračování nějakého stěžejního díla, kdy je to více méně vykrádání sama sebe a skoro vždy je to slabota.

V posledním počinu IA = Homo Erraticus, se zopakovala skvělá sestava z T.A.A.B.2, jen přibyl do sestavy druhý hlas, Ryan O'Donnell.
Osobně jsem se obával na obou počinech IA, chybějícího stálého a vynikajícího člena Martina Barre-ho. No nakonec to ani tak nebolelo, jak je slyšet ve výsledku obou desek.
V Homo Erraticus se dle mého skromného názoru IA a spol. vrací tak trochu do doby Nigh Cup-u od JT. Toto dvojalbum není moc "profláklé", ale jsou tam vynikající věci.Ostatně recenzi jsem na ně psal před, ufff 9 lety. A v HE je dost slyšet některé podobnosti.
Celé album ,které se skládá z hlavních tří částí, je celkově velmi kompaktní a má opravdu tah na branku a myslím si, že je celé skvěle zaranžované.
Nemohu si pomoct, ale mně osobně se líbí víc jak T.A.A.B.2.

Bez váhání

reagovat

Jarda P @ 22.09.2016 05:56:19
Ač velký obdivovatel Andersoba a Jethro Tull, tato deska mě v době vydání neoslovila. Možná to způsobil i úděsný zážitek z jejich koncertu. Asi se k ní ještě vrátím.

horyna @ 22.09.2016 06:10:29
Andersonůh hlas tu na mne útočí v pravidelných rytmech a je to jen dobře, u mne se i tato deska hodně povedla, sice krapet míň než předešlá, ale v jeho letech tvoří pořád vysoce sofistikovanou mjúzik, ne každý tohle může říci.

zdenek3 @ 22.09.2016 08:37:44
JardaP

Chápu tě. Před mnoha lety jsem byl na koncerte JT v levém křídle na Výstavišti. Patří to dodnes mezi mé koncertní můry. Po koncertě jsem si JT dost dlouho taky nepustil. Jestli hráli dobře a byla jen úděsná akustika hluko - kulovita nebo hráli i oni napikačku,to asi nikdy nezjistím. Osobně doma (skoro) žádné live desky nemám. Prostě mám rád co nejdokonalejší hudební dílo a nemám rád rozptylování ohledně šumů, výkřiků a já nevím čeho. (proto taky LP pouštím jen někdy).
Ono stačí, že zvuk studiových konzerv nebývá často moc extra.
U JT a IA je kvalita CD a LP ale na hodně dobré úrovni a to i dnes.

HE stojí za klidné poslechnutí a pokud máš rád JT všeobecně, nemůže se ti nelíbit. Aspoň za 3,5* určitě.

Jarda P @ 22.09.2016 10:47:06
Zdenek3: já byl na nich loni v Pakulu a byla to hrůza, hlavně Ianův zpěv (spíše deklamace než zpěv). Ale i kapela nesnesla srovnání s JT s Barrem, byl to takový slabý odvar. Homo Erracticus ještě určitě zkusím.

kamila @ 22.09.2016 11:14:27
zdenek3: mě předběhl, desku si už pomalu chystám, dlouho jsem ji neslyšela a tak se nechám překvapit

Petr_70 @ 22.09.2016 11:18:29
Jarda P
Byl jsem rovněž přítomen na vystoupení JT v sestavě s Barrem i bez něho a nemohu než souhlasit.
Ale je třeba na rovinu říct, že nahradit kytaristu formátu Martina Barreho není rozhodně jednoduché.