Anderson, Ian / Homo Erraticus (2014)

Jak začít? Tuhle desku, narozdíl od minulé, už vnímám jako čistě autorskou Andersonovu věc a přesto, že zvukově jde ve stopách Thick II., koncepčně vlastně taky, hudebně se už posouvá stranou, ale od Ianova kompozičního stylu žádnou velkou změnu nečekám, spíš řadu překvapení a dalších kvalitních individuálních výkonů.

Námětem alba Homo Erraticus (Člověk toulavý) jsou klíčové okamžiky britské historie od doby kamenné až do blízké budoucnosti. Hrdinou/vypravěčem je mimo jiné neolitický osadník, kovář, mnich, výběrčí mýta, či Princ Albert. Občas zazní starobylá angličtina a latina. Patnáct skladeb je rozděleno do tří nestejně dlouhých částí Letopisy, Proroctví a Odhalení. Například v písni Enter The Uninvited stihne Ian za čtyři minuty propojit nejžhavější současnost i časy římských legií. Album sice nabízí melodie, které jako bychom již znali, ale v textech je Anderson nápaditý, vtipný, malinko kousavý.

Sestava se drží odminule stejná a hned zkraje je tu zvláštní atmosférou vystavěný kousek Doggerland nepostrádající kvalitní melodie, zajímavou paletu nástrojů i zapamatovatelný refrén. Ve třetí Enter The Uninvited vyznívá hromové téma alba, neustálé změny tempa, obskurní flétnová melodie i geniální hammondy. Staroanglická hudba vmontovaná do Puer Ferox Adventus a především Meliora Sequamur (použití flašinetu, latiny)působí úchvatně dobově, druhý vokál Ryana O'Donnella dodává písni otisk jedinečnosti a velké působivosti. Akordeón a piánové melodie Johna O'Hary vévodí písním The Turnpike Inn a The Engineer, pocit vítězství zažívám s The Pax Britannica. Ráda mám i desátou klidnou After These Wars, melodickou The Browning Of The Green, nebo tajemný závěr Cold Dead Reckoning.
4,5*

» ostatní recenze alba Anderson, Ian - Homo Erraticus
» popis a diskografie skupiny Anderson, Ian