Galahad - Battle Scars (2012)

Před týdnem jsem si pořídil do sbírky další album od Galahad. Měl jsem ho už natestované z YT společně s Beyond The Realms Of Euphoria. To však tak povedené není. Že by drobky z nahrávání Battle Scars? Jednička je výborná. Kluci se s tím moc nepářou, celek zní vyváženě a živelně. Jde o moderní progmetalovou desku s výraznou melodikou a libozvučnými refrény.

Titulka je celkem oby, ale skladby Singularity, Bitter And Twisted, Suspended Animation a přesvědčivá Beyond The Barbed Wire se povedli. Nejlepší je instrumentální Reach For The Sun, která jakoby pomalu pootevírá okna do temného neprobádaného vesmíru. Zpěvák Stuart Nicholson na albu podává naprosto strhující výkon. Jeho styl frázování a vyumělkované melodické refrény desku drží pohromadě.

Při poslechu desky jsem přemýšlel, kam Galahad zařadit. Nejblíž určitě k Threshold. Podobně nabroušené kytary, podobně velkolepé refrény...........Threshold.
reagovat

horyna @ 11.09.2019 08:11:47
Být tam toho metalu krapet méně, nezlobil bych se. Ale ano souhlasím, dost dobrá prácička. A ohledně těch Threshold, nepřemýšlel jsem o tom, ale proč ne.

horyna @ 12.09.2019 06:54:24
johny díky za tip. Díky tvé recenzi jsem si včera hodil dle mého Gallahad-ovský majstrštyk - desku Sleepers a bylo to úplně uchvancancující. Zpěvák dost často zní jako by Fishovi z pusy vypadl, ale hudba úžasná a zpěv vlastně také. Tak, jak zní Sylvan po-Gabrielovsku, zní Nicholson po-Fishovsku.

muf @ 06.09.2020 11:46:53
Zrovna si vychutnávám tuto krásnou věc. Zpěv je fascinující. Mám rád mnoho kapel z různých konců světa. Poslední dobou u mě vedou UK, norské, polské, holandské a australské. Jedno mají ale Britové navíc: angličtina. Do ucha tak lahodí, že hudba dostává jiný rozměr. V Galahad se míchá IQ s Arenou a Threshold. Skvělý mix se spoustou nových a neotřelých nápadů. V jejich podání velmi originální.

Tak přesně takhle by mělo znít moderní progresivní album. Jde o desku, kterou není tak snadné zaškatulkovat a vlastně to není ani potřeba. Gallahad se už několikrát dokázali vymanit ze stylové okleštěnosti a svými pracemi dostatečně rozčeřit britskou progresivní vodu.

Rok 2012 kdy album Battle Scars vychází není pro kapelu příliš radostný. Jen o pár měsíců dříve umírá baskytarista Neil Pepper na rakovinu. Nahrávací sekvence k tomuto i následujícímu počinu Beyond The Realms Of Euphoria vydanému vzápětí stejného roku ještě se sebezapřením odehraje, avšak ve věku 44 let odchází z tohoto světa.

Tíživě neradostná atmosféra doprovázející ono nahrávání se kupodivu v hudbě Galahad příliš neprojevuje. Deska kráčí zcela vzpřímeně ve stopách svého předchůdce, famózního, o pět let dříve narozeného Empires Never Last.

Galahd nemají v popisu práce přehnanou kreativitu ani netouží přehrát tuny not od východu na západ. A přeci jsou jedineční. Jejich pojetí je zajímavé svým hrdým přístupem a svěžestí. Dokáží zábavně spojit tvrdost s melodikou. Nekonvenčními, elektronicky neučesanými přelivy vyzdobí svoje kompozice jako dítě vánoční stromeček. Nemusí to vypadat perfektně, ale funkčnost to plní naprosto přesně. Z písní čiší teplo i chlad, smutek i radost. Řada klávesových ornamentů vychází velice libozvučně, melodie nezní prvoplánovitě a vokál Stuarta Nicholsona nese pečeť jedinečnosti. Neznám nikoho, kdo by se mu způsobem frázování a barevnou škálou podobal. Hudba Galahad působí jako majestátní zahrada prorostlá silnými riffy a působivými melodiemi.


Galahad podobně jako sousedé Pendragon nastolují cestu moderny, v níž rozšířili svůj zvukový arzenál o nové možnosti. Jejich výraz je temný a přec jasný jako roztažené perutě bílé holubice.
reagovat

john l @ 17.03.2018 10:05:42
Horyno skromné dík za další Galahad. Tuhle kapelu jste pro mě objevili společně s Branem. Než se tady začala objevovat vůbec jsem netušil, že někdo takový existuje. Přes pc jsem si dal tu práci a pozorně poslechnul obě alba vydaná roku 2012.
Battle Scars se mě zdá o něco lepší. Teda možná ne lepší, spíš přístupnější, pro mě přijatelnější.
Pořád jste tady strašili s moderními vlivy a eletronickými prvky, ale vyjma pár stop, není na BS po podobných"netaktnostech"ani památka.
Hodnotil bych ju podobně.

horyna @ 17.03.2018 13:50:41
Mě Battle Scars celkem překvapila, čekal jsem mnohem větší modernu. Pokud ji budeš chtít shánět, v Music Records není problém. Já tam mám pořád objednanou novinku s další várkou, ale už se mi nechce čekat a docela se těším, až ji otestuju.

john l @ 17.03.2018 16:14:05
Ani k nové desce jsem se zatím nedostal. Muziky je tolik, takže pěkně popořadě. Automaticky předpokládám že bude přinejmenším stejně kvalitní jako Battle Scars.
Na Galahad se mě líbí jejich nekonvenčnost, neberou se přehnaně vážně a dokáží pořádně promíchat styly. Alespoň v rámci prog škatule rozhodně.
Ty jejich začátky za moc nestojí, ale postupně se dokázali vypracovat a až vedle sebe postavím Seas of Change a novou Arenu, bude jasný kdo je král ostrovního progu.