Numi, I - Alpha Ralpha Boulevard (1971)

I Numi jsou jednou z mnoha téměř zapomenutých italských skupin a nebýt archeologického nadšení některých malých vydavatelství, neštěkl by po ní dneska ani pes. Vznikla koncem šedesátých let a jediné album na jejím kontě pochází z roku 1971. Hudba na desce Alpha Ralpha boulevard někdy bývá ocejchovaná jako proto prog, ale já bych byl v tomhle směru trochu zdrženlivější. Za progresivnější kousek dala by se označit ještě tak úvodní, osm minut dlouhá titulní píseň, zbytek je prostě melodický a psychedelií ochucený rock.

Úvodní skladba těží z kontrastu křehkých a fortelněji odehraných pasáží. Vokály i melodie jsou tu pěkné a celé to podbarvují dobově znějící klávesové nástroje. Má nejoblíbenější je hned následující San Miguel, což není nic jiného, než kouzelně melodická písnička s výborným refrénem, vyšperkovaná několika kytarovými sóly. Koneckonců v podobném duchu nese se i La nuova et a malou změnu přinese teprve až čtvrtá píseň Luca e gloria per te. To už je psychedelie jak vyšitá. Tempo je loudavé, vláčné a dokonale hypnotizující svou monotóností, kytary kvákají o 106 a Beppe Tiranzoni trochu zamachruje sólem na Hammond organ. V instrumentálce Fuma materiae progredientis se předvede hlavně šprajcna, nebo-li příčná flétna a tak se člověku v hlavě chtě nechtě urodí celkem nesmyslné porovnávání s Jethro Tull. Předposlední a trochu dramaticky tíživá skladba 325 nabídne opět pěkný refrén a závěrečná Alpha Ralpha reprise odlehčení v podobě čistokrevného rock´n´rollu.

Je to dobrá deska, ale s velmi špatným zvukem. Původní záznam se nejspíš nedochoval a tak je cd udělané ze značně ohraného vinylu. Chřestí to a praská, špatně zní hlavně činely a sykavky ve vokálech. Jak však v jednom rozhovoru prozradil bubeník Furio Sollazi, nebyl to po zvukové stránce žádný zázrak ani v době vydání.

Tříhvězdičková raritka pro fanoušky a sběratele, kterou v nejnovější reedici vydal label AMS v roce 2009. Ta moje je Akarma, 2002.



reagovat

hejkal @ 21.01.2015 07:55:00
Hudbu I Numi poznám iba zo sampleru Italian Prog, ktorý bol súčasťou rovnomennej knihy od Croceho. Sú tam dve skladby, na albumoch neprítomné. >> odkaz

Vďaka za recenziu, taliansku scénu som si zamiloval.

Snake @ 21.01.2015 08:37:09
Tak to bude asi pěkná rarita, protože v biografiích a rozhovorech jsem se o nevydaných skladbách nic nedočetl. Singl měl obsahovat nějak upravenou verzi skladby 325. Jestli mohu, doporučuji ti k přečtení rozhovor s Furio Sollazim na stránkách italian prog. Je úplně dole, pod profilem kapely a je opravdu zábavný. První mix jejich desky byl prý tak hrozný, že se zabarikádovali ve studiu, techniky vzali jako rukojmí a nepropustili dřív, dokud nedošlo k nápravě :)

Každopádně, byť ta placka není ničím dosud neslyšeným, nebo ohromujícím, je to fajnovej melodickej rock a dobře se poslouchá. Děkuji za odezvu.

hejkal @ 21.01.2015 08:49:41
Augusto Croce pri tvorbe sampleru (a knihy) komunikoval priamo s členmi kapiel a hľadali nahrávky, ktoré ešte nikdy nikde neboli alebo staré single predtým na CD nevydané.

Snake @ 21.01.2015 09:01:38
Tak to jo. Velmi vzdáleně mi to připomíná situaci kolem knihy Bigbít pánů Lindaura a Konráda. Ti také po pamětnících sháněli staré záznamy a byť byly někdy opravdu špatné kvality, objevily se na cd přílohách. Rarity.