Laser - Vita sul pianeta (1973)

CD Mellow Records ‎– MMP 111 /1992/

Škaredější obal abys pohledal, ale muzika je to dobrá. Dokonce dost dobrá. Jediné album římských Laser vyšlo v roce 1973 a je další typickou položkou italské, překotně se rozvíjející rockové scény. Hudba osciluje od pozvolna umírajících šedesátek, přes psychedelii, až po hard rock a je to (pochopitelně) komplet v italštině. Nechybí koňská dávka přívětivejch - až (ehm) popově vlezlejch melodií a hlavně, jižanská vášeň a temperament. Místy je to neuvěřitelný divadlo a falsetem zpívané vokály kolikrát dosahují doslova závratných výšek. Hned mi to připomnělo stylově podobně zaměřené Ricordi d'Infanzia, I Raminghi, nebo J.E.T. Prostě klasika...

V roce 1973 už to v Itálii jelo naplno a vydavatelé ty desky sekali jak Baťa cvičky. Celá řada je jich nezapomenutelných a klidně se může rovnat s tím nejlepším ze světové scény - Io sono nato libero od Banco, Photos of ghosts hvězdných PFM, Felona e Sorona romantiků Le Orme, nebo Zarathustra legendárních Museo Rosenbach. Ještě větší množství je jich však daleko "obyčejnějších", nahraných ve spěchu a s minimálními zkušenostmi a vybavením. Ty většinou úplně zapadly a podobně je to i s albem Vita sul pianeta. To se v porovnání s výše uvedenými krčí v koutě, jako všemi odstrkovaná a nemilovaná Popelka. Tři z pěti zúčastněných zpívali, ale nejsem schopen ty hlasy přiřadit ke konkrétním členům kapely. Jeden má takřka operní nátisk, druhej ječí, jak Viktorka u splavu a ten třetí má taky dost. A spolu dohromady vytvářejí antickou tragédii doslova kolosálních rozměrů. To svoje "mangiare" (Sconosciuto amico) zpívají s takovou vážností, až se tomu člověk musí smát a divím se, že u toho neprskali smíchy.

Laser hráli v sestavě dvě kytary, klávesy a basa s bubnem, ale není to žádnej virvál. Kromě úvodní, pět a půl minuty dlouhé Vita sul pianeta mají všechny písničky do čtyř minut a nějakejch dlouhejch instrumentálních pasáží se tady člověk nedočká. Tempo je tu vesměs docela vláčné, ale melodie kouzelné. Tohle talijáni prostě uměli. Těch hardrockových výbojů tady moc není, je to spíš kříženec beatu s psychedelickým popem a na rok 1973 je to album svým způsobem docela regresivní. Nemůžu si pomoct, ale na svoji dobu zní už fakt docela zastarale. Ovšem to neznamená, že by nebylo dobré. Mě se líbí a myslím, že fanoušci italského rocku na tom budou podobně.

Původní vydání alba Vita sul pianeta patří mezi nejvzácnější kousky italské rockové scény, údajně bylo vylisováno pouhých 130 kopií, které se navíc vůbec neprodávaly z důvodu totálního nezájmu ze strany vydavatele. Sběratelé jsou za ně ochotní vysolit klidně i 2500 Euro, kdyby ovšem byly v nabídce. Na discogs není ani jeden kus a při pátrání po webu jsem se dozvěděl zajímavé věci. Prej ho někdo koupil na blešáku, za 2000 lir a později prodal za 2000 €. Jinej nešťastník prý našel tři kopie ve sklepě, které rozdal v domnění, že jsou bezcenné... Tohle všechno jsem si přečetl na vynikajícím blogu John´s Classic Rock a sám autor stránek nabízí za originální kus vlastní ledvinu.

Inu což, naštěstí tady máme reedice. Na vinylu dvě (Akarma a AMS), na CD tři. Moje vydání od Mellow Records z roku 1992 bylo tím úplně prvním a neobsahuje víc, než černým písmem potištěnej kotouček a booklet ve formě listu papíru. Sehnal jsem ho teprve letos v únoru, v perfektním stavu a jsem šťastnej, že ho mám. Původní studiové pásy jsou nenávratně ztraceny a tak je to udělané z vinylu, ale zvuk je až překvapivě dobrej. Podle bubeníka Antonella Mussa se to přitom nahrávalo v hrozném kvaltu a bez možnosti opravy. Výsledný záznam je tak víceméně jednou velkou improvizací...

Po hudební stránce to není nic převratného, ale atmosféra, melodie a taková ta milá naivita "early seventies" jsou bezva. Slabší čtyřka.



reagovat

The Paul @ 01.10.2019 21:02:03
Ahoj Snake, jasné, dokonalá ukážka RPI jednoalbumovky... s recenziou súhlasím. Len malá poznámka - ten pôvodný vinyl si ešte podhodnotil. Myslím, že by sa predal aj za 5000e... keby bol v ponuke... ;-)

Snake @ 02.10.2019 14:37:05
Zdar. Vycházel jsem z informací na stránkách John´s Classic Rock, ale co by ne. Takovej zapálenej sběratel je kolikrát všehoschopnej. I zabít ;)
Tebe zajímá italskej prog rock ?

The Paul @ 02.10.2019 19:36:43
Sevas, jo, RPI je moja srdcovka. Začalo to tak, že mi kolega (warezista) dal nejaké RPI mp3 nech mám ku práci... pamätám, že ma to hneď chytilo... tuším Apoteosi, Maxophone a debut od Osanny...
RPI je bezodná studňa skvelej hudby...
Mám v zbierke aj zopár first press na vinyloch...

Snake @ 03.10.2019 20:10:45
Bezva, jsem rád za každého fanouška italského progresivního rocku. Já si vystačím s cédéčky, ale sbírám je o to pilněji a už se mi podařilo sehnat aj pár rarit. Poslední dobou už sem moc nepřispívám, protože jsem línej vyrábět další a další profily. Kdyby sis chtěl pokecat o R.P.I, najdeš mě na rockovica.com

Talianska skupina Laser si hovie v zemi zabudnutia, krajine nevedomia a pod. dobrých štyridsať rokov, rozhodol som sa preto, že ju musím prebrať z bezvedomia a vraziť pod nos aj v našich končinách. Kapelu som spoznal vďaka labelu Akarma, ktorý k cédečkam pribaľoval vždy aj katalóg s vyobrazenými obalmi toho, čo táto pirátska spoločnosť vydávala. A tak nevkusný červený obal so žltým nápisom si jednoducho v záplave umeleckých diel nešlo nevšimnúť. Pravda, k albumu Vita sul pianeta som sa dostal až po mnohých rokoch, vďaka talianskej značke AMS. A verte, neverte, táto hudba si ma získala hneď prvým počúvaním. Prečo?

Po nejakých space recitáloch sa na poslucháča vrhne príjemná artrockovo zaonačená skladba Vita sul pianeta. Akoby som počul to najlepšie, čo zdobí taliansky artrock 70. rokov. Melodika, vypätý emocionálne nadržaný spev, slovom, klasika. A k tomu radno zarátať aj nekompromisnú sólovú gitaru, ktorá zvláda ako melodické vyhrávanie, tak prskanie kyseliny á la Votrelec (kto pozná kultové sci-fi filmy, vie). Tak úžasne ladený úvod albumu som už dlho nepočul. Non vede la gente neváha ani okamih, okamžite prinúti gitaristu, aby sa poihral, na to, že je to tvrdé, si zvuk uchováva príjemnú vzdušnosť. Na nástroje stratené v hluku a šume zabudnite, všetko počuť akoby ste zízali do kryštálovo čistej pokojnej hladiny horského oka na mieste, kam nedorazil ani len náznak smogu, nieto ešte civilizácie. Sconosciuto amico sa upokojí ako slon po mamutej dávke uspávacieho prostriedku nadobudnutého od žičlivých lovcov kdesi na safari. Počas melodramatických refrénov mám dojem, akoby sa celé stádo vlastníkov klov a chobotov rozhodlo zriadiť v danom čase a priestore nové slonie pohrebisko. Dove andremo? plynulo nadväzuje, klávesy budia dojem „symfonična“, napokon sa to svižne rozbehne, nemôžem si pomôcť, celé je to také operne dramatické. Spevák mi miestami pripomína Jumbo, hudba nezaprie oporu v Banco Mutuo Soccorso alebo Alphataurus. Inými slovami, je to pecka. L’ultimo canto del killer má opäť priam hardrockový úvod (však aj otvára pôvodnú druhú stranu platne), spevák sa v slohe tvári, že hlasivky si vykričal už v pred desaťročiami, zdatne mu sekunduje chripľavá gitara. Vo výsledku tu máme najtvrdšiu skladbu albumu. Hardrock koketoval s klasikou už kdesi v 60. rokoch, pokus o niečo podobné (navyše v prehnane expresívnom „talianskom“ podaní) prináša Corri uomo... a dobre jej tak! Eri importante si ani nevšimnete, že už začala. Muzika skladbu za skladbou prirodzene graduje, ani sa mi nechce opakovať, ako „prehnane“ to kapela berie. Alla fine del viaggio celé dielo zavŕši veľkolepým spôsobom, pri ktorom bledne nejedna „shakespeareovská“ dráma. Potiť krv a páchať emocionálnu genocídu za hranicami príčetnosti takto dokážu len Taliani.

Keby chcela extáza materiálne vypodobenie, zvolila by nepochybne tento album. Neobjektívna päťka je na mieste, už len preto, lebo po tomto archeologickom kúsku ani pes neštekne.
reagovat

Snake @ 22.05.2015 18:28:39
Hejkale zdar, to jsi mě tedy zase jednou dostal. Poslední dobou se spaghetti progu docela intenzivně věnuji, ale nevzpomínám si, že bych o Laser někdy byť jen škobrtnul. Díky za recenzi a desku si určitě poslechnu. Na ytb visí, autor Prog Italy ani tentokrát nezklamal...

hejkal @ 24.05.2015 07:19:28
Som rád, že som mal možnosť niekoho obohatiť. Prípadne daj vedieť, ako sa ti páči.

Snake @ 25.05.2015 10:02:23
Páči. Vlastně všechno je tady typické. Délka ( necelých 32 min. ), melodie, expresivní zpěv ( zvlášť ve výškách je to hotový ultrazvuk ) i to italské melodrama. Je mi záhadou, proč zrovna Laser zůstali v zapomění, ale je to raritka a vydavatelé si ji podle toho cení :( Nezbyde než sledovat aukce, třeba se časem něco objeví...

Jardo @ 26.05.2015 11:13:12
Laser ma zatiaľ nezasiahol, ale mohlo by sa to zmeniť.