Pineapple Thief - Magnolia (2014)

Až nedávný velkolepý koncert britských Pineapple Thief na půdě brněnské Melodky ve mě strhal veškeré obavy z kvality předchozích děl kapely a pár minut po jeho konci jsem běžel ke stánku obloženému jejich zbožím a nakupoval a nakupoval. A že bylo z čeho vybírat. Kapelou, která má na kontě jedenáct studiových alb, jsem patřičně rozšířil domací fonotéku a jedním ze zakoupených děl bylo i album Magnolia.

Svůj melancholický přetlak dává na odiv ve dvanácti hodně zdařilých kompozicích, z nichž přinejmenším tři čtvrtiny aspirují na to nejlepší, s čím doposud kluci z hrabství Somerset přišli. Časy začátků kapely, kdy se usazovala na nezávislé britské scéně, jsou dávno pryč a veskrze zapomenuty. Nový směr si říká progresivní rock a vyvěrá z pocitů a zážitků, představ a imaginací. Tady se nehraje na žádná pompézní progresivní aranžmá, ani na velkolepou přehlídku hráčské techniky. Progres P. T. se nachází uvnitř, v nitru každého účastníka této nahrávky, v jeho momentálních stavech i pohledech ven na okolní svět.

Nasekat na jednu desku velký počet melodických vyhrávek není nemožné, ale aby se vám pořádně rozprostřely v mozkovně a s každým dalším poslechem se míra závislosti na nich prohlubovala a vám přecházel po těle pocit ukojení, to chce už dostatek kumštu. Zpěvák, kytarita, hlavní skladatel a neúnavný tahoun Bruce Soord si vás svým líbezným hláskem postupně omotává okolo prstu a otevírá vaše zhrzená srdce.

První dvojice skladeb Simple As That a Alone At Sea útočí takřka ihned a emočně velkolepě. Ale to nejkrásnější čaro hudby Pineappple Thief je skryto v rozmezí písní 3-7 a dále 11 a 12. Cit, s nímž je v těchto skladbách operováno prostřednictvím symfonických vzorců, které tu tvoří silná smyčcová sekce, je andělsky nadpozemský. V těchto místech našlapujete jen polehoučku, napůl spíte, napůl bdíte a váš tep se enormně zklidňuje. Máte pocit stavu beztíže a vaše víčka se pomalu zavírají. Usnout uprostřed té nádhery by ale byla velká chyba, sami by jste se připravili o vzácné okamžiky štěstí.

Dnes mě velice mrzí, že jsem desce následující udělil pouhé 4*. Magnolii vtisknu hvězd pět a kdyby šla bodová stupnice ještě posunout, dostala by dnes Your Wilderness šestku.
reagovat

steve @ 20.09.2017 09:10:22
Magnolia je takový předstupeň k desce Your Wilderness, která je ale z úplně jiného pocitového těsta. Zajímavé na ní je, že tu Soord zpívá rozdílnou technikou, avšak stejně působivě.

The Pineapple Thief – „Magnolia“. Nejlepší nahrávka roku 2014? Přinejmenším.

Britským Pineapple Thief se podařila zajímavá věc, a sice působivě skloubit indie rock s progresivními postupy – tak, že to nezní samoúčelně ani vykalkulovaně. To z nich jistě dělá jednu z nejoriginálnějších a nejosobitějších kapel současnosti. Tam, kde klasický progresivní rock působí chladně a odměřeně, Pineapple Thief vystartují s perfektní melodií, a tam, kde indie naráží na žánrové mantinely a začíná se transformovat v obyčejnou devadesátkovou kytarovku, tito Britové dají trochu matiky. No není to krásné?

„Magnolia“ není rozjařená a „hopsavá“ deska, jak je zvykem u děl současné (neo)progové scény. Dá se říci, že je spíše pravým opakem. Pokud zrovna depkaříte a hledáte spřízněnou duši, která vašemu stavu porozumí, pak album „Magnolia“ přináší takové duše rovnou čtyři – v osobách členů kapely. A pokud nedepkaříte, pak dozajista – po poslechu této desky – budete. Pineapple Thief zde skrze své krásné kompozice vyjadřují celou plejádu možných emocí od absolutní beznaděje až po jakýsi pocit smíření, přičemž myšlenka o podobnosti s určitou etapou tvorby Radiohead se mi neustále vkrádá na mysl, ať se ji snažím vytěsnit sebevíc. Pineapple Thief ve mně zde zkrátka vyvolávají podobné pocity, které provázely můj první poslech alb jako „OK Computer“ či „Hail to the Thief“ jejich slavnějších kolegů. Bez přehánění můžeme mluvit o lásce na první poslech, o naprostém okouzlení... V případě obou kapel.

Zpěvák Bruce Soord na tomto albu působí jako emoční kazatel, věříte mu každé slovo, jež vypustí z úst. Věříte mu každou emoci a náladu, jež svým křehkým hlasem naznačí. Připomíná vám to někoho? Thoma Yorka? Hm? – Pineapple Thief jsou zkrátka užasní v promítání hlubokých, niterných stavů a prožitků do své hudby. „Magnolia“ jde přímo ze srdcí muzikantů do srdcí posluchačů. Jestli nemáte rádi bezpohlavní škrobené progrockery, tohle je hudba přesně pro vás. Hudba, která má v jednom tónu více citu a krásy, než je v celém albu třeba takových Pendragon.

Když se spustí sborový bezeslovný zpěv v předposlední „A Loneliness“, úplně se roztápím. Pak příchází I tell you where we go from here / All of our moments up in flames / And now I'm taking you away a slzy jsou na krajíčku. Neměla bych si najít psychologa? Je normální, aby hudba vyvolávala tak silné emoce? Něco jako když slyšíte „Blow“ od jasné srdcovky, belgických Ghinzu. The Pineapple Thief, I love you. Simple as that.
reagovat

Progjar @ 09.03.2016 18:04:53
Kristýna, mám doma kopec hudby, ktorú počúvam len sám aby som mohol slziť. Nepotrebuješ psychológa, to je len prejav človečenstva. More tears is better than more fears.

PaloM @ 13.09.2016 17:37:30
Hudba je to skvelá, stres pred ani po som nemal, slzu neuronil :-) Ešte lepšia je novinka r.2016

horyna @ 16.09.2016 16:05:00
PaloM se tu v poslední době v superlativech a často zmiňoval o této kapele, potažmo o jejich posledních deskách, nedalo mi to (registroval jsem je nějakou dobu pouze podle názvu) a nějaké věci si na netu střihnul. Musím říci, že mě to hodně, ale hodně dostalo, pro uctívače Porcupine Tree a Wilsona všeobecně nemůže být lepší volby, že bych se zase koukl do neňaženky:-)

Zdeněk @ 17.09.2016 07:35:17
ad Horyna/ Ta Tvoje poslední věta přesně vystihla
tvorbu této kapely. Objevil jsem je asi před 3 týdny a koupil jejich novinku Your Wilderness, která se mi jeví ještě lepší než zmiňovaná Magnolia.

PaloM @ 17.09.2016 08:00:07
Veď práve Zdeňkovi vďačím za objav tejto skvelej skupiny.
Okrem debutu a dvoch posledných albumov osobne môžem odporúčať tri albumy r.2006,2007 a 2008. Ostatné zatiaľ nemám napočúvané.

horyna @ 17.09.2016 11:14:01
Zdeněk, PaloM: takže vám patří mé velké díky za objevení tohoto skvostu, jelikož jsem Porcupine T. mega pozitivní a S. Wilson okupuje v poslední době mou hlavu permanentně a často (především Hand...), nemohu si pomoci, tohle musím mít / chtít také. Vezmu to asi od konce diskografie a postupně přikoupíme, přikoupíme :-)

Carloss87 @ 20.08.2017 16:45:32
Velmi dobré album.