Pallas - Wearewhoweare (2014)

Hodně dlouho trvalo, než se mi podařilo sehnat tuto vzácnost za rozumný peníz a z českého hudebního webu. Skoro dva dlouhé roky, sice to nebylo nijak intenzivní honba za klenotem Pallas diskografie, ale přeci jsem nakonec rád, že placku mám. Pro začátek tedy malý pohled do historie. Pallas-áky obdivuji, hlavně období s A. Reedem, ty tři desky, které spolu natočili patří k tomu nej z mojí fonotéky a hrubě jsem byl zklamán z jeho odchodu a vlastně i z jeho náhradníkem, poté co jsem slyšel předposlední desku XXV. Neohromila mne hudebně (i když teď přemýšlím, že ji nakonec ještě šanci dám a znovu do sbírky pořídím, nejspíš pod tíhou spokojenosti s tímto kotoučem), a hlasově už vůbec. Naštěstí, kdeže 3 roky staré vokální sněhy jsou, Paul Mackie na sobě kvalitně zapracoval a jeho bohatší pěvecký styl i zajímavější barevný odstín mi tady sedí o poznání lépe.
Pravda je, že jsem na prvních několik poslechů ohromen zrovna nebyl, kytarová hra Nialla Mathewsona tu oproti trojici jmenovaných alb, pracuje více pro celek, tolik neexhibuje, neukazuje se. Její melodické postupy zůstávají posluchači dlouho skryty, ale jak už to u kvalitní hudby bývá, časem ukáže svá silná místa, melodie začnou jasně prostupovat na povrch a prvotní kompoziční šeď, se rázem mění do progresivních struktur, zajímavě a nečekaně měnící své tvary. Navíc zvláštní scifi atmosféra je přítomna po celou hrací délku alba a má slušný podíl na celkovém názoru vycházejícím z takto tvořené hudby.

První Shadow Of The Sun i poslední Winter Is Coming- nepostrádají v projevu Pallas zručnou údernost, tah na bránu i nemalé hitové ambice, jejich valivé tempo válcuje vše před sebou, vysunutá basa lídra Graemea Murraye se dere dopředu jako hladový tygr a hlavně druhá jmenovaná (výborný název), skvěle intonovaná záležitost, dokáže jako závěr desky působit katarzně uhrančivým způsobem. Výborné melodie, obměňucí písňová stavba, mocné bicí údery, nebo třeba závěrečná symfonická nadstavba působí na diváka patřičně svůdně.
Střed desky, od druhé New Life -po- šestou Wake Up Call (sedmá In Cold Blood- je něžně svůdná maličkost vonící kapkami rosy, symbolizující jemný závan chvilkové rovnováhy)- naplňuje jeden výborný vál za druhým. Minutáži se meze nekladou, melodické stuhy se pnou pod potemnělou oblohou navrženou scifi klávesovým štětcem (mohutná Dominion), dojem umocňuje slušně dynamická rytmická hra (baskytara je prostě všude a skladby táhne) i vokálně svéhlavý Paulův projev. A když se kouknete do bookletu na ilustraci na druhé dvojstraně, rázem máte pocit bezvýchodné situace naplněné pobytem kdesi v temných koutech krajin podobných Tolkienovu Mordoru.

Plusové body za zajímavý název alba (jsme, kdo jsme), koncept, geniální obal i booklet. Naposled jsem si desku pustil pěkně večer, potmě v klídku pokojíka do sluchátek, kde její účinek, podpořen solidní aparatůrou slušně vynikl.
Poslední Pallas jsou zkrátka silným afrodisiakem.
reagovat

Brano @ 13.10.2016 18:20:59
Pallas je dlhé roky moja srdcovka a to najmä platne s Alanom Reedom.Album XXV ma nejako neoslovil,ale na novom albume Wearewhoweare je to znovu starý dobrý Pallas ako ho mám rád.Päť hviezdičiek plne zaslúžených!

horyna @ 14.10.2016 13:53:31
Brano díky za reakci a co se týče hvězd a Pallas, jsme za jedno :-)

Sajgon3 @ 16.10.2016 08:10:20
Môj pohlad na posledný počin je uvedený tu nižšie. V niektorých ohľadoch pokladám toto CD za najprepracovanejšie v celej diskografii. PALLAS je jedna z tých skupín, ktoré sú "progrockovou" kritikou výrazne podceňované - ale snáď čas ukáže, ako sa mnohí v názoroch že PALLAS je len bežná progrocková kapela mýlili. Dennodenne mi prejde ušami nejaká tá neoprogresívna skupina u ktorej si poviem - no fajn, je to pekné, ale čo viac ?? toto je proste len leitmotív zahraný o pol oktávy vyššie. Noeprogrockových skupín je na rozdiel od 80-tich rokov spústa, ale neomylne originálnych ?? Z tých čo prešli mojimi ušami ( odhadom je ich tak do 200 ) je ich tak 13. A PALLAS ? jojo, ten tam je a bude -))

pinkman @ 06.05.2018 15:21:15
Začátek je trošku slabší, ale od třetí skladby se deska pěkně rozehraje a jedna pecka střídá další. Slušný objev tihle Pallas. Ze Skotska asi jediná známá prog kapela hrající svůj vcelku definovaný styl. Vnitřek knížečky jsem neviděl, ale obal je fakt originální. Už se těším na další nahrávky. Děkuju místnímu osazenstvu za to málo recenzí na Pallas, člověk si aspoň utvoří hrubý názor na to, co může čekat.

horyna @ 07.05.2018 08:25:48
Pinkman zdravím: Jestli se hodláš kapelou Pallas právě zaobírat, přeji příjemný pobyt v její společnosti. Je nás tady už jen hrstečka, co je pravidelně sledujeme, posloucháme a rádi kupujeme nové nosiče, které kapela servíruje jednou za uherský rok. Vypadá to, že jsi začal odzadu (netuším proč:-), tak to tě ty nejlepší flákoty teprve čekají.

Předešlou desku XXV když přeskočíš, tolik se nestane. Společně s The Wedge se schovává na chvostu diskografie. Nejchutnější svíčkovou servíruje trojice desek s Alanem Reedem. To je panečku šmakung:-)

Tááák a po trojročnom čakaní ( čo je u Pallasákov akoby taká nepísaná konštanta -))vyšiel na sklonku roka ich ďaľší počin . Počin s veľmi špecifickým názvom, ešte špecifikovanejším bootlegom ale a to je najpodstatnejšie - s viac ako prepracovaným hudobným prejavom. PALLAS - to je samo osebe záruka kvality, nejaký ten prešlap určite nehrozí.Toto CD je druhý nosič s novým spevákom a tu najviac hodnotím prísun oproti albumu predošlému , kde mi Paul Mackie akosi úplne nesadol. Tunak ale jeho hlasový prejav značne napreduje - citelne ukazuje viac zo svojej škály ( odporúčam hlavne prepočuť si NEW LIFE ). Najviac mi sadla úvodná SHADOW OF THE SUN - to je vyslovene " úderka jako prase " a posledná zvukovo viacvrstvenná WINTER IS COMING. Album je pre mňa štruktúrou viac prepracovanejší ako predchádzajúci XXV. A keďže tomu som dal 4,5 a zaokrúhlil dole, teraz zaokrúhlujem nahor. Škótsky neoprog - to je proste PALLAS a už sa teším na sólovku Nialla Mathewsona. Jeho gitarové party sú proste nezaminetelné -)
reagovat

Brano @ 21.01.2015 20:42:20
Áno,Áno,Áno a ešte raz Áno!Parádny album a už som oželel aj odchod Alana Reeda.Do puntíka vymakaný neoprog intergalaktickej medzikontinentálnej mentálnej úrovne.Emocionálny účinok rovnajúci sa úderu murárskeho gumeného kladiva po plešine.Jednoducho BOMBA!!!