Egypt - Egypt (EP) (2007)

S kapelou Egypt jsem se seznámil - jak už to u takových méně proslavených souborů a lokálních kapel bývá - na youtube. Mezi mnoha a mnoha položkami v playlistu nějakého metalového nadšence mě tehdy zaujala svým valivým rytmem skladba Valley of the Kings. Začal jsem se tedy pídit po dalších skladbách, ale objevil jsem pouze EP Egypt se čtyřmi skladbami. Jak jsem později zjistil, kapela tehdy ještě (počátkem roku 2013) ani neměla nic jiného vydaného.

Co tedy vlastně EP Egypt nabízí? (No...EP - ony se zde nachází sice jen čtyři skladby, ale s délkou každé z nich přes sedm minut se dostáváme na více než půlhodinovou stopáž, která by spoustě rockových kapel sedmdesátých let stačila na regulerní LP.) Zatěžkaný valivý rytmus, pomalé tvrdé riffy a drsný, nespoutaný zpěv frontmana Esterbyho. V nižších polohách rozložitě mohutný, pokud ale musí výš, stává se z něj chraplavý křikloun alá Brian Johnson.

Deska rozhodně není nějakou ultratvrdou podladěnou metalovou spouští. Nachází se zde i věci, které by se (samozřejmě s dobovým zvukem) mohly objevit i na nějaké pozapomenuté garážové raritce ze sedmdesátých let - třeba zrovna taková Dirty Witch je v podstatě oldschool rockeřina až běda a inspirace Black Sabbath je z ní (zvláště v druhé polovině skladby) jasně cítit. Já si ale asi nejvíc vychutnávám úvodní Valley of the Kings - to napětí, než se z relativně poklidné instrumentální linky po několika minutách vyloupne hutná riffová řezničina, mě prostě baví. Závěrečná Touch Ground zhruba od své poloviny taky předvádí zvuk, masivní jako sekvojový špalek. V nejdelší skladbě alba, skoro desetiminutové Queen of All Time, se pak můžeme těšit na esenci všeho tvrdého a divokého, co deska nabízí.

Aby té chvály zase nebylo moc - v daném žánru už se asi s ničím zásadním a dosud neslyšeným přijít nedá. Glorifikovat tak kapely, jako je třeba právě Egypt, a považovat je za věrozvěsty nějaké nové hudební revoluce, by proto bylo dosti naivní. Prostě si se současným zvukem a s moderními technologiemi hrajeme na to, že sedmdesátá léta neskončila a hard rock nadále vládne (hudebnímu) světu; není v tom nic víc - ale ani nic míň. Tři hvězdičky jsou tak akorát, občas mi tohle naboosterované rámusení přijde k chuti.
reagovat

Milujem putovať v literatúre po dávno zabudnutých svetov na ktoré si nepamätajú ani tí najstarší pamätníci. Na ich temné tajomstvá sa už dávno zabudlo avšak v nekonečných katakombách podzemia stále prežívajú ich pozostatky. Ich odkrytie zvedavcami často končí zvrátenou smrťou plnou medzihviezdnej hrôzy.

Ako XYnásť ročný som si zamiloval literatúru Howarda Phillipsa Lovecrafta a Roberta e. Howarda, láska pretrváva dodnes. Ich poviedky a novely sú plné strachu z neznáma a času dávno zabudnutých svetov. Lovecraft svoje poviedky spájal do jedného celistvého sveta ktorý presahoval náš svet a vytvoril Sci-fi mozaiku fiktívnych dejín sveta aplikovaného na našu zem. Robert Howard zase používal históriu menej známych kmeňov, napríklad Summerskú ríšu, a upravoval si ju tak aby mu do jeho poviedok presne sadla.

Tak ako v literatúre, tak aj v hudbe som hľadal niečo, čo by vystihovalo tento pocit tajomna, neznáma a strachu. No, a tak som začal počúvať Doom metal ktorý mi v mnohých ohľadoch zaručil to, čo poviedky týchto spisovateľov ktorý publikovali do časopisu Wierd Tales. Popri mnohých desiatkach kapiel ktoré som objavil som natrafil aj na toto Ep skupiny Egypt a po vypočutí som zostal spokojný. V podstate to nie je ten tradičný hutný doom metal ktorý otriasa celím zvukovým aparátom. Jedná sa skôr o taký hutnejší a pomalší hard rock v ktorom spieva spevák s prehuleným chraplákom. Doom metalové sú tu iba témy a obsah skladieb. Je to atmosferická hudba plná skreslených tónov ktoré istotne každému nesadnú kvôli relatívnej jednoduchosti riffov ktoré sa dookola opakujú ale fanúšik týchto doom, psych, stoner rockových skladieb nebude určite sklamaný.
reagovat