Sylvan - Home (2015)

Sylvan jsou pro mě v Německu jakýmsi světélkem v tunelu - je to jediná progová kapela, jejíž tvorbu znám obstojně. Naštěstí v nedávné zásilce převážně německých sdružení dorazila coby spása i tahle poslední řadovka. A obrátila mě "hore nohami"... 77 minut z jiného časoprostoru.

Not Far From the Sky otevírá desku ambientně, až relaxačně, čaruje Söhlovo piano s klávesami. Skvěle pracují i housle a cella - hostující dámy ozdobily velkou většinu skladeb. Bravurní Shaped Out of Clouds volá nolanovsko-rotheryovské duchy, Jonathan Beck spouští své sólo jako prudkou letní bouři. Rockovou prapodstatu zhmotní 11minut In Between. Na Harderově dělostřelbě roste kytarově-klávesová kostra, chladivý závan moderny i exponovaný Marco Glühmann. V klavírní With the Eyes of a Child Pan pěvec servíruje vrcholové menu a vodí si nás jak partu loutek. Zprvu klidná Black and White čerpá vitalitu z dua Barett/Nolan - stejně i z gilmourovské melancholie. V závěru se kalí ocel... Devět minut The Sound of Her World se po velebném klidu typicky po sylvanovsku zvrhne v artrockové orgie. Na kontrastu klidně plynoucí rytmiky a refrénové kytarové extáze stojí také Sleep Tight. Off Her Hands představí Glühmannovu trýzněnou, obnaženou duši. A skvostně si vede i v emocionální pecce Shine - té rockové hmoty už bylo třeba. Po trýznivé brusce Point of No Return přichází hackettovsky něžná All These Years s houslovým oparem. A pokud v někom ještě zbyla síla k obraně, po emocionálně vyšponovaném finále Home s neskutečným Beckovým sólem nezbyde, než kapitulovat na všech frontách a vyvěsit bílou. Uff.

Maják u jednoho z jejich alb trefně poznamenal, že lichá alba Sylvanovců jsou silnější. Nepobírám, nestíhám ten příliv nápadů, emocí, živočišné krásy i smutku, která se z repráků valí a infikuje širé okolí. I lyricky dokonalost - jako DSOTM řeší postmoderní problémy. Vztahy muž-žena, šílenství, války, poruchy v komunikaci. Co je to hodnocení? 10/5


reagovat