Arena - The Unquiet Sky (2015)

Na kapele Arena mě fascinuje, že každá jejich nahrávka je z úplně jiného těsta. V posledních letech se u všech britských progresivních kapel druhé vlny, objevuje temná atmosféra, jako motto a hnací jednotka jejich alb. Když si vezeme poslední Iq (u nich takhle nastavený "ksicht" čekal asi málokdo), Pendragon, nebo Pallas, na všech albech těchto kapel slyšíme, jak moc je depresivní faktor v muzice dominantním prvkem, spolutvořitelem nálady díla a hybatelem emocí v jednotlivých skladbách.

Když deska The Unquiet Sky vyšla, sjížděl jsem ji do totálního obehrání a když se k ní po letech vracím znovu, baví mě ještě mnohem víc. Arena si razí cestu svého vývoje a Cliva Nolana musím pochválit, jak dobře dokáže na každé nahrávce připravit živnou půdu Mitchellovým kytarovým výbojům. Nápaditost si klestí cestu kaskádami melodií, ty jsou sice na tomto ještě stále aktuálním nosiči skryté pod povrchem, ale ne za každou cenu. Z některých skladeb se vyloupnou hity okamžitě, některé musí postupně dozrávat a jiné je potřeba prozkoumat mnohem výrazněj.

Arena je u mě sázka na jistotu, s touhle kapelou jsem prozatím nikdy nešlápl vedle. Vytvořila dvě výborná a šest vyjímečných alb. Nebojím se je nazvat artefakty současné moderní hudby.
reagovat

horyna @ 27.05.2017 16:29:36
U této nahrávky Johne, bohužel nesdílím tvé nadšení. Dodnes jsem ji (možná) nepřišel na kloub, pro mě to není Arena, jakou jsem léta obdivoval a s chutí poslouchal. Cítím vyčerpání a řadu průměrných motivů, kapela vše maskuje právě zmiňovanou atmosférou.

Raději se pozastavím nad definicí atmosféra - a alba zveřejněných kapel. Tady ti to sedlo do puntíku. Pendragon něco podobného dlouho potřebovali, ale třeba IQ už na Dark Matter (možná i na The Wake) předvedli, že jim podobné pocity nejsou cizí. A konkrétně Arena tímto směrem postupně plula už dávno, i když v současnosti možná zbytečně intenzivně. A co takový Threshold, ti mě s Mackem přišli oveľa temnější, než v současnosti.

john l @ 28.05.2017 09:06:38
Už jsem se několikrát setkal s odmítavými postoji k The Unquiet Sky, ale příliš těm(vám)lidem nerozumím. Arena už tolikrát dokázala přijít s obdivuhodným materiálem, vyčítat jim vyčerpanost se přinejmenším nehodí. Vaše věc, já jsem spokojenej.
Na Iq a jejich temno alba mám zálusk už několik dní, teď si Thresholdím.

Kapela Arena už na mne v poslední době nepůsobí tak originálně a dominantně, jako ještě před pár lety. Směrem k desce Contagion pomalu stoupala po strmých schodech vzůru k nebesům, mezi nedotknutelné. Na Pepers Ghost už následovala malá odbočka k metalovějším břehům, ale myslím že tento úkrok stranou se také povedl. S novým zpěvákem a deskou předposlední jsem zase nalezl novou životodárnou energii v jejich pojetí a i když už to nebyla ta originalita, jako před pár lety, nakonec jsem spokojen byl. Totéž, s velkým odstupem od desky poslední už o lp Unquiet Sky říci nemohu. Arena se začíná opakovat a studnice skvostných nápadů zdobící desky předešlé pomalu prahne.
Podle mne má tento stav na svědomí krom jiného i větší časová zaneprázdněnost kytaristy Johna Mitchella, jehož obrovský talent a nadání se pomalu a přirozeně rozmělňuje mezi nespočet kapel a projektů, v jakých se tento muž angažuje. Se vší úctou, jak desky kapely It Bites, projektu Urbane a dalších rozjetých věcí posledních let kytaristova účinkování, nemohou svou částečnou hudební plytkostí konkurovat jeho domovskému působišti, do kterého už onen člověk nepřispívá tak výrazným dílem jako ještě nedávno. Arena začíná ztrácet své dominantní postavení mezi ostrovní prog smetánkou a je to škoda.

Samozřejmě že se pořád jedná v případě této desky o nadstandardní dílo, zahaleno temnou aurou, protkáno zajímavými aranžmá a silnými individuálními výkony, které ovšem doplňují už i poměrně průměrná místa. Symfonický začátek bych dokázal odpustit, následné Johnovo sólo je par excellence a Paulův projev opět silně impozantní. Akustické How Did it Come to This? patří stěžejní moment desky, to je Arena velké emocionální hloubky jak ji dobře známe. A třetí The Bishop of Lufford patří k mým nejoblíbenějším pro kouzlo nového temného stavu věcí, Manzi je tu úžasný. Bohužel pro mne, se od čtvrté skladby deska štěpí na méně zajímavé fragmenty a až skladba titulní a především zajímavá operní What Happened Before ji vrací zpět. Finiš desky mě baví, je tu spousta záživných míst, není to žádné Wow!! jako kdysi, ale laťka drží stále vysoko, zmíním pak především akustickou krásku Unexpected Dawn.

Na další kotouč si budeme muset počkát zase nějaký ten pátek, to už je u této kapely zvykem, třeba nakonec příjemně překvapí.

reagovat

dan @ 16.01.2017 17:05:09
Za sebe jsem s T.U.S. tentokrát spokojen rozhodně víc než u obou předchozích dílů.

john l @ 17.01.2017 10:29:29
Nedokážu odhadnout jak velký vliv má na slábnoucí poslední desky kapely Arena Mitchellova potence. Ale tohle je už čtvrtý zpěvák co se v kapele zahřívá, to nejspíš svědčí o jasné svrchovanosti dua Pointer/Nolan. Každý se za čas vyčerpává, doba alba The Visitor je dávno fuč, to byla Arena na vrcholu.

horyna @ 17.01.2017 11:59:11
Jak jsem psal, nechci nad nimi ještě lámat hůl, třeba předešlá kolekce mě po nějaké době začala strašně bavit. Co se týče dua Pointer/Nolan- myslím že oni nejsou diktátoři, předešlý zpěváci odcházeli většinou na vlastní žádost. Pro mě byl everestem Contagion.

b.wolf @ 17.01.2017 16:22:59
Visitor a Immortal jsou zřejmě vrcholem, pak už mě to nijak nebere...

horyna @ 04.05.2020 05:35:57
Není vždy dobré poslouchat několik alb stejného interpreta v řadě za sebou, navíc tentýž den. Pak rychleji vystupují na povrch rozdíly v kvalitě. The Unquiet Sky vnímám jako citelný propad. Začátek desky s odstupem nehodnotím věru zle, střed je maximálně průměrný, ovšem konec-poslední čtyři songy jsou úchvatné. Konec to hodně zachraňuje. Celkově dobrá deska a v okolní konkurenci pořád silný nadprůměr, avšak vedle stěžejních děl Arena je to jen slabý přisluhovač.

Tak 4 roky uplynuli a ARENA is back ! Búrlivá obloha prichádza po predchádzajúcom albume, ktorý časť fánušikov trošku "odsunula stranou" ( hoci mne sa album páčil ), aj preto sa čakalo čo bude nasledovať. Taktiež vraj nový spevák moc nepresvedčil a tak a tak. No a práve tu prišla razantná odpoveď - Paul Manzi na tomto albume výrazne posunul latku a dokázal že patrí do zostavy právom - odporúčam si vypočuť baladu "How Did it Come to This?" - pre mňa najsilnejší moment albumu a jedna s najcitlivejších balád Areny vôbec. Inak hudba plynule naväzuje na predchádzajúci počin - je trošičku dravejšia, čo je vzhľadom na to že prevažným autorom hudby je skoro vždy baladický Nolan - veľké plus. Všetko podstatné sa pre mňa odohraje v prvých siedmych skladbách albumu - dovtedy jednoznažne 5 hviezdičiek - posledné skladby mi trocha splývajú - preto celkovom 4,5. Album kompaktnejší ako predošlí a teraz ako to zaokrúhliť ? No keďže sme tu mali Arenu naživo pred 2 týždňami a odohrali 2 hodinky krásneho neoprogu - tak zaokrúhlujem smerom hore. Obloha je nepokojná, ale v duši je pokoj - ARENA opäť obstála -)
reagovat

Brano @ 17.04.2015 18:29:35
Novú Arenu som ešte nepočul a som samozrejme zvedavý.Ten predošlý album ma neoslovil,tak dúfam,že toto bude krok tým správnym smerom.Vďaka za recenziu.

alienshore @ 21.04.2015 16:24:26
nič v zlom Sajgon3, ale náplň albumu nezodpovedá piatim hviezdičkám, je to štandardný neo-prog, ak si zaslúži niektorí z albumov Arena maximálne hodnotenie tak je to The Visitor ...

Sajgon3 @ 20.05.2015 19:41:36
No, z pohladu celkovej neo-prog množiny je možno 5 stars veľa, ale minulému albumu som dal 4 - skorej si myslím, že tam som trocha nadsadil a preto si za 5 stojím -)

b.wolf @ 27.05.2015 07:59:06
Vynikající fošny The visitor a Immortal? tedy zůstaly nepřekonány... doufám, že novinka nebude "bežný neo-prog", jak píše alienshore...

horyna @ 04.03.2016 17:11:26
Pro mě o krapet horší než předešla,přesto stále vysoký nadstandard a nespočtu jiných prog fošen ukazující záda.Zvuk jak už jsme zvyklí zabíjí,koncept zajímavý,hlas opět precizní celkově na vzestupné tendenci a hlavně bavííí

Mohyla @ 17.01.2017 16:49:24
Súhlasím s miernym ústupom z pozícií, napriek tomu hodnotím CD stále vysoko, za 4 * umňa stojí!