Schenker, Michael - In the Midst of Beauty [Schenker - Barden] (2008)

Když jsem se tak probíral tvorbou axemana Michaela Schenkera, kterou vydal za posledních 20 let, vyřadil všechny živáky, výroční alba či desky s coververzemi, tak zůstane jen několik alb. Pro mne jednoznačně nad tuto ostatní produkci vyčnívá právě In Midst of Beauty.

Jak je u Michaela zvykem, na každé desce se shledáme většinou s jinými muzikanty. Tentokrát se ten výběr mimořádně povedl a zároveň trochu předurčil, jak výsledný produkt bude znít.

Rytmiku jistí Neil Murray známý z Whitesnake, Black Sabbath a mnoha dalších projektů, spolu s výborným bubeníkem Simonem Phillipsem, kterého znám spíše z různých fusion projektů. Toto angažmá mě překvapilo, je ale faktem, že Simon si čas od času nějaké hard rockové album natluče, nakonec i první eponymní album Michaela Schenkera nenahrál nikdo jiný.

Na této první nahrávce se rovněž setkal se zpěvákem Gary Bardenem, který nazpíval většinu desek MSG. Nesmím zapomenout na klávesáka a hard rockového veterána Dona Aireyho, který svými hammondkami pěkně dobarvil zvuk.

A jak se mi líbí album? Netakticky jsem prozradil již v úvodních řádcích. Je naprosto skvělé. Vzdušná a čitelná nahrávka s retro feelingem. Staří pardálové jistě ucítí aroma Deep Purple ve stavbě písní, podobně použitým zvukem kláves i v hlasu Garyho.

V prvních třech hitově stavěných písních žene vše kupředu výborný bubeník až s punkovou energií, zpěvák tu občas připomene výrazem Iggyho Popa. Výborný úvod. Nálada alba se láme u čtvrtého songu - poctě rock ´n ´rollu End of the Line, kterou následuje pěkná a pomalá Summerdays - chválím, i když ploužáky většinou odzívám.

A Night to Remember je novou parafrází Smoke in the Water. Zbytek skladeb na albu se drží většinou v kolejích Deep Purple - tu a tam vykouknou podobné postupy či stejně znějící nápady. Ta inspirace však mému sluchu působí příjemně. Důležité je, že nahrávky nenudí a je z nich cítit radost s tunami energie.

Nejpůsobivější nahrávka od Schenkera za pět bodů za posledních 20 let. Nic lepšího v této době nenahrál.


reagovat

vmagistr @ 04.05.2018 16:27:19
Osobně tam teda párplovské inspirace moc neslyším (možná jedině ve zvuku Aireyho kláves), Schenker podle mě už roky vězí v zajeté skladatelské šabloně, ze které se na svých sólovkách těžko kdy vymaní. Ale skladby jsou tu dobré a z těch jeho desek, které jsem slyšel, tuhle vnímám asi jako Michaelův nejpovedenější kousek v novém tisíciletí.

jirka 7200 @ 24.05.2018 09:02:45
to vmagistr : Schenker roky vězí v zajeté skladatelské šabloně zrovna tak, jako většina jeho hard rockových souputníků a to je jejich trademark.

Jelikož však Michael pomalu na každé desce spolupracuje s jinými muzikanty, nahrává v jiném studiu s různými producenty a zvukovými techniky, tak je výsledek vždy jiný a v tomto případě výrazně rozdílný, kde se podařil skloubit feeling starých nahrávek MSG s novým pohledem na výsledné vyznění ve studiu.

Pokud se k tomu přidá i nadstandartně kvalitní repertoár a hudebníci si sednou, tak vznikne vyjímečná deska, jako v tomto případě. Můj názor.

Michaela Schenkera poslouchám nejraděj v Ufo, přesněj, ve starých Ufo. Tam totiž hrál jako bůh, kytarovej hrdina a vyjimečnej skladatel. Vybudoval si světové jméno a uznání, jeho konfliktní povaha, všem jistě dobře známá je druhá strana mince, ta špinavější. Když dal dohromady MSG pálil to dál odboku a když bylo potřeba osedlat koně s názvem Heavy metal, hodil na trh desky nabroušený jako řemen, první dvě. Za pár let letěl světem pop rock a A.O.R., dostihy vyhrával s hněďákem Perfect Timing. Na alternativní rock z půli devadesátých nasadil třeba bělouše Unforgiven, ale už to nebyl žádný plnokrevník, jeho stáj se plnila dalšími závodníky, ale Michael už nevyhrával. Ne že by jeho horses končili na chvostu závodního pole, kvalitu vykázal skoro každý z nich, jen pro divácké oko, už to nebyl ten krásný cval jako kdysi. A to mezitím ještě párkrát změnil barvy a sedlal koně okřídlené v meziplanetární Ufo-logii.

Mě jeho grošáci nikdy moc nebrali, chvíli jsem je přikupovala, aby sázky a dostihy měli význam, ale nakonec je to jen jeden exemplář z němčourovy stáje, co mi dělá jakous takous radost, jmenuje se In the Midst of Beauty.
Michael se jeho prostřednictvím po dlouhatánské době opět spojuje se svým prvním vokalistou Gary Bardenem a i zbytek kolosu tvoří ta největší jména rockové historie, aby podal světu důkaz o svých kompozičních schopnostech i ve zralém věku. (Že hráč je dokonalej vědí přec všichni už léta).

Deska má snahu s každou další skladbou akcelerovat a tak je dvojka Competition lepší než úvod, ale třetí I Want You jde ještě o kousek výš, Michael sází melodie a sóla v dokonalé souhře a Gary se fakt snaží. I Want You se vyloženě šroubuje do pater a kytara s vámi točí jak velkej řetízkáč. Složit záživnou a výživnou baladu nedokáže každej, kapele se podařila vyjímečná věc, spojili melodiku s popovým (skoro vtíravým) nápěvem a vyšel z toho přitažlivej cajdák, kterej ale vnitřní sílu prostě má. V zásobě jsou další dobrý až výborný písničky, jednoduchý melodie i vokální linky, hlavně ale působivý, snadno zapamatovatelný, jako např. A Night to Remember, Come Closer, nebo dvojice hard vypalovaček The Cross of Crosses (napěchovaná lahodnýma kytarama) a totálně strhující, koncertní tutovka Na Na (hele on je tu i Airley:)

Murray i Phillips hodně splývají, žádné exhibice, asi je pan direktor nutil pracovat pro celek. Až na zvlášní syrovo plechovej zvuk je to dobrý materiál, možná i chvalitebný, každopádně jako přírůstek do domácí rockové diskografie padne na míru.
3,75*
reagovat

horyna @ 07.11.2016 16:04:44
kamila: víc recenzí co mě pobaví prosím, tahle z dostihového prostředí se ti dost povedla:-):-)
K Schenkerovi: metalové desky šli úplně mimo mě, vlastnil jsem Bonettovu průměrnou Assault Attack i hodně americkou melodiku Perfect Timing, ta kdyby měla lepší zvuk nejspíš by mne bavila i dnes, melodie má originální a slušivý. Writen.., Unforgiven špatné taky nejsou, ale až In the Midst... dostala Michaela zpět do sedla. Tady co skladba to hit, každá má tah na bránu a spousty dobrých melodií. Čtyřka souhlasí.

Michálek @ 07.11.2016 22:12:09
Jooo, to byly časy, když jsme s mojí holkou brázdili na mašině český venkov a oba jsme byli zblázněný do Strangers in the night. Bylo po maturitě a před vejškou a Schenker nám oběma zněl jako bůh. Vydrželo nám to až do nového roku a rozešli jsme se za zvuku Terri, což byla tenkrát novinka. Zhrzen jsem pak odmítl Built to destroy, prostě mi to vůbec nesedlo, UFO jsem ale zůstal věren. Hned u prvních tónů desky In the Midst of Beauty se mi okamžitě vybavilo právě to album z roku 83, takže mi to zase nesedí... Schenker je jeden z nejmelodičtějších kytaristů, obrovský talent, bez UFO je ale poloviční, to je prostě fakt. Moc holek co poslouchají UFO jsem za posledních 30 let tedy nepotkal, tak dávám Kamile palec nahoru! :D Vzpomínky, chjo...

john l @ 08.11.2016 07:38:09
Michaelovi sólo aktivity mě moc neříkaj, jeho styl mě tady nesedí a jeho zpěváci kteří jsou v branži hodně uznávaní mě taky nenahchli, snad Kelly Kelling. Tuhle desku neznám, slyšel jsem ty poslední s Whitem a to byla hrůza.

Snake @ 08.11.2016 07:46:54
Z oněch starých časů jsem od Michaela určitě něco slyšel (MSG, McAuley Schenker Group), ale doma mám jen cedlo "Adventures of the Imagination" z roku 2000. To je sice zcela instrumentální, ale pěkné a mám ho rád. Vyzkoušejte.

kamila @ 08.11.2016 14:29:15
Pánové děkuju za postřehy, UFO jsou součástí mé DNA, s poslechem téhle kapely jsme za jedno. I když se Michael sebevíc snažil, k tvorbě anglánu se nikdy nepřiblížil.