Giant - Time To Burn (1992)

Po famózním debutu Last Of The Runaways (s velehity I´ll See You In My Dreams & Innocent Days) byla druhá deska amerických melodiků očekávána s velikým napětím. Borci neponechali nic náhodě a přizvali externí autory - osvědčeného Jima Vallance a zejména Van Stephensona, bývalého Huffova a Pasquova chlebodárce, kterému tito dva hostovali jako studioví hráči na dvou albech. Produkce se opět ujal pro label Epic osvědčený Terry Thomas.

Zatímco debutové album zdobila nádherná obálka s detailem kovbojských bot, zde máme co do činění s jedním z nejhorších přebalů v historii rocku. Prapodivná koláž hořící postavy oblečené do červeného overalu a skákající plavmo šipku zjevně odkazuje k názvu alba. V pozadí asistují výškové budovy a celek tak spíše evokuje o devět let budoucí tragické výjevy z Manhattanu. Značných úprav došlo i logo kapely, podle mě k horšímu. Na zadní straně obalu je kupodivu vše v nejlepším pořádku. Názvy skladeb a povedená fotka kapely, která odhaluje, že borci nejsou žádní namalovaní a natupírovaní šašci v košilích s volánky, ale normálně civilně oblečení kluci, kterým jde především o hudbu. Booklet obsahuje texty a pár dalších povedených detailních fotografií.

Tentokrát žádné dlouhé intro, ale svižný kytarový hák rozjíždějící první skladbu. Otvírák jak z partesu, kdy na vás kapela doslova mete hromy a blesky. Jako by ani neuplynuly tři roky a deska navazuje přesně tam, kde debut skončil. Z reproduktorů odpadává jeden lepší song za druhým a je až neuvěřitelné, kde tihle hoši berou tolik invence. Opět hraje prim Huffova výborná kytara a charismatický hlasový projev zasazený do mistrně vytepaných kompozicí. Nikde ani náznak kalkulu nebo podbízivosti, o polovičatosti či kompromisech nemůže být vůbec řeč. Jistý posun lze zaznamenat u zvuku. Ubylo dráždivosti u kytar a zvuk se celkově semkl a je více plný, kompaktní a úderný. Minule jsem kapele vytýkal jistou ztrátu koncentrace v druhé půlce alba. Toho se zde hošani vyvarovali a přivedli na svět tucet rovnocenných songů. Sice z desky nevyčnívá žádný kolosální mega hit, jako byla power balada I´ll See You In My Dreams, ale deska je tak vyrovnaná, že hitem může být každá skladba. Záleží jen na osobním vkusu a preferencích.

Procentuální hodnocení 100 %
reagovat

Dann Huff je gitarista, ktorého by som si kľudne pozval na nahratie albumu a vedel by som na sto percent, že by mi dodal vynikajúce sóla a vyhrávky. Nie nadarmo hosťoval na popových, rockových a country albumoch, a bol za svoje výsledky aj patrične ocenený. Produkoval napr. aj trash/heavy metalovú kapelu Megadeth na doskách Cryptic Writings a Risk. Jeho meno zažiarilo predovšetkým v Giant, kde sa predstavil ako spevák, skladateľ a aranžér. Spolu s výborným jazzovým klávesákom Alanom Pasqua vytvoril skladateľský tandem, ktorý mohol (za predpokladu, že by ich spolupráca trvala dlhšie) pohnúť žáner AOR o kúsok ďalej. Prvý album Last Of The Runaways sa vcelku vydaril a obsahoval niekoľko skvelých skladieb ako It Takes Two, Hold Back The Night a nad tým všetkým vytŕčal ich najväčší hit I'll See You In My Dreams.

Druhá štúdiovka Time To Burn mi pripadá o čosi celistvejšia a nápaditejšia. Ani tu však nechýba výrazný hitík a je ňou skladba Stay, ktorá má perfektne vystavané melódie. Asi takto má zhruba vyzerať prvotriedny melodický rock a AOR. Kolekcia je vyvažovaná aj nadupanými glam-metalovými nakladačkami typu Chained (prekvapivo je to rebríčkovo úspešnejší hit než Stay), Thunder And Lightning alebo Time To Burn. Bez klasickej balady to taktiež nejde a ženám sa možno podlomia nohy pri Lost In Paradise, či nádhernej Now Until Forever. Album je vlastne profesionálny produkt profesionálnych muzikantov. Nemá teda ambície objavovať nevídané veci, ale skôr potešiť klasické rockové publikum. Produkcia je pompéznejšieho charakteru, no zvuk skvele vykresľuje melódie a navyše pôsobí veľmi príjemne. Určite by som rád vyzdvihol aj nenápadné piesne s vydarenými refrénmi ako Without You, I'll Be There (When It's Over) a ešte o čosi lepšiu Save Me Tonight. Koniec pripadol razantnému rocku Get Used To It so solídnou gitarovou prácou.

Kapelu na začiatku viedli dvaja špičkoví muzikanti a skladatelia, ktorí mali skúsenosti v rôznych hudobných žánroch. Na základe toho mohli aj tvoriť prvoligový AOR, na ktorý si len málokto siahne. Umenie napísať jednoduchý melodický song ostane stále umením a Dann Huff vie presne ako na to. Imponuje mi jeho gitarový štýl a technika, s ktorou zbytočne na seba neupozorňuje, ale stále tú gitaru vnímate aj počúvate. Time To Burn je nadpriemerný melodický rock amerického strihu a hodnotenie bude teda rovnako nadpriemerné.
reagovat