Puhdys - Wilder Frieden (1999)

Puhdys byli a jsou mistři toho, jak na sebe upoutat pozornost. Jejich marketingovou zručnost překonali snad jen Kiss.

Před vydáním desky Wilden Frieden si tři členové kapely stačili zahrát ve filmu Comeback für Freddy Baker s hvězdou stříbrného plátna Mariem Adorfem, (ten si s nimi na oplátku živě střihnul song Gigolo a my máme možnost ji v tomto provedení na CD poslechnout), složili píseň Was gut ist setzt sich durch do reklamy na Berliner Pisner a song Was braucht man pro reklamu telekomunikační firmy EWE a Berlínskému fotbalovému klubu 1. FC Union napsali skvělou hymnu s názvem Eisern Union 2000.

To nejlepší na konec. Pro spolupráci na singlu Wut will nicht sterben ve stylu Rammstein nepřizvali nikoho jiného, než samotného leadra tohoto spolku - Tilla Lindemanna k velké nelibosti jeho managementu. Byla to však forma vyjádření respektu a vzájemné podpory dvou skupin z NDR.

Na YTB najdete desítky variací této písně, většina fandů jej tam mylně vkládá a označuje jako výtvor Rammstein, tak silně song evokuje jejich tvorbu. Je fakt výborný a úplně stačí, když Tille zarecituje refrén, tak člověka až mrazí, jak Puhdys dokázali skladatelsky vyhmátnout gró této německé kovové úderky.

V podobném duchu zní i titulní skladba Wilden Frieden. Za povšimnutí stojí i Dieser Tag gehört dir v duchu nejlepších tradic melodických linií Puhdys a šílená, ale zajímavá Hipp Hipp Hurra, připomíná mi to třikrát zrychlený dávný hit TV Show s infarktovým, pěkně nasamplovaným metalickým riffem v refrénu. Výše zmiňovaný duet Gigolo uzavírá to zajímavé a podstatné na albu, ostatní písně plynou v proudu německého radio popu.

Předchozí deska Frei wie die Geier byla vydána u malé německé firmy Dakota, což byl label velkého fandy Puhdys, Huberta Bayera. Hudebníci z vlastních zdrojů i Bayer investovali velkou sumu do drahého studia a ač se na desce nacházely solidní písně a deska měla nadupaný a vymazlený zvuk, nijaký zásadní průlom nezpůsobila. Nicméně zájem o kapelu byl, proto s nimi podepsala smlouvu mamutí BMG. Tím měla kapela zajištěnou celosvětovou distribuci a masivní reklamní kampaň.

Nicméně vždy je něco za něco. Orientace firmy na výkon (resp.na prodej) byla velká, což se ne vždy projeví pozitivně na repertoáru. Rovněž zvuk ve studiu dle diktátu doby dynamicky ořezali, ale to není chyba hudebníků, nýbrž bolest celé dnešní doby.....


reagovat

PaloM @ 21.06.2017 08:30:11
Puhdys sú dnes vnímaní kontroverzne, ja som však ich fanúšik od debutovej LP. A som dosť kritický, majú nevyrovnanú diskografiu. Do zbierky som si kúpil niekoľko ich CD, ktoré som si obľúbil, prevažne 70.-80. roky.
Prekvapil ma napr. album z r.2012. Ešte stále sa to dá počúvať.
Wilder Frieden patrí medzi lepšie kúsky, nie však celé CD.

jirka 7200 @ 21.06.2017 10:02:54
Vím Palo, že už jsi se u mých minulých recenzích pochvalně o Puhdys zmiňoval, přesto máš u mě palec hore za upřímné vyznání k náklonnosti k jejich tvorbě.
Es war schön 2012, o které píšeš, je určitě výborná deska a důstojné rozloučení hudebníků se svou kariérou.

Na recenzi taky dojde, ale později, neboť to bude takové celkové shrnutí jejich tvorby a zamyšlení nad významem této skupiny ve své době.

Zdeněk @ 21.06.2017 18:00:51
Mein gott.

PaloM @ 21.06.2017 19:13:09
No, to vieš, mať úchylku je ľudské. Pokiaľ to nie je v rozpore so zákonom, dokonca povolené.
Sú to piesne mladosti.

jirka 7200 @ 21.06.2017 19:17:07
Díky Zdeňku za pochvalu :-)

b.wolf @ 22.06.2017 05:18:55
Na Puhdys nelze zapomenout, zvláště po absolvování jejich koncertu v mém rodném městě. Sportovní hala narvaná až po střechu, super atmosféra, i zvuk bez chyby. To se tehdy nepodařilo nikomu, ani unsere Khárl. Jako největší pecku si pamatuju, když jsme valili pod stage pařit, staří dědci, coby pořadatelé, se okamžitě hrnuli "udělat pořádek". Dieter seskočil mezi nás, dědky gesty vyprovodil, dva maníky vzal s sebou na podium a jel v pohodě dál. Na ten řev a pískot proti otravným dědkům a obrovský aplaus pro Dietera vzpomínám, kdykoliv dávám nějakou desku od Puhdys. Oproti tehdejším "hvězdám", kterými nás krmili, jako třeba sovětská vokálně-instrumentální skupina Sínije ptícy (ještě dnes na blití) to byla extraliga. Pravda, na deskách už to takové nebylo, tak jako na této. Recenze přesná, pro mě tak 2,5, jelikož tu hrůzu Rammstein jsem nikdy nedal a nepovažuju to za hudbu.