Moore, Gary - Run for Cover (1985)

CD Virgin - MOORECD4, Virgin - 7243 5 83577 2 1 /2002/

V době přenosných magneťáků, všelijakých těch tape decků a futrálů plnejch magnetofonových kazet to byla jedna z mála originálek v mé sbírce. Celkem se mi líbila, ale měl jsem dojem, že nějak blbě hraje. S rozmachem digitalizace jsem ji s radostí vyměnil za stříbrný kotouček a zjistil, že je to vlastně skoro stejné, ten zvukový kabátek se tady moc nepovedl.

Ještě klávesová introdukce by byla v pořádku, ale s nástupem Garyho doprovodného bandu moje bubínky, kladívka, kovadlinky a třmínky nějak přestávají stíhat. Ty středovýšky má (v zaměstnání) tolik zkoušená ouška trhají na hadry a v hlavě mi bzučí, jak nadrženej trubec ve včelím úle. Je to škoda, protože proti vytříbeně melodickým hard rockovým šlehám Run For Cover, nebo Out In The Fields nemůžu říct ani zbla. Líbí se mi i Lynottova píseň Military Man a pochopitelně i velký Garyho hit Empty Rooms. Pokud mě paměť nešálí, tak se tato vkusná balada objevila i na nějaké té rock ballads kompilaci.

Ten lepší matroš Moore vystřílel v první polovině alba, od sedmé Nothing To Lose už jsou to všechno takové ty střednětempé (okurky) nakládačky, které mi jedna s druhou trochu splívají. Pochopitelně s vyjímkou poslední, rytmické a k tanci určené polobaladě Listen To Your Heartbeat. Na druhou stranu, zvuk už se tady trochu usadil, patřičně zmohutněl a tak je ten poslech hned o mnoho snesitelnější.

Ale jo, je to dobré album a z recenzentských důvodů jsem si ho znovu připomněl s opravdovou chutí. Ale následující Wild Frontier i After The War jsou lepší...


reagovat

john l @ 14.10.2016 09:07:46
Zřejmě jsme měli ve stejný době podobný chutě a výsledek je skoro totožnej, čtu, že u tebe to taky nebyla velká sláva:) Zvuk nahrávku hodně zabíjí.

Snake @ 14.10.2016 09:25:44
Chtěl jsem jen reagovat na tvoji recenzi, ale jak textu přibývalo, trochu jsem to přepracoval a svůj příspěvek vlepil sem samostatně. Album mám rád, jen ho nepovažuji za zásadní jak v rámci žánru, tak Garyho diskografie. Toho nevyváženého zvuku je škoda, některé skladby hrají docela dobře, ale titulní "Run For Cover" přímo katastrofálně :)

S jídlem roste chuť říká se a tak krátce po After the War přišlo na řadu i Run for Cover.

Po stejnojmeným otevíráku, v němž je tón Garyho kytary jasně a hned rozpoznatelné, tu mám dobrou Hughesovu Reach for the Sky a Lynottovu smršť Military Man u které si krásně zavzpomínám na skvělé časy Thin Lizzy, obsahuje pěknou dojemnou mezipasáž. Empty Rooms, největší Garyho hit ve své nové verzi získal na větší poutavosti i zasněné neopakovatelnosti a vysoko boduje. Nádherný vokál, klávesy i sóla na jednotku, bravo. Out of My System opět připomene Hughese a jeho vokální kvalitu, bezchybná písnička. Boží Out in the Fields, neboli další hit s velkým H, basa tu slušně vyšívá, bicí uhání jak splašení koně a klávesy nás omotávají svými pochody. Tvrdý tah Moorovi kytary je cítit v zemitější Nothing to Lose a "ozvěny hrůzy doby" mě drásají nervy během Once in a Lifetime. Na All Messed Up se mi líbí její drsná slupka ukrývající tuny sól a melodických vyhrávek Glenn tu uřáduje pěkně od plic, rázně a pomáhá albu udržet rockový záběr. Umělohmotná Listen to Your Heartbeat ho naopak utápí v břitkým balastu dobový produkce. A jako bonus navíc tu mám nádhernou Lynnotovu skladbu z alba Nightlife Still in Love with You, to je jiná kategorie oproti předchozí popovině.
reagovat

Martin H @ 07.10.2016 18:01:08
john l: pěkně jsi to napsal, celkem s tím můžu souhlasit. Tato deska mi vždy přišla jako takový kočkopes, i když svá silná místa samozřejmě má. Osobně však preferuji Garyho bluesové desky.

horyna @ 07.10.2016 18:26:16
Dřív jsem byl z desky celkem paf, postupně přišlo jakési vystřízlivění a dnes už tu neslyším jen výborné skladby, ale i pár obyč průměrných a hlavně příšernou časovou souvislost. Vedle mračna dalších "skvostů z dob -nechceš bony" Hysterií a 1987-iček jsou ty tři (přidal bych klidně půl navíc) pořád velmi zasloužené.

kamila @ 11.10.2016 10:59:27
Když tady včera kolegáček nakousnul vykupování kompletních diskografií určitých interpretů, právě Gaty Moore je odstrašující případ, že někdy se to dělat nemá a může z toho pěkně rozbolet žaludek. Příšernosti Run for Cover nebo Dark Days in Paradise si za rámeček kytarista nedá (nedal). Zlatý bluesový časy.

Jarda P @ 11.10.2016 11:07:50
To je věc názoru, já považuji Dark Days In Paradise za velmi dobrou desku. Není to hard rock ani blues, Gary tady zkouší něco jiného, co se poslouchá velmi dobře.

john l @ 12.10.2016 10:38:11
Díky všem za příspěvky, Garyho hudba se bude vždycky nacházet mezi dvěma tábory i já si myslím že blues mu šlo určitě líp, začal s ním i zkončil.

Píše sa rok 1985 a Gary Moore sa rozhodol po predošlých viac či menej vydarených nahrávkach, že proste vydá zásadný album. Je to síce trochu nadnesene povedané, lebo za týmto albumom je cítiť veľa poctivej práce.
Po prvých tónoch jeho gitary je snáď každému znalcovi hudby jasné, že hrá Gary Moore. Jeho cit pre tvorenie melódií a samotný jeho tón je pre hromadu gitaristov nedosiahnuteľný.
Desať výborných skladieb není dielom nejakej náhody, ale potvrdenie veľkého skladateľského a hráčskeho talentu. Úvodné klávesové preludium je po pár sekundách preťaté rezavým riffom a začína titulná hard-rocková smršť Run For Cover.
Gary Moore neznášal keď vraveli, že hrá metal a istým spôsobom aj súhlasím. Druhá skladba Reach For The Sky s hosťujúcim Glennom Hughesom je klasická rocková pecka, ale ten riff v refréne má bluesový podtext a to už nehovorím o sólach.
Military Man je kapitola sama o sebe. Je to doslova a do písmena zhudobnený názor na vojnu ako takú. Skladba je veľmi dynamická a má zvláštny rytmus, ktorý naberá na intenzite. Je tu aj tvrdosť aj neha a Phil Lynott vie geniálnym spôsobom odspievať tieto polohy. Gitarové sóla sú čerešničkou na tejto krásnej a užasne silnej skladbe.
Nasledujúca Empty Rooms sa už objavila na predošlom albume Victims Of The Future. Tentoraz však skladba dostala ten správny komerčný šmrnc a tak sa stal z nej konečne veľký hit. Skvelý duet Hughesa a Moorea v podobe Out Of My System nenecháva nič na náhode a album neklesá na kvalite, ale naopak graduje.
No a máme tu Out in the Fields. Patrí do košíka Mooreových absolútne zásadných skladieb. Kvíliaci základný riff, Lynottove a Mooreove famózne spevy a naliehavosť skladby z nej robia asi najlepšiu vec na celom albume.
Glenn Hughes je na tomto albume varený pečený a tak aj ďalší rockový klenot Nothing to Lose patrí jemu. V tomto songu sa mi veľmi páči Mooreova gitarová práca, hlavne začiatok je geniálny. Hitovka Once in a Lifetime je pekným melodickým číslom so spevom samotného Garyho Moorea. Rockový náklep All Messed Up je opäť ukážkou gitarovej identity a nesmierne mi imponuje Hughesov spev na tomto albume, ktorý je viac rockový ako soulový. Posledná Listen to Your Heartbeat je krásnym melodickým ukončením. Skladba sa príjemne vlní na klávesoch s precíteným Mooreovým spevom a úžasným sólom na konci.
Album Run For Cover patrí do kategórie nezabudnuteľných rockových klasík. Ani po rokoch nestráca kvalitu a naliehavosť. No predovšetkým je tu zápal a radosť z muziky, ktorá sa valí z reproduktorov na poslucháča ako príboj oceánu.


reagovat

martin69 @ 13.10.2012 06:23:14
alienshore : pěkně jsi to vystihl. Souhlas s tvou recenzí.

hejkal @ 13.10.2012 06:40:31
Samozrejme mám na album trošku iný pohľad, ale Gary bol skvelý gitarista, jeden z mála, ktorý dokázal brusliť štýlmi a ostať svoj.

martin69 @ 13.10.2012 06:46:12
hejkal : to si napsal velmi dobře.Znám tvůj nekompromisní pohled na osmdesátá léta :-).

alienshore @ 13.10.2012 10:27:12
martin69 vďaka opäť za tvoje reakcie, hejkal samozrejme rešpektujem aj opačný názor alebo iný názor na tento album ......