Mute Gods, The - Do Nothing Till You Hear From Me (2016)

Prvotní zájem o tento album mi zůstane zaryt v mozkovně zřejmě už navždy. Letošní léto, překrásná dovolená, ráno beru do rukou mobil, abych se kouknul co nového na stránkách Progboardu a jako první na mne vyskočí Slavova recenze na úplně novou a neznámou kapelu The Mute Gods. Zaujal mne jak název, obal, psaní autorovo samotné, tak hlavně hudební orientace a výčet jmen, na desce se podílející. Hudebníci hrávající s Hackettem, Wilsonem, nebo Satranim, jsou mi blízcí, sympatyčtí, hudebně velice osobití a velkou roli hrála samozřejmě zvědavost. Okamžitě jsem si našel nějaké ukázky na internetu a bylo vlastně rozhodnuto.

Střih asi o 3 týdny později.

Pátek večer, v telce opět opakují můj oblíbený seriál Vlak dětství a naděje, člověk ho zná nazpaměť a tak si bere k telce mp3, aby si lépe osvojil, připomněl a nějakým způsobem naposlouchal novou hudbu, kterou pošťák před pár dny doručil. Volba padne právě na Mute Gods, do kterých jsem se během předešlých dnů zkoušel ponořit, zatím s minimálním zapamatovatelným účinkem. A najednou to přichází, projíždím začátky skladeb (po refrén) pořád dokola, většina se postupně vyprofilovává a některé z nich mě dostávají do kolen, přichází totální podlehnutí a úžas měnící se v euforické stavy, je dokonáno. Nová kapela se katapultuje na přední místo mého zájmu pro tento rok.

Přesně tak má zní moderní prog rock, postavený na vysokém stupni melodiky, novátorském kompozičním přístupu (i když S. Wilson občas vykukuje zpoza barikády), vyjímečných individuálních výkonech, celkové velice citlivé aranžérské propracovanosti a v řadě neposlední, též bytelné chuti hudebníků tvořit a dokonale ovládnout konečný výsledek.

A z alba samotného vyberu pouze vzorek a jelikož píseň poslední- Father Daughter- je mou nejmilejší na albu (i v ostatní konkurenci obstojí více než slibně) začnu zde. Ve spojitosti s ní, chce se mi napsat jen krása, krása a zase krása, takový totiž tento drahokam je. Klávesový úvod symbolizující sny a fantazie přejde do zpěvného motivu, který je ve své druhé části provázen dámským vokálem, vše v naprosté harmonii a krásných odstínech. Do Nothing Till You Hear From Me i Praying To A Mute God- to jsou moderní tváře dnešního progu s dostatkem nosných nápadů, krásně čitelnou baskytarou a fantastickou ústřední melodií. Nightschool For Idiots (název nemá chybu)- Wilsonovská tvář plná jemných nuancí decentního kompozičního přístupu, utkaná z těch nejdojemnějších prostředků. Last Man On Earth- opět silně pohybuje s emoční stránkou jedince, vokál doslova hladí, klavírní melodie je křehká, že máte pocit jejího rozpadu, moc příjemné.
V krajinách Porcupine Tree se ocitáme s dráždivou Strange Relationship i geniální Swimming Horses- oplývající magicko hypnotickými účinky, v tu chvíli si říkám, pořád je co vymýšlet, pořád se dá jít dopředu a komponovat s určitým stupněm geniality.

Pro ty kteří by o kapelu, potažmo album projevili zájem, tu mám čtyři!!! videa, které kapela už ke svému debutnímu albu stihla natočit, myslím že ten počet v dnešní době mluví za kvalitu repertoáru jasně.
>> odkaz
>> odkaz
>> odkaz
>> odkaz


PS: nové kapely a projekty, jejich novinková alba v záplavě toho všeho co mám za dlouhé roky nasbíráno vůbec nevyhledávám, tady jsem udělal ale vyjímku a jsem naprosto spokojen. Explozivní účinek desky bych přirovnal k době, kdy jsem objevil Porcupine Tree, to byla podobná salva. 10 / 5.
reagovat

john l @ 10.11.2016 17:03:30
Jsem velký obdivovatel P.T a S.Wilsona vůbec, pozorně jsem si všechny ukázky poslechl a musím říct že mě už dlouho tak nic nedostalo jako hudba téhle trojky. Dokonalý propojení instrumentální vytříbenosti s krásnou melodikou a sentimentálně zastřenou atmosférou. Podáno s lehkostí a velkým přehledem, dokonce jsem si to musel pustit 2x, abych uvěřil že mě uši nelžou. Jdu to okamžitě objednávat, řek bych, že je to ještě lepší než podobní Pineapple Thief. Horynovi a alienshorovi děkuju za studijní materiál. Jestli bude celý album jak ty čtyři ukázky, bude to bomba.

horyna @ 10.11.2016 19:36:48
Pineappláky tiší bohové rozhodně trumfnou, nebo alespoň mě jsou bližší. Sedí mě ještě o trochu víc. Můžeš být bez obav, celá deska šlape na plno a M. Minneman to je motor k pohledání.

steve @ 11.11.2016 07:07:51
Zdravím vás, pánové: jestli mohu brát srovnání s Pineapple Thief za směrodatné, pak to bude další velký oběv letoška. Jdu se tím prokousávat.

Jarda P @ 11.11.2016 07:45:17
Právě ten objev poslouchám a zní to tak jako stovky desek na Progstreaming. Jestli tohle má být moderní prog rock, tak já se radši vracím k tomu starému.

horyna @ 11.11.2016 08:20:55
Jarda P: hoj, tak klidně mi pošli nějaký odkaz na stovky podobných kapel, mě se tohle album strašně líbí, uvítám podobné do sbírky.

Jarda P @ 11.11.2016 08:56:52
Horyna: >> odkaz
Pokud se ti Mute Gods líbí, nic proti tomu.

Jarda P @ 11.11.2016 08:59:40
Beggs a King byli excelentní naživo s Hackettem, ale u tohoto mi chybí něco, co by mě zaujalo.

horyna @ 11.11.2016 09:00:59
Jarda P: díky, to jsou ale asi všechny novinky z poslední doby? Vyloženě podobnou abych si pohledal :-) Je toho příliš mnoho:-)

Som rád, že ešte vznikajú nové prog-rockové kapely, ktoré neprichádzajú na hudobnú scénu len s typickou pózou typu "my hráme art-rock 70-tých rokov, lebo sa cítime byť umelcami". Nick Beggs začínal v 80-tých rokoch ako basák a frontman popových Kajagoogoo, teda vyšiel z dekády, kde sa ctila skladba o rozlohe štyroch až piatich minút. Jeho skupina The Mute Gods prenáša túto formulku do moderne poňatého prog-rocku, ktorá je v tomto prípade pocitovo blízka tvorbe Stevena Wilsona. S tým rozdielom, že Beggs sem vniesol aj silné extrakty pop-rocku, ktoré pôsobia ako balzam na dušu.

Prísť s takouto vymakanou kolekciou už hneď na debutovom albume sa nemusí vždy vyplácať, ale verím, že Nick ešte nevyužil všetok svoj ukrytý potenciál. Album Do Nothing Till You Hear From Me je vypiplaný nielen v rovine aranžmánov či melódií, ale aj produkčne. Dá sa povedať, že táto trojica trafila klinec po hlavičke a vypĺňa v prog-rocku priestor, ktorý je žalostne takmer prázdny.

Vložíme teda CD do prehrávača a už prichádza titulná Do Nothing Till You Hear From Me, ktorá doslova ovalí poslucháča nádherným refrénom. V nasledujúcej Praying To A Mute God si kapela dovolila v jednej časti zaexperimentovať. Veľmi sebaisto pôsobí aj jemná Nightschool For Idiots a takto by sme mohli pokračovať ďalej. Beggs nám v podstate ponúka hudbu s jasnými kontúrami a zaujímavým rukopisom. Je za tým pomerne vysoký stupeň profesionality, keďže všetci traja borci to v inštrumentálnych výletoch dávajú jasne najavo. Skladbička Last Man On Earth patrí medzi tie vrcholné vďaka krásnej pomalšej melódii a kvalitatívne k nej môžem priradiť napr. expresívnu Feed The Troll, ktorá je zase pocitovo na opačnom konci.

Melancholické nálady v Strange Relationship a Swimming Horses sú silné, ale po nich nasleduje energická Mavro Capelo, ktorá iste poteší priaznivcov tvrdšej podoby Porcupine Tree. Aj tu dokazuje Marco Minnemann, že je nielen bubenícky virtuóz, ale že dokáže pracovať v prospech celej kapely. Posledná citlivejšie poňatá Father Daughter je duet medzi otcom a dcérou. Pekné rodinné zakončenie, ktoré nie je vôbec trápne, ale naopak veľmi efektné.

Pokiaľ vás tvorba Stevena Wilsona baví, tak určite The Mute Gods neskúšajte ignorovať. Prišli by ste o kus kvalitnej muziky. Mňa osobne toto presvedčilo viac, než samotný Wilson so svojimi sólovými projektmi. Beggs totižto nezabudol (v klasickom prog-rocku) na podstatnú vec a tým je zmyselná melodickosť podporená triezvou inštrumentáciou. Podstata sa ukrýva v jednoduchšom a maximálne účinnom vyjadrení emócií, nie v bezbrehom filozofovaní, ktoré tak či tak zavedie každého muzikanta do slepej uličky. Jednoznačne debut roka!

Hodnotenie: 4,5
reagovat

Mayak @ 20.07.2016 19:49:46
Všeobecne milujem to, ako a čo robí Nick Beggs a jeho súčasný globálny prínos pre "progresívny rock" (s Wilsonom a Hackettom aj v rôznorodých projektoch) a rešpektujem, čo si napísal, Slavo ... ale ja to cítim mierne odlišne a považujem prvotinu The Mute Gods ... za dobrý, možno mierne nadpriemerný album. Tvrdiť, že je to "debut roka" je celkom odvážne - ja ich nájdem ešte do konca niekoľko lepších - celkom nepochybne ...

alienshore @ 20.07.2016 20:48:54
Miro, opäť sme pri tom istom probléme a tým je melodika, debut The Mute Gods je výraznou záležitosťou na prog-rockovej scéne ak berieme do úvahy kvalitu melódií, samozrejme ak nájdeš do konca roka lepší debut, alebo všeobecne vyjde lepší debut ako je tento, tak sa s ním rád zoznámim :-) ...

Mayak @ 21.07.2016 19:46:59
...videli sme teraz s PavlomS. behom štyroch dní dva krát na živo kapelu Johna Younga LIFESIGNS (miláčkovia aj miestneho Braňa). Ako predkapelu Marillion v Mníchove a tiež v regulárnom sete na NOTP v Loreley. Boli vynikajúci!! Tak som si v poslednej dobe pustil (kvôli recke) 2x The Mute Gods a raz ešte debut Lifesigns z roku 2013.
Celkom jasne u mňa víťazí prístup J.Younga PRESNE v tých faktoroch, pre ktoré Ty chváliš Nicka Beggsa (sila melódie, skvelé aranžmá) a jeho projekt. Debut Lifesigns (aj keď z roku 2013) versus debut The Mute Gods ... rezultát je jasný :-)

Brano @ 22.07.2016 07:49:53
Chlapi,Lifesigns je moja srdcovka.Na túto muziku nedám dopustiť a v zbierke mám na čestnom mieste originál CD od Esoteric Recordings.Náladovo aj po melodickej stránke,kompozičnej aj aranžérskej mi táto muzika ohromne sadla.Páni z Lifesigns sú majstri svojho remesla a na znak úcty skladám klobúk dolu zo svojej plešatej a pilinami naplnenej hlavy!

alienshore @ 22.07.2016 19:28:33
Miro, projekt Lifesigns evidentne nespomínaš len tak, keďže tak hral aj samotný Nick Beggs ..., nuž na konci roka môžme zbilancovať ako to s tými debutami vlastne je, otázka je stále otvorená :-) ...

Mayak @ 22.07.2016 20:15:33
Slavo: ... vlastne hej, Lifesigns je o symbióze tria John Young, Nick Beggs a výborný spievajúci bubeník Frosty Beedle (žral som ho na živo), ale je to hlavne Youngova doska ...
The Mute Gods je viac-menej sólová práca Nicka Beggsa a ja tam cítim isté drobné neduhy a nedokonalosti, ktoré sú asi typické pre sólové albumy :-)

horyna @ 12.08.2016 08:58:44
Tak CD mi právě přistálo doma, vlastně jsem ho našel jen díky Slavově recenzi, která mě hodně upoutala a také díky hudebnímu složení z pánů které mám moc rád a uznávám jejich kvality. Abych se přiznal, z netu jsem zkusil jen opravdu malinkou ukázku, prostě jsem to risknul a teď se ukáže jestli budu Slava velebit, nebo na něj nadávat :-)
jinak digipack vypadá božsky