Skyclad - The Answer Machine? (1997)

Skyclad- svérázná družina okolo Martina Walkyiera, alias Robina Hooda folk metalové komunity. S její produkcí jsem se seznamovla od jejich počátků prostřednictvím půjčoven cd disků, tam jich po republice rotovala spousta a mě nejen že tahle parta velice lákala a přitahovala, jejich desky A Burnt Offering for the Bone Idol a Jonah's Ark patřili k mým velice oblíbeným číslům. Postupně ale jaksi ztráceli pevnou půdu pod nohama a až album Irrational Anthems je vykoplo skutečně na výsluní. Jelikož jsem postupně tíhl k melodičtější produkci všeobecně, skutečné drahokamy jsem spatřil naplno v deskách dodnes oblíbených Oui Avant-Garde a Chance (nejmelodičtější, poloakustická a nejvíce folková záležitost) a recenzované The Answer Machine?

A jaká je tedy produkce této anglické zajímavé party? Z thrashových začátků na debutu se hned na albu následujícím kapela přetransformovává do silně folkových vod s metalovou příchutí, jako své vzory jasně definuje Jethro Tull, jen na místo Ianovi flétny jsou na každém dalším albu stále ve větší míře zastoupeny sólové housle jako rovnocený partner klasickým rockovým nástrojům. Skotské, irské, keltské motivy a nápěvy se častěji vměstnávají do melodiky skladeb Skyclad, produkce se okolo roku 1996 znatelně pročišťuje a i hlas M. Walkyiera doznává změn, postupně se stává uhlazenějším, přijatelnější i pro širší posluchačskou obec, která se desku od desky rozrůstá, dává větší průchod melodiím a zřetelné barvě svého akcentu, na kterém je sound kapely také postaven. Z půdodního hrubšího (štěkavě) říznějšího projevu dospívá jeho vokál společně s hudbou. Texty kapely z prvního období v sobě nesou eposy a odkaz historických událostí středověku z dob právě Robina Hooda, kapela zpočátku vystupuje i v dobových kostýmech, aby poléze od tohoto upustila a přeorientovala se na problematiku sociální.

Kotouč The Answer Machine? je mi nejbližší z několika důvodů. Jedním z nich je už zmíněná uhlazenější a přístupnější produkce, která jde ruku v ruce s pěveckým zjemňováním, oproti začátkům souboru je na mnoha místech až sametově uhlazený, něžně bodrý a melodické linky dokáže vkusně a s citem propojovat. Hlavní inspirací je rozmanitost předkládaného materiálu, každá píseň má své nezatupitelné místo, je nečím přitažlivá, svá a jedinečná. Vyrovnanost a pestrost, toť moto alba.

V samotném úvodu slyšíme čarovný tón akustických kytar a houslí procházející vstupní branou alba, keltsky laděnou píseň A Clown of Thorns. Do ráznější dvojky Building a Ruin je propašován klavírní part v doprovodu melodií slýchaných v irských venkovských pubech. Silné jádro desky tvoří její střed. Začíná dojemně vypravovaným Martinovým přednesem v houslově procítěné písní Single Phial. Na ni navazuje velice zpěvná, dynamická folkovka Helium- všude duní španělky a houslová melodie se pne pod náporem dusavé rytmiky. Střet východních civilizací do sebe naráží při The Thread of Evermore- orientální houslová melodie a perkusní údery napomáhají vznešené náladě. Tullovská flétna promlouvá zpoza písně Troublesometimes a akustická tvář kapely je stále velmi poutavá, elektrika má kolikrát pouze doprovodné úkoly. K nejmilejším patří devátá Isle of Jura- melodie z rukávu doslova sypa, její konejšivá pokojná nálada působí velmi příiemně na nervovou soustavu a sespívané sbory z ní dělají adepta na píseň alba. Do unpluged oblastí nás zavede ještě typicky severská zpěvohra My Naked I- v níž emoce a rozmanitost nápadů nepostrádá kvalitní hudební vzdělání. Velké finále obstará progrockový uragán Catherine at the Wheel- na klavírní linku a rázné bicí se postupně naroubuje, Martinův nezaměnitelný projev, rázná houslová melodie i keltské akustické prvky, zvláštně melodický refrén podpořený dámskou účastí působí velmi svůdně.

Na tomto díle byli Skyclad v sedle, kompozičně i aranžérsky jim sedlo vše tip, ťop a jejich nezamněnitelná hudba skládaná srdcem přilákala další hordy fanoušků.
reagovat

john l @ 02.11.2016 07:15:40
Že se tu Skyclad obejuvou až teď mě docela zaráží v porovnání k stovkám recenzí na Jethro Tull? Vždyť je musí snad každej kdo Taly poslouchá znát a sjíždět taky. Podobnější kapela neexistuje, leda že by starším pánům vadil metalovej krunýř, ale ten od druhé půlky jejich desek už ustoupil. Pár jich doma vlastním, rád mám hlavně A Burnt Offering for the Bone Idol, Irrational Anthems, zmiňovanou, Folkémon a totální folkovej odvaz Oui Avant-Garde á Chance na které se k J.T. přiblížili nejvíc. Díky za supr recenzi, hned si je jdu pustit.

luk63 @ 02.11.2016 09:09:17
Možná ten (ne)zájem bude způsoben i démonskou a okultní image kapely, která ne každému sedí. Za sebe mohu napsat, že JT mám moc rád, ale Skyclad ´nesjíždím´.

EasyRocker @ 02.11.2016 09:11:45
Metalový sice jsem, ale ke Skyclad jsem se taky nikdy nedostal. JT patří k mým nejoblíbenějším kapelám...

horyna @ 02.11.2016 09:18:26
Také bych čekal že tady dostane kapela mnohem většího uznání / prostoru, ale to neva, tak jsem ji sem "přišupl" až teďkom. Oni Jethro Tull jsou v širším povědomí asi 100x známější, uznávanější a vlastně i přístupnější, to bez urážky pánům ze Skyclad. Jmenovaná A Burnt Offering... dýchá sherwoodem až neuvěřitelně, Folkemon jsem slyšel kdysi jen útžkovitě.

Okultní magie- jak poznamenává luk63- to určitě nee! Nikdy neměli s různými druhy náboženství nic společného a démoni a ostatni blbosti se v jejich tvorbě nestřetli, leda výrazně okrajově. Když tak historie se všemi jejími pro a proti, ale myslím že už na 93, 94-ce to stočili silně k sociálním tématům.

kamila @ 02.11.2016 10:14:09
Vzpomínám si že starší kámoši mívali Skyclad nahraný na kazetách a půjčovali si je mezi sebou. Ke mě ale jaksi nikdy nedocestovali a pozoruju že to bude možná škoda. K fanynkám J.T. se počítám i já (to je snad z mýho J.T. maratonu všem dávno jasný:) a tak mám chuť zkusit něco podobnýho. Takže bych začla něčím přístupnějším, A.M. bude možná ideál, poohlídnu se na internetu. Horyna děkuju za tip. Graficky působí úžasně.

Snake @ 02.11.2016 14:36:02
Kdysi dávno jsem měl "Jonášovu Archu", ale nijak zvlášť mě nezaujala a tak jsem ji zas hodně rychle prodal. Tehdy to nebyl problém : ) Diskografie Skyclad je poměrně rozsáhlá, ale nevzpomínám si, že by je někdo z mého okolí poslouchal a znal.

horyna @ 03.11.2016 09:38:05
Na internetu-youtubu je deska k přehrání dokonce celá, tak zkus a uvidíš. Vlastně těch desek je tam od Skyclad celá spousta, ne každá je však melodicky tak poutavá a dokonalá jako právě tahle.

kamila @ 07.11.2016 08:06:38
Na YT jsem pořádně projela ukázky i celý alba Skycladů je jich tam spousty. První desky se mě vůbec nelíbily, krom několika skladeb to byl hybrid threshe a folku. Ale taková Irrational Anthems už hrála mnohem líp, deska recenzovaná byla super a nejvíc se mě líbily skladby z divnýho názvu Oui Avantgarde... -to byla bomba, skoro unpluged, housličky dojemně vyhrávaj a zpěv čisťounký jak slavíček. Podstatnej rozdíl oproti minule.
Jethro Tull jsou sice jedinečný, ale tahle deska dokáže středověkou náladu vykreslit intenzivněj než Stand up, nebo Heavy Horses.
Originál se mě rozhodně vyplatí sehnat, díky Horyno za výborný doporučení.

horyna @ 07.11.2016 09:40:14
Mě už dnes jejich první alba také moc neříkají, hold vývoj nezastavíš :-)
Zmíněná Oui... je jejich nejpřístupnější věc a má druhá nejoblíbenější, ta se prostě (musí) líbit jak fanouškům Jethro Tull, tak folkařům všeobecně a nedivím se, že zrovna tebe J. T. milovnici tak oslovila.
S tím origošem to budeš mít asi složitější, deska je v krajinách našich dlouho nedostupným artiklem, leda z druhé ruky.

martin.b @ 30.01.2019 09:53:25
Skyclad - to je moje láska z devadesátek!
Stěžejní období je v mém případě doba od alba Silent Whales...až do The Answer Machine, přičemž
The Silent Whales mám asi nevýše. Bylo totiž první, které jsem od nich slyšel.
Pravda, srovnání s Jethro Tull mě nikdy nenapadlo, Skyclad pro mě byli vždy spíše unikátní solitér.
Nicméně výše uvedená recenze je výborná a vystihující vše podstatné.
Děkuji za tu vzpomínku!

horyna @ 31.01.2019 08:18:18
Zdravím martine.b.
Často tu vidět nejsi, přesto díky za reakci na mé hříchy z mládí.
Tak zrovna Silent Whales... jsem z jejich alb měl rád nejméně:-)
Škoda že je ta kapela takřka mrtvá. Walkyier se zakopal nazpět v Thrash metalu a obnovil prý Sabbat, zbytek souboru spíš paběrkuje. V devadesátkách sázeli jednu dobrou desku vedle druhé.